Finalisté LSFH 2017: Kateřina Matuštíková

24.09.2017 18:18

 

PŘÍBĚH

mmm sladká medúza
pleť hladkou od propolisu
a včely ve vlasech
ta hrůza když královským krokem
vyjde z plástve
    až se ti přilepí jazyk na patro
    jak zrezne na slunci
sladká sladká medúza
kterou sis vysnil v lese
ruku v kalhotách

lehne si do jehličí
    les se jmenuje Listovický
    podle nejbližší vesnice
    ale převažují v něm jehličnany
    chodí sem houbaři rodinky s dětmi samotáři
    a fiktivní vrazi
medúza rozplývá se na jazyku
poprvé podruhé
na podzim nahořklá
jako medovina
    saješ ještě žíznivěji

směje se na tebe
ale zase po pár bronzových týdnech
zbledla
má v žilách namodralé světlo
    rozčílí tě pálí děsí tě
    nakažlivé jedy
potom ty růžové oči
opuchlé od žihadel vlastních včel
    když se po nich oženeš
    náhodou ji škrábneš do čela

učíš se
kdy ji máš zabalit do dlaní
a spolu kořeníte do močálu



NÁVRATY

—

nemůžu nenechám ji mluvit je to
kripl pořád ještě mě budí s pět let
starými sny okatě ublížená hloupá roztáhne
nohy a srdce za chvilku společnosti

ještě tu horečku nedospala při každém
návratu poulí oči napjatá ve střehu
schodiště a židle a pod dráty
cévy suché a zkornatělé a

ústa pole asfalt a ústa a koberec a ústa se
smějí se smějí se smějí se a jestli to
řekne ještě jednou stejně jí to zas
nikdo nebude věřit nebuď taková

—

okraje jsou rozmlžené jako v počítačové hře rozeznáváš
hlasy fráze z učebnice angličtiny
myslíš že jen nová slova tě můžou změnit

—

nenechám ji mluvit ještě nedávno
tak hrozně křičela když jsem ji
zavřela k modrému koberci čtyři
tam tři zpátky táhnu ji

na staré cesty myslela jsem že
už nikdy řekla myslela jsem
že už nebudu brečet v tomhle
pokoji řekla

—

zvířata jsme pohřbili pod třešní
chodím za nimi
už jako někdo cizí

—



(bez názvu)

o víkendu jsem vyprala bílé když on
nemluvil a o půl čtvrté odpoledne šel spát jako křivá
nemotorně sbalená hrouda když jsem vlezla za ním
viděla jsem jak má mokré oči a že v noci nebude spát

přišla jsem domů až večer unavená a on mi dal
pusu ve dveřích dneska vypral černé a přinese mi
jídlo vstáváš zítra já taky zase jsem trochu brečela
a on mi na wikipedii četl o želvušce která

velká jen asi milimetr přežije teploty
od -273 do 150 °C vakuum a tlak 6500 atmosfér
želvuška z plexiskla dokud se neroztopí
želvuška nesmrtelná
želvuška zasmušilá
 

 

KARLÍNSKÉ NÁMĚSTÍ, 11. 6. 2017

jednou jsem tady kousek od náměstí potkal
týpka břicho měl tady dole porostlé lišejníkem
byl jenom v kraťasech a v ponožkách
a břicho normálně tady dole

já jsem zas jednou potkal bezďáka co měl
místo levý nohy kmen mladou
jablůňku kořeny se kroutily jako háďata
a nebyly z toho chození dvakrát nadšený
tu jsem dostal z lásky říká no jasný
myslel jsem si to z lásky jinak by to snad
ani nebylo možný že jo

třeba to byl ten samý
třeba pak
někde zakoření a celý se promění v strom aby
přečkal zimu to by byl
asi docela dobrý nápad co

 

 

Kateřina Matuštíková se narodila v roce 1992, žije v Praze. Pod dívčím jménem Kateřina Vaněčková získala Uznání poroty LSFH 2014. Publikuje časopisecky.