grand-père

 

mon petit

když chceš poznat jakou má člověk duši

vždycky

se ptej po snech

 

když je někdo smutnej často

pak myslí na veliký jezera

 

a když někoho pokouše labuť to je moc

moc špatný znamení

takovým lidem

se vyhýbej obloukem

 

motýl v kapse většinou

značí přelétavost

čekárna zase neklidnou povahu

 

jestli někdy narazíš na člověka

co ti bude povídat o návratu vlaštovek

nikdy

ho nepouštěj

 

 

 

o prasatech a lidech

 

byl sem ještě malej když

to prasklo

 

franta ze sídláku

ve vedlejším bloku prej

občas

vařil lidský maso

a prodával ho řezníkovi

místo vepřovýho

 

měl:

•    nemocnou babičku který ten rok už popátý snížili důchod

•    sbírku lístků z kina

•    hudební talent vo kterým nevěděl

•    dva roky prošlou jízdenku v náprsní kapse

 

potkali sme ho ve vedlejším vchodu

chvilku před obědem

želízka se mu v srpnovým horku zapouštěly do rukou a

z vlasů mu visel

dětskej prst

 

u soudu se pak ozvalo že

 

vážený pane soudce

vážená poroto jménem

klienta my

se omlouváme my

jsme nevěděli

že lidi a prasata

se od sebe něčím

lišej

 

 

 

49°38′32″ s. š., 14°52′22″ v. d.

 

pravý poledne se

naklonilo doleva

 

toho zahradníka si nepamatuju ten

brzo umřel

prohlásila lavička za mnou

 

baletky prej teď na pudrování špiček používaj

popel ze spálenejch labutí

aby byly ladnější

 

když nad tim tak přemejšlím

japonci nejsou krutá rasa

ale lidi jo

 

s trochou štěstí

bude zjara někdo sklízet naději ve zděděnym záhonu

a s dýmem krematorií

bude stoupat

věrnost

 

jestli ale ne

vezmu si amplion a zakřičim

TAK TEĎ!!!!

blaničtí rytíři

 

 

 

město

 

na mostě přes jezero Nakaumi

po cestě z nonstopu

potkali sme město

 

řeklo

já vim že ste tady cizí ale

já občas taky nevim co chci

k snídani ani ke štěstí

kapsy mám prožraný

červama podzemních drah

a nejsem až tak starý

(je mně sto)

ale jedinej kdo se mnou spí

sou bezdomovci

 

někdy pozdě večer myslim na to že

zázraky sou jako malinký perličky ve škeblích

-

neni

to špatný ale nespasí tě tak jaks

doufal když jsi byl na dně

 

asi mi ani nerozumíte protože

neumíte japonsky

nebo protože já sem infrastruktura a vy

zvířata co vyhrály loterii na týhle planetě ale

jak by se vám líbilo

kdyby do vás furt lezl někdo cizí bez pozvání

a tloustli by vás do všech světovejch stran

 

po kotnících mu stékaly slzy monzunovejch dešťů

vánek světla

mu políbil tvář

 

uvěřili sme mu oba

ale

jen já sem ho objala

 

z rukou mi přitom

do řeky vypadlo

ředidlo

prsten po dědovi co nás neměl rád

návrh řešení klimatický krize

a konzerva nadepsaná

Všechna moje zklamání 2008 - současnost

 

proto teď všude v japonsku

teče bolavá voda

a lidi tam přivíraj oči

a dělaj

že to nevidí

 

 

 

mrkev

 

když byl Karel malej

cucal si palec

a věřil že v dešťovejch kapkách žije tajnej živočišnej druh

 

jeho imaginární kamarád mu pokaždý říkal:

budeme si hrát na tmu

já a ty

když si s nim zrovna nechtěl

povídat o letadlech

 

tři roky nosil v bundičce kapesník se vzkazem od první holky kterou

miloval

až se do něj jednou omylem vysmrkal

 

neměl rád paní doktorku Holubovou

protože

při každý preventivní prohlídce říkala:

nedávejte tomu klukovi tolik mrkve

nebo uvidí!!!!

