Informace o soutěži

Současné ne příliš přehledné vydavatelské prostředí i situace na knižním trhu poněkud znesnadňují publikační možnosti mladých básníků. V jistém smyslu pomocnou ruku jim mohou nabídnout literární soutěže resp. sborníky a almanachy vybraných prací autorů, kteří se do těchto soutěží přihlásí.

Jednou z tradičních soutěží je i Literární soutěž Františka Halase, jejímž cílem je podchytit mladé literární talenty, umožnit vzájemnou konfrontaci jejich tvorby a dát příležitost autorům nejhodnotnějších prací publikovat a propagovat je.

Od roku 2013 vychází díky soutěži samostatná knižní Edice LSFH, zaměřená na básnické debuty z řad účastníků soutěže.

 

Kdo se může zúčastnit

Literární soutěž Františka Halase je určena začínajícím básníkům ve věku od 15 do 29 let, kteří zašlou své příspěvky v českém jazyce. Do soutěže jsou přijímány dosud nepublikované básně (knižně, ve sbornících, časopisecky, na internetu).

 

HALASŮV KUNŠTÁT A LITERÁRNÍ SOUTĚŽ

Texty k výstavě. Městské informační centrum Kunštát, vernisáž 19. 10. 2012 / Aktualizováno v prosinci 2023 

 

Literární soutěž Františka Halase patřila od 70. let 20. století nedílně k Halasovu Kunštátu. Přestože byla součástí každoroční vzpomínkové akce, odehrávala se pravidelně v Blansku. Nejdříve pod patronátem Okresního kulturního střediska, později nad rámec běžných aktivit Muzea Blansko. Podíváme-li se do historie, blanenský předvečer Halasova Kunštátu zahrnoval hudebně-literární program spojovaný se slavnostním vyhlášením soutěže. Nejprve se odehrával v některém z blanenských závodních klubů, až našel důstojné místo v zámeckých prostorách. Počínaje rokem 2012 a současně jubilejním 40. ročníkem soutěže se její slavnostní vyvrcholení přesouvá přímo do Kunštátu a přináší s sebou možnost nechat na finalisty působit atmosféru zdejší krajiny a pamětních míst, přímo spojených s osobou Františka Halase.

Samotná literární soutěž již téměř 50 let vyhledává a podporuje mladé básnické talenty. Je odkazem na vřelý vztah Františka Halase k mladším autorům, podložený mj. obdobím let 1936 - 42, kdy Halas redigoval knižnici První knížky v nakladatelství Václava Petra v Praze.
Zaměření soutěže do roku 2006 před časem v jednom ze svých textů shrnul Ludvík Kundera: „Víme, co tato soutěž není. Není to škola budoucích básníků, žádní puncovaní literáti z ní nevycházejí, žádný věhlasný básník z tohoto skupenství nevzešel. Tato soutěž je konfrontace, která skýtá zvláště řemeslné poučení. Neboť vášeň psát básně se neobejde bez umu, každý, kdo si po nocích smolí veršíky, narazí na otázky rytmu, stavby větné a veršové, intonace a zvláště rýmu. I neuškodí věcná informace, stejně jako četba básní nebo i studium.“ (in Na vlastní ticho. Muzeum Blansko, 2007)

Mimo poučení se však organizátoři soutěže snažili svoji podporu podložit i publikováním básní, tak, aby se mladí autoři stali součástí české poezie. Básník a překladatel Ludvík Kundera, významná osobnost celého Halasova Kunštátu, byl již zmíněn. Na rozvoji tradice Literární soutěže Františka Halase se dále podíleli Eva Nečasová a Miroslav Habeš z Okresního kulturního střediska v Blansku, respektive Muzea Blansko. Odborný pohled na kvalitu tvorby přihlášených básníků upínali též členové jednotlivých porot. Byli jimi Antonín Ševčík, Zdeněk Musil, Helena Mahrová, Karel Dolník, Miroslav Kučera, Jaroslava Hlinovská, Jiří Poláček, Jan Tůma, Anna Hrubá, Eva Štěpánková, Milan Hradil, Karel Tachovský, Naděžda Strážnická, Milan Blahynka (do roku 1992), a v polistopadových letech (1993-2006) Eva Nečasová, Marie Habešová a Ludvík Kundera. Na přelomu let 2006/2007 přípravu soutěže přebírá o generaci mladší básník Vojtěch Kučera, generační obměnou prochází rovněž porota.


