Novinky

67. výročí úmrtí Františka Halase

27.10.2016 06:30
 
Ve čtvrtek 27. října 2016 si připomínáme 67. výročí úmrtí básníka Františka Halase.
Při této příležitosti přinášíme ukázky z jeho tvorby ve výběru finalistů 44. ročníku literární soutěže nesoucí básníkovo jméno...
 
 
F R A N T I Š E K   H A L A S
 
TLENÍ 
 
V chorobách květin tlení sladký pach
růžové cévy země žížaly kornatí
noc natáhla se na márách
 
Radost minutu stará umírá
 
Nebe stařena utopená
jedovatými mraky nadýmá se
nestoudně roztažená
 
Den líná smutek
 
Zas v jiném skupenství déšť kvete
měsíčním světlem červiví ovoce stínů
výhost lásce dejte
 
Prchám průjezdem tmy
 
Pohyb kyvadla je mrkáním smrti
vzpomeňte svých smyslů
když myšlenky hrabou se v zemi
 
Usmívám se všemu pod kůží
 
 
[Kohout plaší smrt, 1930]
 
 
 
 
ODPOVĚĎ
 
Přes šepot tvůj 
smrt ke mně hovoří 
ne ty mne nelituj 
to pokoří
 
Chci naslouchati jí 
a vyzvěděti jen 
proč každý patří jí 
a zda jsme její sen
 
 
[Tvář, 1930]
 
 
 
 
JÁ VÍM
 
Těch jemných stínů tvého těla 
jež poznával jsem drahný čas 
a hořkost chvil se ve mně chvěla 
abych tvou krásu nepropás
 
Já nepropás ji já ji nenom smlčel 
když bylo třeba zpívat hlasitě 
tu ústa sevřela se a jak bych klečel 
odprošuje krásu Nač slovy kazit tě
 
Já vím že jednou padnu tváří vzhůru 
modrem nad sebou se budu zalykat 
Útěcha Snad jedním jsem byl z kůru 
co život chválil a chtěl utíkat
 
 
[Tvář, 1930]
 
 
 
 
NOC A ŠEŘENÍ
 
Noc soví s černým srdcem tmy
Noc rodící mě stále znova
Noc lamantína nespící 
Noc kdy tichu straní slova
 
Šeření z kříže nocí sňaté
Šeření básní ohlédlá se zpět
Šeření jímž hvězdy odkapkáte
Šeření přípravo všech zvoniček
 
 
[Dokořán, 1936]
 
 
 
 
PODZIM
 
Jak peníz tiše položený slepci
jsi tu můj podzime
jak peníz tiše položený slepci
jste tady vy dny mé 
 
Ty krásná větrnosti čistá
mi v dýmu natí dětství vracíš zpět
a zase žádostiv se vracím v stará místa
svou lásku povědět
 
Chudobě tvé a lidské bídě
že navždy jsem jen s ní
podzime ve své tesklivině
jen na mne dolehni
 
a vyplať kovy listí svého
mě ze dnů odraných
a zbav mě všeho bázlivého
bych jiné v sebe vdých
 
Jak peníz tiše položený slepci
jsi tu můj podzime
jak peníz tiše položený slepci
jste tady vy dny mé
 
 
[Dokořán, 1936]
 
 
 
 
MOBILIZACE
 
Klenotem erbovním
mé země
zůstane ta noc
 
Proč přišla po ní rána s hrudí pelikána
 
Tamta noc
 
Noc z dvojic torza dělající
Noc s vlasem výbuchů a střel
Noc nesmrtelnost lidu snící
Noc s klouby letadel a děl
 
Tamta noc
 
Noc vědma těžkých vidění
Noc meč v lůžka položený
Noc z prachu vrhů míření
Ó noci marných vytržení
 
Proč přišla pak ta rána s hrudí pelikána
 
Špalírem zbledlých hvězd
černé kufříky Ach ano
a každé okno s mrazným květem ženy
z dětských čel a ruček navrstvené ráno
těžký roj hlasů vírou zavěšený
nad špalír zbledlých hvězd
 
