* * *

když slova ztratí význam
(jako atonální harmonie)
slova nabudou význam když.

Q: Jak mohou být vztahy bez tónů?
A: Jen když smažou historii.

Q: Na co se můžu ptát, když ničí autoritu jim nevěřim?
A: Na cestu.

Q: Jak můžu přijímat metafory o hledání, když?
A: Intuicí.

nikdy bychom neměli mluvit v singuláru –
když slova ztratí význam
tak jenom pár intervalů zmizí
ale potenciálních frekvencí je bezpočet
a frekvence potencialit se doléhá
jako každý náznak na stránce.



* * *

Někdo se v továrně na oříšky musel rozhodnout
že nasypat do jednoho sáčku litr soli je dobrej nápad
nebo je možná chyba v systému
pokud vůbec nějaký byl, tam
        - ale za ten prožitek to stojí:
        Po ránu zvracet sůl, to se nepoštěstí jen tak každému.
                - to rozpínavé teplo, vlnobytné

(do hraničního prostoru
        - jaký si to uděláš a tak dále
„ale ten moment kdy jenom upřímně brečíš, na ulici
že máš zlomený srdce, to je fakt krásný
a přijde v metru holčička
jestli nepotřebuješ kapesník.)

To mi říkala
jedna moje známá
herečka
ale je dost
hloupá“



úhly vyhlídky na Prahu z Riegrových sadů s B.
Bridelem, 13.1.2015, nejvyšší teplota 8,7 °C v 14:47 hod.

Těším se
až skončí kapitalismus.

A budeme moct obdivovat
ty záplavy sklobetonu
každá jedinečná relikvie.

A vidět tu jedinečnost a
tu krásu –
že ve špatných světech jsou
i dobří lidé a
naopak:

Vždyť i za komančů byli takový,
co tomu věřili, ne?

Slza za všechno, co je špatné
a
úsměv za všechno, co je dobré
Die Welt ist alles, was der Fall ist
a Rovnováha v nás, Mysl i Hnis.
i patos


Ortel

Orten potkal studánku; oči si omyl
já roztříštil jho verš irým.
Vše byl náhle přelud; slovo bázeň vyhnal
do mraku uvědomění si, za oči.

Křehkost domů kol šupin stromů
město moře kuře stavení
z oprýskaných partů míjících se domů
rýmastrofu nechat vpálit do očí

v tramvajních knihách se chce všem křičet
žij žít žijte žití
akorát nikdo nekřičí.

Kdo byl milován, není zapomenut
        - psala zlatavá rýha na Hřbitově VI, odd. 3
měl být, citována, nebo zapomenut?

Nevzpomínám si, jestli jsem ho měla ráda, a Vy?
To už si copywriteři vyřeší,
v pirátské zátoce smutku
kterej rozepisuje mysl.



* * *

Jednu dobu jsem nacházel velkou oporu v ,intersubjektivitě’.
- Vědomí izolovanosti a zoufale nesdílné zkušenosti
   dostává ve světle zážitku/spojení/vztahu jiný odstín
    - čím větší jsou vrata determinace
       tím míň nám nezbývá k sdělení
            a pod bělosvětlou rouškou
            intuitivního dobra
(radost je taky intuitivní)
                - všechno dává smysl
                   a má smysl.
                                        „zachvěje-li aspoň
                                        každý stý verš aspoň
                                        každé sté srdce.“
– český básník Oldřich Mikulášek.

.

ale každý stý nemůže vždycky stačit, teda někdy,
alespoň
ale s nedokonalostí ve světě je zákonitě chyba ve mně
Tak mi řekni, co mám kurva dekonstruovat
a jak daleko musíme dojít!
Řekni mi to
ty

Ian Mikyska se narodil v roce 1994, žije střídavě v Londýně a v Praze. Přehled bohatých uměleckých aktivit autora viz jeho internetové stránky ianmikyska.com.

...
Kompletní přehled finalistů 43. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.