Úvodní stránka > Finalisté LSFH 2014: Dominik Melichar

Finalisté LSFH 2014: Dominik Melichar

03.10.2014 08:51

eschaton physí

kdy člověk jako nevyměnitelný disk
ucpal všechny průchody
všechny bezpečný přechody a podchody a přejezdy
kdy blatného terrestris
se svíjí křečí
ne pro svůj požehnaný věk ne
ale pro nauzeu z vlastních dětí
pro šílení ze sousedství
kdy je pozdě zavřít jeskyni poznání
už jsou všichni venku
a kálejíce sami sebe požírají sami sebe
milosrdná saturnova vláda končí
jména básníků se v sračkách válí
stichly hamelnské varhany
a holubi
slepí andělé a hermové
a popelaví holubi zobají z opilcových zvratků

***

on a ona
palcovej titulek
vyprodaný trafiky mraky spolklejch pilulek
zaoceánský parníky nanovlákna
daleká blízkost dutej džbán
a rozlitý víno bez funkce

ona a on
nic zvláštního
denně o ně zakopávám
dělim o poslední zbytky o posledního páva
jsou v mejch složkách souborech a adresářích
s názvem photo foto _léto _zima #jaro
podzim_01
v posledních lednech i zářích

ona ona
přesto nevzpomínám
chameleon fantomas pokahontas
v myší díře
jiný jméno jiný data stejnej patent
jak je možný že to projde

on on
má klubovou kartu a nakupuje
ve slevě míval partu spával v chlejvě
hvězdy pro něj padaly
pozlacený sochy se mu dávaly
štětkou kominickou čistil svoje návaly

a já teď chodím čistě
bez zbytečných zlomenin
mý talíře se lesknou
a hledám volnej klín

viselcův advent

he hemžení červí
v prvosenkách jarních
v prstenech svatebních
tlení v dlaních
a v kostelních zvonech larev smích

člověka roucho kteréž jí mol
padlý dub letní v kleku javor
měděný vzduch změklý jak louh
a potem zbrocené harfy tón

jak daleko je cítit pach hnoje a sviní
pach pečených brambor a prvních voskovic
františků a jiných jmen a vůbec všech svatých

jak dlouho trvá než z červů jsou motýli
snad než se viselec miláček povětrnic
naposled pořádně mrvy té nadých

***

vlasy mi narostly přes noc
možná tim prvním cigárem
navzdory tradici slastným a opojným
nezapomenem
možná tim nápadným sledem akordů
paletou vyteklou do výlevky
změnou našich třídních poměrů
novou s každým čerstvě padlým sněhem
andělem
básníkem
prvním sluncem po měsících zimy

vánoční

seděl kouřil a sněžil
a ve svých závějích
hledal cestu domů
občas i plakal
a pak jen stěží držel balanc

když přišla bouře už nežil
a dvě vločky v místě očí
namířené k oknu
kde úplně tiše tál
jeho dech roztrhaný nadranc

přibitý pak k jeho pažím
průvod půlnočních
odebral se k spálenému stromu
vždycky někde nějaký stál
a výsměšně křepčil macabre dans