Úvodní stránka > Finalisté LSFH 2012: Petr Mezihorák

Finalisté LSFH 2012: Petr Mezihorák

10.10.2012 16:10

. . .

před jejím domem
vedle obrubníku
leželo ptačí tělo

řekla mi že neví co se stalo
ale už prostě ne

v tu chvíli
rozbitá ptačí křídla
naposledy sevřela prázdnotu

. . .

madlo

skoro mapa na hřbetu ruky starce

nikdy jsem si nemyslel že člověk stárne plynule
přichází to spíš jak rýha v obličeji po zjištění že člověk
se kterým jste se nedávno viděli
zemřel

přichází to několikrát za život
přichází to rychle a znenadání

brzo umřu

brzo umřu
už nemám čas

stát se aspoň křížem
narvat to do stromu
no a co že to byla přehledná rovinka
šlo o to zakopat své srdce do cesty

sladký déšť mi slepil ruce
a oči

stát se aspoň křížem

každý den je v něčem poslední

před výstavištěm

neuvěřitelně obchcané sousoší od Vincence Makovského
jmenuje se Nový Věk

tak pojď
            pojď přiložit ucho k jedné z té spousty kolejí

slyšíš to uvězněné jiskření?

ještě tak vědět
                        zda se
                                    přibližuje
                                                   či vzdaluje

dětství

...stál jsem s bratrem, bratranci a sestřenicí v brázdě uprostřed dědova pole, lépe řečeno tam, kde končil vinohrad a začínalo pole. Léto, odpoledne, slunce prudce žhnulo. Byli jsme bosí, takže písek, kterého byla brázda plná, písek jemný jak z přesýpacích hodin, nás pálil do nohou a my museli být stále v pohybu nebo přešlapovat z místa na místo. Bylo mi asi sedm let, ale možná méně, na sobě jsem měl jen lehké tričko a kraťasy ze zastříhnutých tepláků (pravděpodobně nejpříjemnější oblečení, které jsem kdy na sobě měl). Kostelní zvon právě odbíjel čtyři hodiny. Vzápětí po posledním úderu srdce na zvon se z tlampače obecního rozhlasu ozval hlas babičky, která pracovala jako úřednice na radnici a mimo jiné byla zodpovědná za obecní hlášení. To byla chvíle, na kterou jsme čekali. Poslouchat babiččin hlas, jak se přilévá a zase odlévá podle toho, jak zrovna zafoukal vítr. Dodnes, když si na tu chvíli vzpomenu, cítím v nose a na kůži ten písek...

- - -