LSFH a tištěné slovo

HLEDÁNÍ
Na výstavě se návštěvníkům představují úryvky z jednotlivých čísel sborníku s výstižným názvem HLEDÁNÍ. Sborník Hledání prezentoval každoroční výsledky Literární soutěže Františka Halase a v tištěné podobě vycházel v letech 1972 až 2008 (od té doby vychází z finančních důvodů pouze elektronicky). Je tedy uceleným pohledem do čtyřicetileté historie soutěže, stejně tak jako hodnotným dobovým dokladem. Za zmínku stojí rozličná typografická práce, která graduje v 70. a 80. letech 20. století. Na vydávání sborníků se vedle autorů oceněných v literární soutěži podílela řada výtvarníků a fotografů: Zdeněk Novotný, Jan Kostrhůn, Hana Žemlová-Megová, Miroslav Portl, Miroslav Habeš, Věra Kovářová, Bohumil Kocina, Jana Ondroušková, Bohumil Nečas, Vladimír Bláha, Svatoslav Hemzal, Evžen Svanovský, Leoš Boček, Radim Bedan, Alena Baisová, Eva Juračková, Eva Kupová, Luboš Stříbřický a žáci ZUŠ Blansko učitelky Irmy Charvátové.


Od roku 1972 až po číslo XX byl sborník vydáván Okresním kulturním střediskem s vlastním tiskovým zázemím. V roce 1993, po zrušení okresních kulturních zařízení, se vydávání Hledání ujali pracovníci Muzea Blansko pod vedením Evy Nečasové: „Almanach Hledání jsme od toho roku číslovali legračními kostrbatými římsko-arabskými číslicemi XX1, XX2, XX3 atd., abychom vyjádřili podivnost situace, kdy muzeum, místo aby svou energii věnovalo typicky muzejním činnostem, věnuje nad rámec svých úkolů i pár sil poezii, doufajíc, že její trocha i v tržní společnosti snad přece jen nikoho nezabije.“ Tištěné sborníky 35 a 36 (vč. následujících, vycházejících pouze elektronicky), které se již váží k novodobé historii soutěže po změně organizačního týmu, jsou číslovány opět arabskými číslicemi s tím, že druhá z číslic je uvedena kurzívou.

NA VLASTNÍ TICHO
Na sklonku roku 2007 vyšel editorskou péčí Vojtěcha Kučery výroční sborník s názvem Na vlastní ticho, který výběrovou formou chronologicky představil všech 35 dosavadních čísel sborníku Hledání. Kniha, vydaná Muźeem Blansko, zahrnuje 68 básní 52 autorů, je doplněna úvodním slovem Ludvíka Kundery, obsáhlým bilancujícím doslovem Evy Nečasové a jmenným rejstříkem všech tvůrců, zastoupených ve sborníku Hledání v letech 1972 až 2007. Publikace uzavírá etapu, v níž byli porotci soutěže Ludvík Kundera, Marie Habešová a Eva Nečasová a pořadatelem bylo zprvu někdejší Okresní kulturní středisko Blansko, a posléze po listopadové revoluci Muzeum Blansko, které se zasloužilo o udržení tradice Literární soutěže Františka Halase jako nedílné součásti literární slavnosti Halasův Kunštát. Výběr prací uspořádal Vojtěch Kučera.

Vedle Hledání vycházela řada dalších drobných tisků a ve spolupráci s Ludvíkem Kunderou malá edice halasovských textů HLASY 1 - 7 (1985-93). Eva Nečasová k tomu píše: „Zpočátku bylo těžké propašovat na pozvánky jeho jméno (Ludvíka Kundery - pozn. LSFH), nad nímž se okresní funkcionáři nervózně ošívali. Trezorové první číslo bibliofilské řady Hlasy ukrýval můj šéf Habeš dva roky ve skladu. Až v osmdesátém sedmém se jej rozhodl rozdat zájemcům. Druhé číslo, obsahující transkripci Halasova malého hnědého bloku z podzimu 1938 s Kunderovou ediční poznámkou. Následovala pak řada dalších čísel bibliofilské řady, jejíž vzácnou kompletní sadu vlastní dnes již jen několik málo sběratelů.“

Dále vyšlo dílo Ludvíka Kundery VOLNÝ VERŠ (1990), Josefa Mojmíra Weimanna MALÝ HALASOVSKÝ TRIPTYCH připravený Vladimírem Polákem (1987), Rudolfa Matyse FRANTIŠKU HALASOVI (1988), Hermanna Ungara BRATŘI v překladu a s autorskou poznámkou Jaroslava Bránského (1989), Petra Pitharta a Ludvíka Kundery FRANTIŠKU HALASOVI (1990), Milana Dvořáčka TVOŘENÍ (1990) a výběr poezie a prózy LADĚNÍ VI. (1989).


