Úvodní stránka > 65. výročí úmrtí Františka Halase

65. výročí úmrtí Františka Halase

28.10.2014 10:57

V pondělí 27. října 2014 jsme si připomněli 65. výročí úmrtí básníka Františka Halase.

Při této příležitosti přinášíme ukázky z jeho tvorby ve výběru finalistů 42. ročníku literární soutěže nesoucí básníkovo jméno...

. . .

Dejte jí Nobelovu cenu
za gesto jímž zvedá sukni svou
ale ta se dává jen básníkům
kteří nic podobného nesvedou

[Sépie, 1927]

Přemysl Krejčík

VEČER V ARLES

Jednou navečer v Arles
stařík a stařena
seděli ve dveřích
jejichž černý vchod
podobal se pomníku
a oni oba skomírajícím svícím
po stranách

Tu náhle stařec těžce vstal
a sundávaje klec s kanárem
promlouval k němu tak něžně
že stařena zvedla udiveně své prázdné oči
jako by vzpomněla těch let
kdy na ni mlád zrovna tak promlouval

Pak už byla noc
ta se proměnila v paletu
plnou hvězdných žlutí
kdosi ji nato vzal a odnášel
byl to
Vincent van Gogh

[Kohout plaší smrt, 1930]

Kateřina Vaněčková

VERŠE

Noci rozsviť se lítostí
pro zrno hořčičné jež klíčí
ať vzejde ve vší skromnosti

Trávy utržené namátkou
svou hořkost zmírněte
ať slzy dětí netekou.

Andělé podzimní
otisky prstů zanechte v jíní
spí dosud dědicové země hladoví

Po hlavách blesků sejde sen
z vznešenosti chudoby své vstanou
oči žíhované blankytem

Noci rozsviť se radostí
pro růži která voní
ať vadne ve vší tichosti

[Kohout plaší smrt, 1930]

Eliška Kohlíčková

KOHOUT PLAŠÍ SMRT
+ Vladimíru Průšovi

Noc stoupá do hlavy a vrávorám
smysly neznámými zvídám chtivě
bojácný dech vzpurně polykám

Na čelo anděl pravou nohu klade
hladně lámu chleba vzpomínek
zamyšlený stín se za mnou krade

Tajná hnutí krve žárlivě si střežím
vylekaný pták mi náhle hlavu stíná
mezi červy ledovými ležím

Van smrti se lísá kolem čela
kohout hvězdy zobe zpívá
smrt se vyplašila

[Kohout plaší smrt, 1930]

Lenka Požárová

DŮVĚRA

Když stínem krví světla
vše kolem zbroceno
a tmí se chvíle světlá
neříkej ztraceno

Zadrhni uzel slova
nade vším co chce zem
i radost najdi znova
naději vem kde vem

Počátek jistý dáš
a mlčky nemluv záhy
ohnisko všeho uhlídáš
zbledlý jak ocún nahý

[Dokořán, 1936]

Klára Goldstein

V TÁBORECH

V táborech utečenců
zima je a bída
v táborech utečenců
je sám žal

rodička tichá synka hlídá
hladem se rozplakal

Nic není ženě po nicotě
nic není ženě po zmaru
přejede dlaní po životě
Zas bude všecko postaru

V táboře utečenců
narodil se synek
v táboře utečenců
vlaje prapor z plínek

zástava věčná trpícího lidu
ať vlaje dál a přes tu všechnu bídu

[Torzo naděje, 1938]

David Kořínek

POUČENÍ SYNOVSKÉ

Když probudí se hlína je to myš
Je-li sklu zima zaroste větvičkama
Ryba je hastrmaní lžička Víš
A slza Slza je voda co je sama

[Ladění, 1942]

Beáta Tisucká

JEN TAK

V tvých kotnících se zhlíží kvítí
a ptáci krůčků tvých
jdou zobáčky si omočiti
do hudby v podpatcích

A sukně tvé to vyzvonily
že vespod v teplých tmách
máš dolíček tak tuze milý
jak děti na ručkách

Když noc tvé nohy rozvazuje
zahálí hříšně něha má
a žíly jitra podvazuje
sen zchromlýma pak prstama

[Ladění, 1942]

Dominik Melichar

NIC VÍC

Říkám si pořád Život
a je to jen útek osudnice
Přibude trochu horeček
rmutu žadonění
a nic víc

Říkám si pořád Sen
a je to jen uhlík vypadlý
Přibude troška hladu
nedočkavosti zklamání
ani zbla víc

Říkám si pořád Láska
a je to jen milodějný kyslík tmy
Přibude trocha studu
zlacení samoty
a nic víc

Říkám si pořád Smrt
a je to jen stará sklenářka
Přibude kventlík naděje
Sbohemdání
ani zbla víc

Říkám si pořád Poesie
a je to jen hrstka orlích per
Přibude kůrka štěstí
údivu zkroušenosti
a nic víc

[Ladění, 1942]

Michaela Horynová

AŽ BOMBA PRASKNE

Poleze dál
rýhujíc bahno
Otevře se

Škeble

Bledé pohlaví vod

Všecko začne znova
za netečnosti prvních ryb
a hvězdy
plankton bývalých básníků
otřesou se mlhou
v chámu mlhovin

[A co?, 1957]