O chvilku malé slzy
se zdržel mužů chvat
Jen slza maličkých jimž do světa nic není
mluvila pro návrat
 
Špalírem zbledlých hvězd
černé kufříky Ach ano
a každá žena savý vír starostí
vztahující vzlyk a vše co oplakáno
Jen tiše tiše ten malý už zas spí
pod špalírem zbledlých hvězd
 
Slunce vycházelo z vojáků
 
Děti si hrály
 
Byla velká tma
a v té tmě byl klíč
na koho to slovo padne
ten musí jít pryč
 
Tatínek je pryč
 
Jak se cpali do vagónů
Jak se cpali u prohlídky
Jak se cpali první být
 
Srdce času neklidné
jeden rytmus mělo
Zoufání Doufání
Doufání Zoufání
a pak oněmělo
srdce času neklidné
 
Jak se cpali pro helmice
Jak se cpali pro munici
Jak se cpali pro pušky
 
Složené roucho kamenné
je prapor v pozoru
přilbice bradou stržené
K poctě zbraň praporu
 
Přísežná slova očistná
vyráží proti všem
kdo nevzkřik je ten nepozná
čím je mu zem ta jeho zem
 
A pak to přišlo
 
Havrani táhli dál Havrani táhli dál
 
Zbité zvíře hledající kout
tak táhla vojska ucouvnout
a klela pažbami
vším v ruce klela
S vagónů déšť smýval sliby
a vojska oněměla
 
Slunce zapadalo do vojáků
 
Jizvy zákopů tak zemi bolely
až křičel lid
 
Šly dny a odcházela sláva
Jen vztek a vztek nám tváře rozleptává
Kde Léthé je tvůj brod
Už nejde o zákop Už nejde o zákop
 
Tolik věcí ztratilo svá jména
ta jména blouznivá a zaškrcená
Kde Západe tvůj svod
Viď jen po zákop Jen po zákop
 
Ty světe před potopou
své arše plachtyʾs vzal
ale lví stopou lví stopou
můj lid jde dál
 
a z jeho helem útočných
žebrácká miska nebude
to jenom ztěžka si teď vzdych
Vy Kalibáni
 
A z probodených jeho snů
krev horkou crčící
do zpěvu naděje ne do žalmů
srážejí básníci
 
Básníci vaší naděje chudí
 
Jste tvrdé země mé
klenotem erbovním
ne neznevážím vás
já jménem přídavným
Vy chudí země mé
 
„Dost v zemi železa ne dobré meče,
i v krvi železo – jen dál, jen dál!“
 
Hle žezlo veršů
které básník odkázal
Nadějí vaší Nadějí mé
 
 
[Torzo naděje, 1938]
 
 
 
 
DÉŠŤ V LISTOPADU
 
Taková voda
zmučená voda voda žal
jako ta voda
co si v ní Pilát ruce umýval
 
Taková voda padá
 
A co bys chtěl
až k srdci zamračený
když taková voda padá
 
A já bych chtěl
slzavý úsměv smutné ženy
co mě má ještě ráda
 
 
[Ladění, 1942]
 
 
 
 
AŽ BOMBA PRASKNE
 
Poleze dál
rýhujíc bahno
Otevře se
 
Škeble
 
Bledé pohlaví vod
 
Všecko začne znova
za netečnosti prvních ryb
a hvězdy
plankton bývalých básníků
otřesou se mlhou
v chámu mlhovin
 
 
[A co?, 1957]
 
 
 
 
CELÁ PODZIMKOVÁ
 
Šaty měla podzimkové 
a vlasy měla podzimkové 
a oči měla podzimkové
 
Ústa měla podzimková 
a ňadra měla podzimková 
a snění měla podzimková
 
Život měla podzimkový 
a klín měla podzimkový 
a úsměv měla podzimkový
 
Chuť měla podzimkovou 
a něhu měla podzimkovou 
a úzkost měla podzimkovou
 
Byla celá podzimková 
jako báseň dušičková
 
 
[A co?, 1957]
 
 
 