a hystericky se smála

 

 

 

deklarace závislosti

 

podkroví dne

opera bouřky byla právě v pátým dějství

teklo po nás štěstí

 

nemáš rád když mluvím o mlíku ale mě

miluješ

 

začínám si myslet že

na ostravsku se těží sny

 

držela jsem tě tak pevně až z tebe byl diamant

(p r    v   n í )

 

jeli sme spolu na červenou                             (d

na tržišti v bangkoku                                          r

a giboni nám zavírali oči na dobrou noc      u

 

taky otevřená okna                                      h

zůstávala zavřená                                       

i přes přísný zákaz ironie                              ý)

 

jedny prázdniny    (tř  e    t í     )

byli sme příborem v římě

bylo ti úzko a mně

široko

 

říká se že člověk má tendenci si pamatovat jak věci skončí

jenže to vám právě neřeknu

 

 

 

…………..

 

když vešel do dveří

zrovna

jsem pohřbila další sen

(formaldehyd - zavařovačka - na skříň)

a čechrala si křídla

 

zastavil se a řekl:

nemyslíš že

když netopýří mámy rodí mláďata hlavou dolů

musej mít pak celej život otočenej

vzhůru nohama?

 

okenice se rozestoupily i bez mojžíše

a vyletěli jsme

 

 

 

rány jsou moje oblíbená část dne

 

v časopise psali že

u zdi nářků je rušno

 

a tak to bylo.

 

všední večer

hypnagogické cykly

se uzavřely

koleje se dotkly a

život se uložil ke spánku -

klec

byla dokončena

 

- kdo moc sní přes den, nic se mu nezdá -

- větrat se musí! -

- proč sakra ten malý francouz nosí ruku v pásce? -

 

znělo nahlas

nahlaseji nejnahlaseji

když sen

roztahoval křídla a léta

 

rány jsou moje oblíbená část dne

 

když klid

jako botník zisku

hromadí páry

 

tvoje slova mi plní spáry

a když se dotknem

začnou se nám milovat myšlenky

 

dva svědkové jehovovi se v asijský restauraci bavili vo zázracích

aniž by věděli že

jeden mají před sebou

  

po snídani

si porovnat jizvy

vypít si slzy ze rtů

 

počkat než se den unaví

než v sobě konečně

zaparkujem

 

 

 

Ludvík

 

dokonce i tam ho považovali

za blázna

 

často ho načapali po cestě z umýváren s plnou pusou

svoje cigarety měnil u oběda za sodovku a

slzama vždycky

šetřil

 

koukali na něj jako se kouká na lidi který už

se nahoru nezvednou

 

nevěděli že

za zavřenýma dveřma

jeho žena kterou tolik zalíval právě

porodila novou větvičku který se společně

rozhodli říkat

Ludvík

 

 

 

prodavači chvil

 

když sme se jednou zas pochopili z očí do očí

pomyslela sem si že

my všichni co tu sedíme nejsme nic víc než zloději

cizích slov

 

jako kukačky líhneme svý myšlenky v cizích hnízdech chlubíme

se peřím co nám nepatří

 

o bolest i o život kterej sami

nežijem

okrádáme je všechny

 

(obyvatele výtahů

odborníky na telenovely

návštěvníky ulic

kritiky novin i vlády

dělníky života

účastníky štěstí)

 

snažíme se nadchnout

jeden druhýho

předháníme se kdo vytrhne

lepší brko

 

a když už není co

 

v koutech polic na dnech

tašek na

rozích ulic čekáme a

prodáváme chvíle vo který už

-

-

-

 

nikdo nestojí

 

 

 

 

Apolena Vybíralová se narodila v roce 2001, působí v Brně.

..

Kompletní přehled finalistů 51. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 21. října 2023 v Kunštátu.