.jpg?ph=a23fe38dc5)
67. výročí úmrtí Františka Halase
27.10.2016 06:30
Ve čtvrtek 27. října 2016 si připomínáme 67. výročí úmrtí básníka Františka Halase.
Při této příležitosti přinášíme ukázky z jeho tvorby ve výběru finalistů 44. ročníku literární soutěže nesoucí básníkovo jméno...
F R A N T I Š E K H A L A S
TLENÍ
V chorobách květin tlení sladký pach
růžové cévy země žížaly kornatí
noc natáhla se na márách
Radost minutu stará umírá
Nebe stařena utopená
jedovatými mraky nadýmá se
nestoudně roztažená
Den líná smutek
Zas v jiném skupenství déšť kvete
měsíčním světlem červiví ovoce stínů
výhost lásce dejte
Prchám průjezdem tmy
Pohyb kyvadla je mrkáním smrti
vzpomeňte svých smyslů
když myšlenky hrabou se v zemi
Usmívám se všemu pod kůží
[Kohout plaší smrt, 1930]
ODPOVĚĎ
Přes šepot tvůj
smrt ke mně hovoří
ne ty mne nelituj
to pokoří
Chci naslouchati jí
a vyzvěděti jen
proč každý patří jí
a zda jsme její sen
[Tvář, 1930]
JÁ VÍM
Těch jemných stínů tvého těla
jež poznával jsem drahný čas
a hořkost chvil se ve mně chvěla
abych tvou krásu nepropás
Já nepropás ji já ji nenom smlčel
když bylo třeba zpívat hlasitě
tu ústa sevřela se a jak bych klečel
odprošuje krásu Nač slovy kazit tě
Já vím že jednou padnu tváří vzhůru
modrem nad sebou se budu zalykat
Útěcha Snad jedním jsem byl z kůru
co život chválil a chtěl utíkat
[Tvář, 1930]
NOC A ŠEŘENÍ
Noc soví s černým srdcem tmy
Noc rodící mě stále znova
Noc lamantína nespící
Noc kdy tichu straní slova
Šeření z kříže nocí sňaté
Šeření básní ohlédlá se zpět
Šeření jímž hvězdy odkapkáte
Šeření přípravo všech zvoniček
[Dokořán, 1936]
PODZIM
Jak peníz tiše položený slepci
jsi tu můj podzime
jak peníz tiše položený slepci
jste tady vy dny mé
Ty krásná větrnosti čistá
mi v dýmu natí dětství vracíš zpět
a zase žádostiv se vracím v stará místa
svou lásku povědět
Chudobě tvé a lidské bídě
že navždy jsem jen s ní
podzime ve své tesklivině
jen na mne dolehni
a vyplať kovy listí svého
mě ze dnů odraných
a zbav mě všeho bázlivého
bych jiné v sebe vdých
Jak peníz tiše položený slepci
jsi tu můj podzime
jak peníz tiše položený slepci
jste tady vy dny mé
[Dokořán, 1936]
MOBILIZACE
Klenotem erbovním
mé země
zůstane ta noc
Proč přišla po ní rána s hrudí pelikána
Tamta noc
Noc z dvojic torza dělající
Noc s vlasem výbuchů a střel
Noc nesmrtelnost lidu snící
Noc s klouby letadel a děl
Tamta noc
Noc vědma těžkých vidění
Noc meč v lůžka položený
Noc z prachu vrhů míření
Ó noci marných vytržení
Proč přišla pak ta rána s hrudí pelikána
Špalírem zbledlých hvězd
černé kufříky Ach ano
a každé okno s mrazným květem ženy
z dětských čel a ruček navrstvené ráno
těžký roj hlasů vírou zavěšený
nad špalír zbledlých hvězd
O chvilku malé slzy
se zdržel mužů chvat
Jen slza maličkých jimž do světa nic není
mluvila pro návrat
Špalírem zbledlých hvězd
černé kufříky Ach ano
a každá žena savý vír starostí
vztahující vzlyk a vše co oplakáno
Jen tiše tiše ten malý už zas spí
pod špalírem zbledlých hvězd
Slunce vycházelo z vojáků
Děti si hrály
Byla velká tma
a v té tmě byl klíč
na koho to slovo padne
ten musí jít pryč
Tatínek je pryč
Jak se cpali do vagónů
Jak se cpali u prohlídky
Jak se cpali první být
Srdce času neklidné
jeden rytmus mělo
Zoufání Doufání
Doufání Zoufání
a pak oněmělo
srdce času neklidné
Jak se cpali pro helmice
Jak se cpali pro munici
Jak se cpali pro pušky
Složené roucho kamenné
je prapor v pozoru
přilbice bradou stržené
K poctě zbraň praporu
Přísežná slova očistná
vyráží proti všem
kdo nevzkřik je ten nepozná
čím je mu zem ta jeho zem
A pak to přišlo
Havrani táhli dál Havrani táhli dál