LSFH a básnické sbírky

Ludvík Kundera v roce 2007 píše: „Talentů prošlo pětatřiceti ročníky soutěže dosti, časem se uplatňují, a to ne nutně sbírkou, ale třeba jako dopisovatelé novin, divadelnicky, na výstavách, pedagogicky. Těžko pochopitelná, ba téměř iracionální je skutečnost, že rozvinutá a pravidelným vydáváním sborníku poezie provázaná činnost blanenské soutěže spadá do let sedmdesátých a osmdesátých, která patří - jak dotvrzují i zdrženliví historici - k nejtemnějším údobím českých dějin.“ (in Na vlastní ticho. Muzeum Blansko, 2007)

Úspěchy Literární soutěže Františka Halase můžeme spatřit například v textově velmi kvalitním sborníku Hledání IX, který s pracemi autorů sdružených do literárního klubu jihomoravské pobočky Svazu českých spisovatelů uspořádal v roce 1981 jeho tehdejší předseda Jiří P. Kříž.

Kvalitu tvůrců můžeme měřit též knižním publikováním, které se v začátcích soutěže objevuje spíše sporadicky: Básně V. M. Hóry (9. ročník soutěže) vyšly v básnické prvotině Víta Slívy Nepokoj hodin v roce 1984 (do roku 2012 vydal Vít Slíva více než 10 knih poezie a patří k nejuznávanějším současným básníkům), Zdeněk Lebl (rovněž 9. ročník LSFH) se autorsky představil v básnické prvotině Žena na pravoboku v roce 1988. Knižně svou básnickou tvorbu publikovali rovněž např. Zdeněk Janas, František Schildberger nebo Ruda Beran.

Postupem času, především v posledních letech, nabývá knižní publikování účastníků soutěže na síle. Irena Václavíková  (účastnice 30. – 32. ročníku LSFH) vydala svoji prvotinu Zámlky v roce 2006 (následovaly sbírky Všechny tvoje smrti /2010/, Živorodky /2013/, Žvýkání jader /2016/, Sen o třetí plíci /2018/, Dny. Noci. A co víc? /2022/, Žena ve tvaru sklenice /2023/, všechny již pod jménem Irena Šťastná), knižně publikoval rovněž její manžel Milan Šťastný (33. ročník LSFH).

 

