Úvodní stránka > Finalisté LSFH 2017: Hana Richterová

Finalisté LSFH 2017: Hana Richterová

28.09.2017 18:25

Sen

Zdálo se mi město
domy naplé
domy tyčící se
jako pěna u pusy
jako prsa mladé gymnastky

Zdálo se mi město
vyčerpané z umění
hladilo Sixtinskou kapli
jako by to byla žena

Zdálo se mi město
stromy se klaněly ženám
ženy se klaněly kostelům
kde na klekátku Eva
vážila jablko za jablkem
jako by se poznání
vešlo do nepoznaného

Poslední večeře Páně

Od dětství padal do kopřiv
probíral se hlínou
představoval si TĚLO

Tvrdil že Zjevení Janovo
je pouhý lom světla
mezi vodou a vínem

Olivovým olejem
promazával kolena a dveře

Třetího dne ťal do živého
bál se ryb
modlil se k Magdalénám

Krvácel mu nos pata a bok
a protože měl po večeři vidění
o smrti Danta a Beatrice
schoval se do ZAHRADY
a v té si pak postavil DŮM

V lednu

Být plný básně
a plést si to s láskou
vždyť obě tlačí tě
večer pod bránicí

Je taková úzkost
kdy pokoj se sklání
a slovo k ohýbání
je promrzlé na kost

Tisíc duší v jednom těle

(Kdo dává jelenům
olizovat sůl
pře se jen s lesem)

Pokládám ruce na spánky
rozdělávám oheň
a vymítám anděly na stěnu
abych tu zůstal
jen já sám

Nová lyrika

Prostor:
Namísto vitráže
kostelní graffiti
náměstí bez kašny
kde pláč zní jako zločin

Tělo:
Mezí tím tvé tělo
návnada pro vážky
zaklání výkřik
zaclání strachu
tvé lesklé tělo
návnada pro ryby
injekčně vstřikuje
fénixovy slzy

Slovo:
Na počátku byla v ženě tma
modlitba za oheň a maso
pak vynalezli svíce
pro světlo samo
pro smrt samu
a pro držení plamene
tmě pak zbyla nahota

Umění:
Nářek odstěhuj k sochám
natoč krátký film
o věčných slibech
a pak obraz popraskaný
globus spojení a výčitek
nech ho zmizet
v umělcově hrobě

Archimédin zákon

Stlačit píst rtů
navlhčeným prstem
šumění vln
v meziměstském moři
(nároží zvoní když dvojice spí)
Stlačit zeď ozvěny
a pak nepít
z řeky plavající sny
Musí se mísit kouř a dech
a kříže a křižovatky našich zad

Jsi velký ochutnavač
ukájíš ovoce
a pak ti zaskočí cizí ohryzek
mlžíš zrcadlovku její hrudi
a fotíš dávno opuštěný ráj

Večerní prozření
vyjeveně bdí:

Ponořením těl(es)a do kapaliny
jsme nadnášeni silou
která se rovná tíze kapaliny
ústy vytlačené

Abstinenční příznaky poezie

V poruchách spánku
cvrnkám do kuliček
jak do snů
které se mi nezdají

O ní:
Nesmí pít
má zakázáno
považovat své kosti za cigarety
a típat je
a uhasínat nohy o zem

Nesmí pít tak jí
Tmě se třese jazyk
tak pod dekou
schovává malé útočiště

O týden později:
Tiká pod dekou
prach
kapající římsa její hlavy
nevydrží to

V poruchách spánku
si prokousla ret
pije dezinfekci
bojí se že to nevydrží

Drobná zvířata přebíhají přes pokoj
polyká je
proklíná je
pak je prosí
hlasy se smějí
že to nevydrží

Pak konečně usne
a zdá se jí o Reynkovi