 
OSUDY 
 
Bázlivé starostlivé oči
břichatě ztěžklých samic
a každou chvilku 
může to být venku 
 
Naše dny čenichavé
 
Z kouta do kouta bulou přenášet 
to holé a slepé
 
Zpozdilé ráno 
nevrlé
že nemá kam zavěsit 
opozdilého netopýra 
žravé myšlenky noční 
vyhrnuje tmu
 
Mění se kulisa 
 
Celý nesvůj
jako bys byl někde sám 
se ženou
kterou tajně chceš 
 
Znáte to když se setmí 
nemoci mít
nepoznat přítělí
 
Vyrážka očí Čest po pupek
Poslouchají co bude
i narovnané uši listí 
 
Dnešek je celý nesvůj
 
Mění se kulisa 
 
Jsou zase jiné 
visící na lásce 
hnete jim srdcem 
vypadne dítě 
Hmatník žen Ne 
Ústa Maso po bodnutí 
 
Mění se kulisa
 
Zvednou se i zplihlé holubice 
z dětských náhrobků 
spadnou ohlávky
přestane pálení vápna z antických soch 
odlévání myšlenek do olova
 
Zhubne čas 
na žebra básní 
 
Té samoty
 
Je špatně vidět
ve stínu čel nevěstčích 
za přežvykování
 
Chovám však něco křehkého 
pln pokušení
to upustit
 
Tak je to křehké 
 
Mění se kulisa
 
Cosi milovat
slepě do toho vrazit 
někde být
v samotě jablka na stole 
pít ryšák podzimu
v ránech vod
večerech kamenů 
žebrat po duchu země 
zmenšován
zvětšován 
slovy
 
Vrátit se k nepoznání 
a vést jen svou 
 
Uvaděčka smrt
přes hlínu pozve 
po trávě mrtvých 
 
Však se dočká 
Ticho Tma Prach 
 
Úzkostné a soustředěné oči 
Hýbe se to
 
Mění se kulisa 
 
Koho budeš trápit 
kdo tě bude trápit 
Jsi spoluviník 
ty odpadlíku
 
 
[A co?, 1957]
 
 
 
 
. . .
 
 
 
 
 
V úterý 27. října 2015 si připomínáme 66. výročí úmrtí básníka Františka Halase.
Při této příležitosti přinášíme ukázky z jeho tvorby ve výběru finalistů 43. ročníku literární soutěže nesoucí básníkovo jméno...
 
. . .
 
František Halas ve výběru finalistů 43. ročníku LSFH [2015]
František Halas ve výběru finalistů 42. ročníku LSFH [2014]
František Halas ve výběru finalistů 41. ročníku LSFH [2013]
František Halas ve výběru finalistů 40. ročníku LSFH [2012]
 
 
<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Vřelý vztah básníka Františka Halase (1901-1949) k mladším autorům je obecně známým faktem. U nakladatele Václava Petra měl v letech 1936-1942 na starosti redakci knižnice První knížky, v níž uváděl do literatury mladé básníky. Pod jeho patronací tehdy do české literatury vstoupili takoví básničtí velikáni jako např. Jiří Orten, Josef Kainar či Jiří Kolář. Celkem v knižnici První knížky vyšlo deset básnických sbírek.

Intenzivní kontakt s mladou generací Halas udržoval až do samého sklonku svého života.

Tuto část Halasova odkazu se již čtyři desetiletí snaží připomínat i literární soutěž nesoucí básníkovo jméno.

Od svého vzniku soutěž probíhala pod hlavičkou Okresního kulturního střediska v Blansku, v letech 1993 až 2011 pod patronací Muzea Blansko. Od roku 2012 jsou organizátory Město Kunštát a Spolek přátel umění města Kunštát (v letech 2012-2014 rovněž Společnost přátel mladé poezie).

Soutěž je vyhlašována květnu, uzavírka zasílání příspěvků (napsaných v českém jazyce) je zpravidla po dvou měsících ode dne vyhlášení, vyhodnocení a setkání  finalistů probíhá v říjnu v rámci Halasova Kunštátu. Podrobnosti ke každému ročníku jsou včas zveřejněny.