Od roku 2007, kdy došlo ke změně dramaturgie, vstoupilo svou knihou do literatury třicet sedm oceněných účastníků soutěže:   Aleš Kauer   (35. ročník LSFH) se knižně představil sbírkou Reliéf atlantiku nesluší suchozemcům (2007), na kterou navázal knihou Dynamika s harmonickou opojností (2011) a řadou bibliofilních tisků ve svém nakladatelství Adolescent. Laureát 37. ročníku LSFH Ondřej Hložek knižně debutoval v roce 2011 básnickou sbírkou Tížiny (následovaly sbírky Domů, 2013; Ulicí Dolorosa, 2017; Teď, 2017; Řez Kamenem, 2019; Trautes Heim: Na vratkých nohou, 2020; Mirčevovy oči, 2021; Půlnoční deník 2021; Slezský nonstop /2022/). Michaela Schwarzová a Natálie Paterová, oceněné ve 39. ročníku LSFH shodně uznáním poroty, vydaly své básnické prvotiny v roce 2012 (Michaela Schwarzová sbírku Eroze hran, Natálie Paterová sbírku Uvnitř kosti duha). Knižní debut má za sebou rovněž laureát 39. ročníku LSFH Jan Delong, kterému v roce 2014 vyšla básnická sbírka Dušinec, ve stejném roce knižně poprvé publikoval knihou Ptačí Král i Tomáš Tománek (finalista 2012), na kterou navázal sbírkou Led není jenom Zeppelin (2017). Roku 2015 debutoval básnickou sbírkou Noční služba v kamenolomu Václav Vomáčka, oceněný uznáním poroty ve 41. ročníku LSFH. Několik nejen básnických knih má na svém kontě Miroslav Černý, oceněný uznáním poroty v roce 2009, knižně publikoval rovněž David Kořínek (uznání poroty 2014). Dále mají na svém kontě knihy Petr Mezihorák (finalista 2012), Přemysl Krejčík (finalista 2014, 2015) a Ian Mikyska (finalista 2015). Na podzim roku 2016 vyšla druhá básnická sbírka Kláry Goldstein (uznání poroty 2014, laureátka 2015) Milíře (v roce 2018 následovala sbírka Kenotaf) a básnické debuty Dominika Melichara (finalista 2014) Schýlené tělo (autor se touto knihou prosadil mezi tři nominované na Cenu Jiřího Ortena 2017; v roce 2018 následovala sbírka Mizanscény a v roce 2023 rozsáhlá básnická skladba Orfee,) a Jana Váni (uznání poroty 2015) Horizont očekávání. Na jaře 2017 soubor vydaných knih finalistů soutěže doplnil Pavilon balast Teodora Kravála (uznání poroty 2016). O rok později knižně debutovala Tereza Šustková (finalistka 2017) básnickou sbírkou Skrýše. Rok 2018 byl publikačně bohatý i pro další finalisty LSFH. Své knihy vydali Pavel Zajíc (laureát 2012): Peníze, Štěpán Hobza (finalista 2013): Ferrari v džungli,  Ivana Kašpárková (finalistka 2013): Vniveč, Kateřina Matuštíková  (uznání poroty 2014, finalistka 2017): Bildungsroman a Tereza Klenorová (finalistka 2016): Píšu nesouvislé básně o diagnóze F.60.3. V roce 2019 knižně debutoval Jiří Štepán (finalista 2016) básnickou sbírkou Tekuté zrcadlo a Libor Staněk (finalista 2018) sbírkou Drolení. O rok později se k nim přidaly Anna Luňáková (finalistka 2017) se sbírkou Jen ztratím jméno, Alžběta Luňáčková (uznání poroty 2012) se sbírkou  Pravý úhel  a Adam Hošek (finalista 2019) se sbírkou A na stromech les. Rok 2021 přinesl knižní debut Alžběty Johanky Petrové (uznání poroty 2019), která vydala knihu Zastaveni, Kateřiny Marie Tiché (finalistka 2018 a 2019), která vydala knihu Ostrov, co chutná jako pomeranče, Zdeňky Pospíšilové (finalistka 2016), jejíž sbírka nese název Luz adentro, nebo Radka Touše (Štičí kost) či Kristýny Svidroňové (Sochy z peřin). Své další sbírky pak vydaly např. Ivana Kašpárková (Numeri), Klára Šmejkalová (Navždy), Tereza Šustková (Tíha vlny) a Klára Goldstein (Falkenfrau). Prvotiny a další knihy vycházejí finalistům soutěže i v letech 2022 a 2023 (např. Anně Sedlmajerové Bizarrum multiflorum, Evě Marii Růženě Křížeček na čelo, Janu Horskému Fosfény, Eleně Pecenové Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky a Na cestu zpět si zapínám skryté titulky, Vasiliosu Chalepsisovi Flavedo, Lukáši Tomáškovi Chorály na cestě, Kláře Goldstein Deště Maierniggu, Alžbětě Johance Petrové Rodiště, Liboru Staňkovi Světelné básně, Václavu Vomáčkovi Taneční hodiny dělníků dřevařského závodu, Pavlu Zajícovi Vážný román).

 

Od roku 2013 vychází vybraným autorům z řad finalistů soutěže básnické prvotiny ve vlastní knižní Edici LSFH :

1. svazek: Pavel Zajíc / Ona místa (2013)

2. svazek: Klára Šmejkalová / Naživo (2014)

3. svazek: Michaela Horynová / V zahradách (2015)

4. svazek: Marek Torčík / Rhizomy (2016)

5. svazek: Emma Kausc / Cykly (2017)

6. svazek: Hana Richterová / Hluchá místa (2018)

7. svazek: Jan Jindřich Karásek / Vyměřování vzdálenosti (2020)

8. svazek: Vít Malota / Bez obrazů navíc (2021)

9. svazek: Rostislav Šíma / Hrobařův syn (2022)

