Finalisté LSFH 2017: Anna Luňáková

22.09.2017 15:15
velkohubá činnost bez podložení
základního kamene doteku
divadlo hořelo, třepotá
 
vlaštovka nad fotbalákem u Chlumce
věštírna much
a spousty krásných neskutečných souloží
-
nevzal sis, ale ona se dělala s perníkem
celé dopoledne
tolikrát
že historie složí poklonu
 
naštěstí
přátelé jsou jiřičky a štěbetají o dešti
přátelé jsou
 
morky růžovějí a sny se dají smýt
něco zahnilo
možná vděk vzpomínky
nedostaneš ani kost
(to zas řvu na své štěně?) 
Herakleitos s Kratylem
homoláska homo
sapiens
zbavit řeku času úkol dneška
 
kde ti nerozumí – šeptej
 
 
- - -
 
 
morek na polévku
polévka k růstu
růst k zpěnění
pěna k mýtu
skočit do vody
a najít
vejít do ohně
ztratit
tlačíš mě hlínou
VPŘED
přiložím se na rty
a nepolíbím
vyhlížím a pak najdu pod postelí
TY
moje maso je tvoje maso
žádná řeka
pojď
 
 
- - -
 
 
křik
 
spánek vyplavuje to ošklivé
na povrch, abychom si mohli
smýt včerejší
a vstát do 
 
křik
 
dejž nám dnes
 
 
- - -
 
 
BABIČKO
vypravuj mi o něm
zpěv srdce 
se nepodobá na vzpomínku
a postavy v rámu
nevěří v úsměv měsíce
                                                                
vidím se přecházet
do snímku nad pelestí
do dětí 
až k vosku 
kde zahoří mramor mého ticha
 
letíš napřed
zlámané křídlo kreslí
oknům jinovatku
 
v pařížském studiu 
vlna řeči
kdysi popálila básníka
 
a on tak sám, babičko
vypsal svou touhu nožem na záda
černooké alžírské dívce
 
napínal tělo obloukem vítězů
proti všem,
pak našel tebe
 
mám ráda
babičko, šum kostí toho hladovění
a zatím vojáci táhnou
dobývat města, co ještě nestojí
 
vypravuj mi o něm, babičko
 
„mrhej mladými léty
a nech se chytit
moje karkulko noci“
 
 
- - -
 
 
odchod
 
procházel čas a ona
se rozpouští v perleť
 
slábne a slábne
 
až se z kůže stává jen sten
tak jako křehkost oplatky
téměř cinkajíc na dotek
zahraje příčná flétna
to byly dny
a pak
ta zvláštní barva světla když svítá
nad mořem, tam kde prostor do prostoru
vniká a mísí se
žádný boj, jen ta barva
jak mléko dotčené moudrostí 
starší než kterýkoli svět
je měkké
slyším tiché hvízdání příchodu, který tentokrát
zůstane upozaděn
momenty těch kteří letěli vzhůru
a
velmi daleko
 
ničeho není příliš
 
dýcháme svět možností, ano
ale je den, kdy letím
je to tento den
 
pomalu sedím v tom mléce
čas kolem se chvěje
pohyby harfistky
pouští tóny z konečků prstů
má tvar
a já dnes miluji klidně
 
než se zvednu k protnutí
nahmatám radu pro později
už se vztahuji ke světlu a hledám
jednu větu pro tvé rty
slovo pro tvé ruce
a nádech
 
pro okno večer
kdy zvedl svůj pohled
a kolem vybuchl
křišťál paměti
a navždy zakřivil den
 
ten den
 
 
 
velkohubá činnost bez podložení
základního kamene doteku
divadlo hořelo, třepotá
 
vlaštovka nad fotbalákem u Chlumce
věštírna much
a spousty krásných neskutečných souloží
-
nevzal sis, ale ona se dělala s perníkem
celé dopoledne
tolikrát
že historie složí poklonu
 
naštěstí
přátelé jsou jiřičky a štěbetají o dešti
přátelé jsou
 
morky růžovějí a sny se dají smýt
něco zahnilo
možná vděk vzpomínky
nedostaneš ani kost
(to zas řvu na své štěně?) 
Herakleitos s Kratylem
homoláska homo
sapiens
zbavit řeku času úkol dneška
 
kde ti nerozumí – šeptej
 
 
- - -
 
 
morek na polévku
polévka k růstu
růst k zpěnění
pěna k mýtu
skočit do vody
a najít
vejít do ohně
ztratit
tlačíš mě hlínou
VPŘED
přiložím se na rty
a nepolíbím
vyhlížím a pak najdu pod postelí
TY
moje maso je tvoje maso
žádná řeka
pojď
 
 
- - -
 
 
křik
 
spánek vyplavuje to ošklivé
na povrch, abychom si mohli
smýt včerejší
a vstát do 
 
křik
 
dejž nám dnes
 
 
- - -
 
 
BABIČKO
vypravuj mi o něm
zpěv srdce 
se nepodobá na vzpomínku
a postavy v rámu
nevěří v úsměv měsíce
                                                                
vidím se přecházet
do snímku nad pelestí
do dětí 
až k vosku 
kde zahoří mramor mého ticha
 
letíš napřed
zlámané křídlo kreslí
oknům jinovatku
 
v pařížském studiu 
vlna řeči
kdysi popálila básníka
 
a on tak sám, babičko
vypsal svou touhu nožem na záda
černooké alžírské dívce
 
napínal tělo obloukem vítězů
proti všem
pak našel tebe
 
mám ráda
babičko, šum kostí toho hladovění
a zatím vojáci táhnou
dobývat města, co ještě nestojí
 
vypravuj mi o něm, babičko
 
„mrhej mladými léty
a nech se chytit
moje karkulko noci“
 
 
- - -
 
 
odchod
 
procházel čas a ona
se rozpouští v perleť
 
slábne a slábne
 
až se z kůže stává jen sten
tak jako křehkost oplatky
téměř cinkajíc na dotek
zahraje příčná flétna
to byly dny
a pak
ta zvláštní barva světla, když svítá
nad mořem, tam, kde prostor do prostoru
vniká a mísí se
žádný boj, jen ta barva
jak mléko dotčené moudrostí 
starší než kterýkoli svět
je měkké
slyším tiché hvízdání příchodu, který tentokrát
zůstane upozaděn
momenty těch, kteří letěli vzhůru
a
velmi daleko
 
ničeho není příliš
 
dýcháme svět možností, ano
ale je den, kdy letím
je to tento den
 
pomalu sedím v tom mléce
čas kolem se chvěje
pohyby harfistky
pouští tóny z konečků prstů
má tvar
a já dnes miluji klidně
 
než se zvednu k protnutí
nahmatám radu pro později
už se vztahuji ke světlu a hledám
jednu větu pro tvé rty
slovo pro tvé ruce
a nádech
 
pro okno večer
kdy zvedl svůj pohled
a kolem vybuchl
křišťál paměti
a navždy zakřivil den
 
ten den
 
 
 
 
Anna Luňáková se narodila v roce 1993 v Jičíně, působí v Praze, kde mj. studuje a pracuje.

..

Kompletní přehled finalistů 45. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde. 

Vyhlášení výsledků proběhne 21. října 2017 v Kunštátě.

 
 

Štítky:

|

Zpět