Finalisté LSFH 2016: Michaela Kašparová

19.09.2016 20:13

 

 
cigarety drží prst pevně svázaný
zbytek těla se prohýbá pod váhou pokoje
co se mi uhnízdil na rameni 
 
budovy-města-řeky-galerie-muzea-výhledy-mosty-ulice-zákoutí portréty-divadla-náměstí
řetězovitě nabalené obdélníky na zdech 
navrstvené překrývající se zážitky 
nešikovně vytlačené z hlavy 
na nesympatický bílý povrch zdi 
 
vykloní se z okna pokoje a upoutá pohled hlavy
které se do vlasů boří cihly šesti stěn
koukáme na sebe
u zátylku cítím páru jako v místnosti
kde právě někdo vylezl ze sprchy
bříšky prstů do kterých zatekla voda
smete mlhu ze zrcadla a kouká si do očí 
 
kusy těla mu kryje nános 
kondenzovaných kapek
vidí ze sebe jen kus
sejně jako vykloněné tělo 
z okna pokoje na rameni 
vidí jen maelström obrovské zornice
 
oko-oko pohled roztříštila padající roleta
odsekla slovům spojenost
nahodilé asociace se přilepily ke stropu
  
vnitřek pokoje 
blikající 
blikající                                        blikající 
displej
neměnná perspektiva 
 
já v pokoji
pokoj na mě
nebo
 
 
 
 
 
 
 
odchlupení pampelišek
probíhá nepozorovaně;
lampy upírají naléhavost
rozsypaného bílého světa
pod 
sebe 
 
třaslavým pohybem se 
odlamují jehly
vpichy zůstávají
intimita odhaleného cedníku
kolemjdoucího nerozpláče
 
vlasy na čele se pojídají navzájem
za chvíli ti tam vyroste chuchvalec
kterého si 
budeš muset všimnout
týká se tě to ne že ne
 
pocit odhalenosti je nastavitelný
regulovatelný tričkem
ne dneska to nechci
ti koutkem vyteče z pusy
otře se o textil 
 
kůže se pod látkou 
stáhla do sebe
škáry spojené odtažitostí 
ještě pevnějším přimknutím
reagují na vzruchy tramvaje 
ty by ti mohly odnést chmýří
co na tobě rostlo 
bylo by to jako svléknout se
a přikrýt se tisícem párů očí 
 
 
 
 
 
 
 
sametové 
polohlasné
spouštění hlasivek
dolů- -
šišlání do dírek knoflíků
budeš se to snažit ráno vytáhnout
protože u tebe převládne dojem
že ti bylo nasloucháno
kulatou zpovědnicí neurčitého původu
na každém polštáři je jich několik
všechny ale ústí do stejného místa
všechno si řeknou a pokud to
prosákne zevnitř na tam kde spíš
nataháš si vlastní samohlásky zpátky
tak proč něco říkat
proč
 
 
 
 
 
 
 
nosit v hlavě něco
a nikdy o to nezakopnout; rytmicky pulzující ono 
uvnitř všech denních to-do co vyplnily
 mozol u posledního článku prstu 
 
atmosféra se upevnila neproniknutelnětěsně 
a i když se čekání venku považuje za 
prostorově neuzavřenou záležitost
ve chvíli kdy se vzduch ve škvírách mezi kostkami
rozvibroval klapklapajícím zpožděním toho co 
už tam měl být sakra
podobala se nálada na místě
roztaženým prstům sotva se dotýkajících hladiny 
tlačí se jeden na druhého ale pořád jsou jeden a ten druhý
 
kapsami potvrzený fakt 
že to-do není čím odškrátvat
pomáhá odlupovat vrstvy toho uvnitř 
ticho mezi sedačkami o přestávce 
zvyšuje frekvenci loupání 
a daleko za dužinou; skoro u jádra 
si uvědomíš že je tu něco na cos nikdy nemyslel
ale je to tu 
 
 
 
 
 
 
 
 
Michaela Kašparová se narodila v roce 1998, žije v Praze.
..
Kompletní přehled finalistů 44. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.
 