 


LSFH a současnost

Na přelomu let 2006/2007 přebírá dramaturgii soutěže o generaci mladší básník Vojtěch Kučera. Jeho vizí je vytvořit z „oblastní“ literární soutěže celostátně uznávaný publikační prostor pro mladé básníky, hodný jména svého patrona a vydávat vítězům soutěže knihy (viz mj. prohlášení pro Týdeník Boskovicka po vyhlášení výsledků 35. ročníku soutěže v říjnu 2007). Obměnou prochází rovněž porota, jejíž věkový průměr se omlazuje o téměř čtyři desetiletí. Přihlášené básně kromě Kučery posuzují básníci Martin Stöhr (2007-2011), Martin Švanda (2007), Bogdan Trojak (2008), Jiří Červenka (2012-2014), básnířky Veronika Schelleová (2015-2022), Klára Goldstein (od roku 2023) a literární kritik Miroslav Chocholatý (od roku 2009).

Od roku 2007 má LSFH vlastní internetové stránky, věnující se současnosti i historii soutěže. Aktuální adresa je lsfh.webnode.cz, na stránkách archivlsfh.blogspot.cz je k dispozici záloha z období, kdy webová prezentace soutěže využívala služeb zrušeného portálu bloguje.cz. Přes některé neúspěchy (od roku 2009 z ekonomických důvodů nevychází tištěná verze almanachu Hledání; 38. ročník nebyl z důvodu malého množství přihlášených autorů vůbec vyhodnocen) se postupně daří medializace soutěže a jejích výsledků (kromě regionálních tiskovin se informace pravidelně objevovaly a objevují na internetovém Portále české literatury či v celoplošných literárních a kulturních časopisech /Host, Tvar, Kulturní noviny, Protimluv), oceněným autorům se otevírají publikační možnosti v literárních časopisech (např. Host, Weles, Texty, Kulturní noviny) a vycházejí básnické sbírky.

Město Kunštát není co do místa působení spojeno pouze s básníkem Františkem Halasem. Halasovi toto místo objevil básník jiný, kunštátský rodák Klement Bochořák. Se jménem Klementa Bochořáka byla v letech 2007 až 2011 spojena stejnojmenná literární soutěž, kterou ve Vranově nad Dyjí pořádala za podpory básníkova syna, Tomáše Bochořáka, Společnost přátel mladé poezie (SPMP). Z její iniciativy začala na jaře 2011 mezi SPMP a LSFH volnější spolupráce, která díky přesunu LSFH z Blanska do Kunštátu vyústila ve vzájemné splynutí obou soutěží. Oběma kunštátským básníkům tak bude do budoucna vzdáván společný hold.

Jubilejní 40. ročník soutěže poprvé proběhl formou vícedenního setkání deseti vybraných finalistů a hostů z řad současných knižně publikujících básníků přímo v Kunštátě a v rámci hlavního programu Halasova Kunštátu. Vzešlému laureátovi může být navíc, pokud dosud knižně nepublikoval, udělena Zvláštní cena Klementa Bochořáka, spočívající v možnosti vydat do roka básnickou prvotinu. Po šesti letech se tak naplnilo jedno z hlavních předsevzetí Vojtěcha Kučery z doby, kdy soutěž přebíral: prostřednictvím LSFH do literatury knižně uvádět nová jména české poezie. K dosažení druhého z předsevzetí – přinést Literární soutěži Františka Halase zasloužený celostátní věhlas a zařadit ji tak po bok např. „Ortenovy Kutné Hory“ či „Hořovic Václava Hraběte“ – je snad úspěšně nakročeno.

 

- - - - - - - - - -

Výstava: Halasův Kunštát a literární soutěž

Podtitul výstavy: Historie Halasova Kunštátu a Literární soutěže Františka Halase

Hlavní část expozice byla zapůjčena Muzeem Blansko a představuje

částečnou reprízu výstavy 33 let Hledání, která byla uvedena v roce 2005.

Tyto materiály jsou dopněny novějšími iformacemi a exponáty z posledních let soutěže.

 

V Kunštátě výstavu připravily

Martina Hosová, Barbora Vichtová

na základě textů

Ludvíka Kundery, Evy Nečasové, Miroslava Habeše a Vojtěcha Kučery

- - - - - - - - - -

 

Poslední aktualizace textu: 11. 12. 2023