Úvodní stránka > Finalisté LSFH 2018: Vojtěch Franců

Finalisté LSFH 2018: Vojtěch Franců

20.09.2018 17:07

Ústředna

Telefonní ústředna
setmění před večerem
Leč Anton se nedá
cení
a cvaká

Léčka dámy s kabelkou
proloženo souloží
prodlouženo o pár lokte
níž je obchod s dětskými potřebami
To Anton ví

Má pech
Dáma
piercing, tuhý ret
a pod nosem jim rašil mech

To pesach
terstet jako plíseň rozléhal se po ústředně
Dáma, hračkář, Anton
jeden za druhým
oslavili pesach

A tehdy se nikdo nedovolal
ani nedovolil

Je po třešních

Je po třešních
a každý ráno
provázáno
Dentální nití
Klubko házím oknem
A čuchám potah

Hmmm
je po třešních
cítím
v niti
a dásních že tam budou

Ale teď je po třešních
teď
vrtat!

Po třešních
je po mně
do mě nikomu nic
a pecku plivnu zubařovi do oka

Jako žil

Z mého já
trávou stánkařů
v chlapce
vykořenit

Plížit se
s duší k prasknutí
přefouklou
travou
a komárům
sladce
lhát

Docela bych spal
než miloval
Nebyl on Goethe žid?
Že ne? Možná lhal

Lhal jako žil

A já s trávou stánkařů
v dítě
vykořenil

Uliční

Anonymitou ulic
zrní se mi hvězdy
škrábou mi jasem do pokožky
renesanční podloubí
nebo dneska vjezd

Anonymitou širého širáku
vykládám bajky dětem, co jdou kolem

Vykládám
a vykládám.
Kazím
a jedním střihem odstřihávám copánky
a zrnka z oblohy

Tlačila mě víčka
tlačila
Spal bych a čekal
na anonymitu lesa,
anonymitu řidičskejch průkazů
a důkazů
o tom, že mi je patnáct.

Nebo víc

Golem

Řkouc žehlily vlasy dámy,
že houštinou se táhl smrad
protějších vetešníků

Zrzavá
zrzavý
jak se vzájemně zabarvují doběla

Pálili vlasy
dámy, páni, děti

Vetešníkova očka do plechových střech
co pohled
to skulina
Hloupým otázkám
pro zvědavé uličníky z ulice

Pouliční divadýlko
tyjátr
legrace

jojo
zbořeno
a nahrazeno
vetešníci s diamanty v ústech
Co pohled
to skvrna
a sakem se táhl smrad japonských restaurací