Úvodní stránka > Finalisté LSFH 2013: Nikol Šustrová

Finalisté LSFH 2013: Nikol Šustrová

08.10.2013 20:58

vzpomínky na Ameriku
čtenářem Anděla na kolečkách Miroslava Holuba

je dvanáct hodin padesát dva minut
a já se stávám Holubem
letím krajinou slov
křídly vpisuji precizní údaje do nebe
zatímco hodiny neúprosně tikají
(stromy ševelí):
Jsem -
slovy Holuba, vrkáním znějícím z podzemí
hlas anděla, který se vrátil z Chicaga
a z New Yorku a z New Havenu a který
vypráví své poloreportáže
trochu roztřeseně a taky s ostychem
stávám se čtenářem slov a myšlenek
haléřových písmen vydaných v edici spirála
českým spisovatelem
Jsem
těžkopádným pozorovatelem se spoustou
srolovaných otázek
a kousavých odpovědí

Jsem
součástí Edisonových myšlenek
a sešrotovaných aut

jdu ulicemi
a ozvěny Ameriky zní v dutině lebeční
když šeptám Holubovi:
je to přece jen páteř světa,
ta naše společná Amerika

strop
9. 6. 2012 v 12.23

utíkám do pokoje, z pokoje ven
„shání tě, je na balkóně, brečí“
jdu za zvukem smutného bílého
kapesníku,
co ho žmouláš v dlaních

pusť! vždyť on za to nemůže

stáhneš si čepici přes oči a zas
se směješ – „vždyť já jsem jen opilá
a tolik, tolik hloupá!“ zítra bude dobře

proč já si vždycky myslel, že po alkoholu
jsou lidi veselý? unaveně dojdu na pokoj
vidím vás na posteli, zíráte do stropu. sami
„můžu se přidat? na balkóně už mě nepotřebují“

útesy
16. 1. 2012 v 22:18

ne
i když rozdrobíš moře na tisíc kousků
nepůjde to
budeme neustále
každý sám

strach
4. 4. 2012 v 11.02

když děti brečely, tisknul sem jim dlaň
to nebolí - bude dobře. Jednou. Snad.
už zase zavíráš oči a řasy obočí vlasy
tříštíš se v mlze hledáš své střepy

někdo tě poskládá dohromady
jako origami; někdo si přiloží k ústům prst
a řekne „pssst“, nic není jak se tváří
v ulici Na ostrovní ticho se miluje
s minulostí a dítě si zakrývá tvář
nechoď do cizích pokojů; strach
má několik podob. A tváří. A obrovský
hlad

shakespeare
9. 7. 2012 v 23.22

v kaleidoskopu vzpomínek
hledáš, co nikdy nebylo.
nezapomínej: svět je divadlo
a pár lidí. maškary! herci
co utíkají před sebou samými

v hledišti sedí růžoví králíci
prosím tě, osvětli nádvoří
rozsviť ty lampy. chci vidět
lidem do tváří