Úvodní stránka > Finalisté LSFH 2017: Anna Sedlmajerová

Finalisté LSFH 2017: Anna Sedlmajerová

30.09.2017 17:09

divine dancing galaxy UV disco show

řekni mi něco veselýho
jednou mi při snídani cvrlikal čaj
a pak jsem došla k jistýmu závěru
a pak zase k jistýmu jinýmu
ale jedno teď vím
chci hrát na teremin
nonstop galaxy mixx x
spacesynth na betonovym poli
Luciferovy vystřelovací drápy se zapichujou do místních disco tanečníků jak splašený šípy Robina Hooda
krok sum krom
když si lehneš na zem vidíš holkám pod sukní hvězdy
hýřím obdivem k Vašemu rozkošnému:
kotníku
culíku
v oku uhlíku
na stole rohlíku
madam
když svolíte
ráda se za Vás
tuto noc provdám

impudentiam dei

vzpříčil se mi v krku sen
uznávám jen principiální iracionálno
šťourám se ve vlastním těle
strouhám končetiny do porcelánové misky na salát
full of futility
v jaterních lézích implantáty pokrytectví
má vůle je vypelichaná bestie
z prvopočátku ztracena v radostech lehkomyslnosti
jsem pozérka
a o tom píši na podrážky bot

chci být nevěřící katolický kněží
jen abych měla vášnivě dramatický výraz ve tváři
dívat se okem božím nebo jen tak z krucht
běloba táhne se tělem jako stín
a temno co má hroty a výstupky
sužuje meandry krevního řečiště
hromadí se a rozžhavené nehty zatíná do mladého masa
jsem Andrea
a o tom píši na podrážky bot

léto

usínám ve větvích usychající viny
voda se ztrácí z potoků kde pstruzi lžou
chci se zas opít šampaňským
s pány Gellnerem a Komenským
barokní nestoudnosti mám v těle dosti
a dosti zadostiučinění už bylo
aby se šampaňské v potocích proudem lilo
společně s mízou a krví východoevropannen
z vysychajících žil jsou větve jabloní
vzpomeň si
vloni i předloni
na nich jen listí lidem hnilo

nekonečné snoubení

to komáří kousnutí je Mt. Blancem tvojí kůže
a stigmata na jejichž dno nedohlédneš
studny středověku
padají do nich chuchvalce času a vodu zdobí kruhy
žádají vodu o ruku
ta však dávno vypověděla zodpovědnosti čehokoli se dotékat
čas tak propadá do propasti
níž a níž samé pro a žádné proti

mind the trap

oči otvírám odleskům měsíčního svitu
kapky vody na holeních - mé nejdražší šperky
ztrácím každý den ve dvou světech
dvou životech nebo více
z kdejaké říše mi odcházejí plíce
však
mám ještě žábry a šupiny
v těle jednu dvě hlubiny
do nichž dá se vlít moře oceánů
a až zašiji znovu svou panenskou blánu
zbavím se plánu na zkázu evolučních chyb
nastane druhý velký třesk