cigarety drží prst pevně svázaný
zbytek těla se prohýbá pod váhou pokoje
co se mi uhnízdil na rameni 
 
budovy-města-řeky-galerie-muzea-výhledy-mosty-ulice-zákoutí-portréty-divadla-náměstí
řetězovitě nabalené obdélníky na zdech 
navrstvené překrývající se zážitky 
nešikovně vytlačené z hlavy 
na nesympatický bílý povrch zdi 
 
vykloní se z okna pokoje a upoutá pohled hlavy
které se do vlasů boří cihly šesti stěn
koukáme na sebe
u zátylku cítím páru jako v místnosti
kde právě někdo vylezl ze sprchy
bříšky prstů do kterých zatekla voda
smete mlhu ze zrcadla a kouká si do očí 
 
kusy těla mu kryje nános 
kondenzovaných kapek
vidí ze sebe jen kus
stejně jako vykloněné tělo 
z okna pokoje na rameni 
vidí jen maelström obrovské zornice
 
oko-oko pohled roztříštila padající roleta
odsekla slovům spojenost
nahodilé asociace se přilepily ke stropu
  
vnitřek pokoje 
blikající 
blikající                                        blikající 
displej
neměnná perspektiva 
 
já v pokoji
pokoj na mě
nebo
 
 
 
 
 
 
 
sametové 
polohlasné
spouštění hlasivek
dolů - -
šišlání do dírek knoflíků
budeš se to snažit ráno vytáhnout
protože u tebe převládne dojem
že ti bylo nasloucháno
kulatou zpovědnicí neurčitého původu
na každém polštáři je jich několik
všechny ale ústí do stejného místa
všechno si řeknou a pokud to
prosákne zevnitř na tam kde spíš
nataháš si vlastní samohlásky zpátky
tak proč něco říkat
proč
 
 
 
 
 
 
 
nosit v hlavě něco
a nikdy o to nezakopnout; rytmicky pulzující ono 
uvnitř všech denních to-do co vyplnily
 mozol u posledního článku prstu 
 
atmosféra se upevnila neproniknutelnětěsně 
a i když se čekání venku považuje za 
prostorově neuzavřenou záležitost
ve chvíli kdy se vzduch ve škvírách mezi kostkami
rozvibroval klapklapajícím zpožděním toho co 
už tam měl být sakra
podobala se nálada na místě
roztaženým prstům sotva se dotýkajících hladiny 
tlačí se jeden na druhého ale pořád jsou jeden a ten druhý
 
kapsami potvrzený fakt 
že to-do není čím odškrátvat
pomáhá odlupovat vrstvy toho uvnitř 
ticho mezi sedačkami o přestávce 
zvyšuje frekvenci loupání 
a daleko za dužinou; skoro u jádra 
si uvědomíš že je tu něco na cos nikdy nemyslel
ale je to tu 
 
 
 
 
 
 
 
vyšťavená budova prostupuje asfaltem
její tekutina se vlije 
do prohmatané kapsy okolojdoucího
 omítku rozdrolily jeho dotekuchtivé ukazováčky
nevěděl o ní nic
 
přeplněnost slov následovalo 
rozlepení se
rozložila se na židli
tak jak to okoukala od budov
rozkrádaných kolemjdoucími
šlo ale o míň anonymní proces
 
na sociální síti se sice zobrazuje
dovnitř se ale nedostane nic 
všechny chtěla bych ti říct
se na internetu scvrknou do 
rozvláčněných 
vět 
slyšet text očima přece 
nikoho nemůže uspokojit ne
 
páteř se hroutí pod tíhou 
obratů co se zasekly u hrtanu
zatímco se dostávaly naproti
 kůže dešťovitě spadla z těla
 
cihly je možno odnést si domů
postavit tak jak byly předtím
třeba je i znovu pokrýt kůží
 osobně to beru jako zbytečnost
stejně už víš co je mezi spáry 
 
vyšťavení pomerančů 
/ vyndat ze sebe slova
loupat z člověka zdi tak
aby dužina nepůsobila jako
neopálená kůže
která se násilím dostala na světlo
 
 
 
 
 
 
 
Michaela Kašparová se narodila v roce 1998, žije v Praze. Její básně přinesl např. internetový portál Živá poezie.
..
Kompletní přehled finalistů 44. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.