Zbité zvíře hledající kout
tak táhla vojska ucouvnout
a klela pažbami
vším v ruce klela
S vagónů déšť smýval sliby
a vojska oněměla
Slunce zapadalo do vojáků
Jizvy zákopů tak zemi bolely
až křičel lid
Šly dny a odcházela sláva
Jen vztek a vztek nám tváře rozleptává
Kde Léthé je tvůj brod
Už nejde o zákop Už nejde o zákop
Tolik věcí ztratilo svá jména
ta jména blouznivá a zaškrcená
Kde Západe tvůj svod
Viď jen po zákop Jen po zákop
Ty světe před potopou
své arše plachtyʾs vzal
ale lví stopou lví stopou
můj lid jde dál
a z jeho helem útočných
žebrácká miska nebude
to jenom ztěžka si teď vzdych
Vy Kalibáni
A z probodených jeho snů
krev horkou crčící
do zpěvu naděje ne do žalmů
srážejí básníci
Básníci vaší naděje chudí
Jste tvrdé země mé
klenotem erbovním
ne neznevážím vás
já jménem přídavným
Vy chudí země mé
„Dost v zemi železa ne dobré meče,
i v krvi železo – jen dál, jen dál!“
Hle žezlo veršů
které básník odkázal
Nadějí vaší Nadějí mé
[Torzo naděje, 1938]
DÉŠŤ V LISTOPADU
Taková voda
zmučená voda voda žal
jako ta voda
co si v ní Pilát ruce umýval
Taková voda padá
A co bys chtěl
až k srdci zamračený
když taková voda padá
A já bych chtěl
slzavý úsměv smutné ženy
co mě má ještě ráda
[Ladění, 1942]
AŽ BOMBA PRASKNE
Poleze dál
rýhujíc bahno
Otevře se
Škeble
Bledé pohlaví vod
Všecko začne znova
za netečnosti prvních ryb
a hvězdy
plankton bývalých básníků
otřesou se mlhou
v chámu mlhovin
[A co?, 1957]
CELÁ PODZIMKOVÁ
Šaty měla podzimkové
a vlasy měla podzimkové
a oči měla podzimkové
Ústa měla podzimková
a ňadra měla podzimková
a snění měla podzimková
Život měla podzimkový
a klín měla podzimkový
a úsměv měla podzimkový
Chuť měla podzimkovou
a něhu měla podzimkovou
a úzkost měla podzimkovou
Byla celá podzimková
jako báseň dušičková
[A co?, 1957]
OSUDY
Bázlivé starostlivé oči
břichatě ztěžklých samic
a každou chvilku
může to být venku
Naše dny čenichavé
Z kouta do kouta bulou přenášet
to holé a slepé
Zpozdilé ráno
nevrlé
že nemá kam zavěsit
opozdilého netopýra
žravé myšlenky noční
vyhrnuje tmu
Mění se kulisa
Celý nesvůj
jako bys byl někde sám
se ženou
kterou tajně chceš
Znáte to když se setmí
nemoci mít
nepoznat přítělí
Vyrážka očí Čest po pupek
Poslouchají co bude
i narovnané uši listí
Dnešek je celý nesvůj
Mění se kulisa
Jsou zase jiné
visící na lásce
hnete jim srdcem
vypadne dítě
Hmatník žen Ne
Ústa Maso po bodnutí
Mění se kulisa
Zvednou se i zplihlé holubice
z dětských náhrobků
spadnou ohlávky
přestane pálení vápna z antických soch
odlévání myšlenek do olova
Zhubne čas
na žebra básní
Té samoty
Je špatně vidět
ve stínu čel nevěstčích
za přežvykování
Chovám však něco křehkého
pln pokušení
to upustit
Tak je to křehké
Mění se kulisa
Cosi milovat
slepě do toho vrazit
někde být
v samotě jablka na stole
pít ryšák podzimu
v ránech vod
večerech kamenů
žebrat po duchu země
zmenšován
zvětšován
slovy
Vrátit se k nepoznání
a vést jen svou
Uvaděčka smrt
přes hlínu pozve
po trávě mrtvých
Však se dočká
Ticho Tma Prach
Úzkostné a soustředěné oči
Hýbe se to
Mění se kulisa
Koho budeš trápit
kdo tě bude trápit
Jsi spoluviník
ty odpadlíku
[A co?, 1957]
. . .
V úterý 27. října 2015 si připomínáme 66. výročí úmrtí básníka Františka Halase.
Při této příležitosti přinášíme ukázky z jeho tvorby ve výběru finalistů 43. ročníku literární soutěže nesoucí básníkovo jméno...
. . .
František Halas ve výběru finalistů 43. ročníku LSFH [2015]
František Halas ve výběru finalistů 42. ročníku LSFH [2014]
František Halas ve výběru finalistů 41. ročníku LSFH [2013]
František Halas ve výběru finalistů 40. ročníku LSFH [2012]