HANSIÁDA

Zwei Tannenwurzeln groß und alt                                                           

unterhalten sich im Wald

Několik let po válce začali přistěhovavší se osadníci v neobývaných kopcích mezi Těchlovicemi a Vitínem potkávati podivného muže. Oděn do těžkého hubertusu pohyboval se tento v blízkosti starých baráků a rumišť zemědělských stavení po vysídlených Němcích, spatřil-li však živou duši, zmizel v neprostupném lesním porostu. Přistěhovalci pokládajíce ho za Němce, který vykázání vyhýbá se, či dokonce za werwolfa, jali se po neznámém pátrati. Napjatá situace se vyostřila poté, co několik místních žen vypovědělo, že je onen opakovaně sledoval při sběru klestí.

[Chybějící strana]

Po několikadenním pátrání těchlovičtí muži objevili podivína skrytého v útrobí jezevčí nory. Byl jimi vytažen a v následné tlačenici ubit. Po čase neřekl nikdo mrtvému jinak než Hans.                                               

                                                Z tamní kroniky

Zaříkávadlo I

Vymršťuju se z útrob

a nemýlím se, smrčák

spřáhnutej s prstí

a přifařenej dovnitř.

Ouzkost je srdénko naruby,

hrkne-li nutkání

pokroutit kejhákem,

křením se jako kořínkář.

Pověry si stejskaj,

že chroustám šutří

a tvaruju se po hadrářsku.

Mezi řečma dřevnatím,

a až se utrhnu,

vyžbleptneš moje jméno.

Vejral

Ukazuješ se v náznacích

a našeptáváš:

Očenka napřed prosviť,

než je zatlačíš.

Vyjevím se ti v šifrách plamence.

Odsouzenej k opatrné

očividnosti,

já cejchovanej -

že sem vejral

do uhlů řeřavejch,

kukadla zarostla

mně bělmem.

Zjevenej

Křápu, křivdím, láteřím –

jsem bachorek umřenej.

Je čas rejdit

po zákrutech a cachtat.

Posedlej dušinkama

se srážím jako sedlina

v rmutnejch strouhách.

Oprat hadry dou holky

k vodám, do nichž dejchám,

a mělčiny mámí:

Seš vyhřezlej příboj,

pojďme žíznit

a se svým blouzněním

čeřit hladiny uspanejch.

Mordýřská III

Vykejchnutý práče co skus brousí

o drť I dušinky zapředou si

z mlžnejch nitek který smutky plašej

I dušinky předou na rubáše

Vohákni se Hansi do mundúru

běs ti do peřiny zastlal můru

Vykrvil řeč kterou nerozproudil

Huhňá potom rozhupuje moudí

když dušinky choděj sbírat klestí

Huhňá zahrabanej na rozcestí

Vohákni se Hansi do mundúru

smrčata už vysvlíkla si kůru

Zaříkávadlo II

I ty vykořeněnej,

vybafnuls jak vyoraná kost

a po mezích poslals hubana.

Mornou strží mrouskám se,

drmolím: A za ksichty mrtvejch…

Zhmotňuj se z potočních bahnisek,

chlum se do ruměnejch hald.

Vykotlanej je tvůj modroret

a může

vyžvatlat smrt,

která mlaskne jako pocel.

Se rozviř, vykořeněnej,

a roztluč mě na pazdeří.

Hansovy vidiny

Naznačuju se k vidění

a vpadnutej do očnic

se mazaně protáčím.

Tě veme na věčnost kořen,

kterej hnízdí pod víčky.

Vyražená slepotiskem

do štvanejch usní

budeš vztekle zrnit

a v pohledech tajemnejch zvířat

se vytřeštíš jako bulva.

Uřknutí

Zachmuřenej chlume,

by tě šlak přehrabal!

Pod tebou se zřítelnice

svinstvem hemžej.

Kdybych je odhrnula,

rozhučím se jako vichr.

Až černozem zamžourá

a křemenné poryvy křísnou

o sušinu, zachrastí, co si

vylhaly bahnité kuběny

přivábené do těsnot,

a pohledy

zkřehnou za kotlinou,

v níž se smrt natahuje jak budík.

Pak se rozezvoněj slídy

a hlubiny se rozprostřou.

Vozka zvočil Kořenářův příplaz

Ukázkovej neřád,

po fotrovi zámora,

po máti kurevskej,

obejvá svoje bláboly.

Přisámbůh, zmerčil jsem ho

za ouplňku, jak se uřehtanej

plazil pod pařezem.

Řikám si: Aha, houžev!

Dupnu po něm, až zahejkal ozvěnou,

a za tři dni a tři noce

se mně kobyla

zalknula vozhřivkou.

Líbesbríf

Jsi zjevování.

Zatímco mrzout říjen

zduřel po jeřabince,

v prokřehlým jíní pohledu

dozrávaj ti karlata,

rozháraná pajdavko.

Půjdeš přes slepá kořeniště

a holé svahy,

přes šlejfířské brlohy

ke mně.

Na kahánku tmy

se proťukáš do oken,

a až ráno zapraská

jako vosk,

naleznu na skle

ukrutné obrazce

od nehašených prstů.

Zaříkávadlo III

Šeptanej po končinách

zastře se povídačkou

o jizvách

vylouděnejch na živůtku.

Než se přeřekne,

vyčmuchá pukrle

a přežvejká ouhor.

Jen ho klej,

poblouzní letokruhy,

rozzívá trhliště

a jako zapřená předzvěst

věštěná z prastarejch pařenišť

přelstí svou smrt. 

Alexandr Pech se narodil v roce 2002, působé mezi Děčínem a Prahou.

..

Kompletní přehled finalistů 51. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 21. října 2023 v Kunštátu.