Jan Delong / Na začátku dlouhé cesty
Dnešní 11. číslo Kulturních novin přináší celostránkový rozhovor s laureátem 39. ročníku Literární soutěže Františka Halase Janem Delongem...
V posledních dnech bývá vaše jméno skloňováno ve spojitosti se jménem jiným: František Halas. Co ve vás toto spojení – František Halas a Jan Delong – vyvolává?
Vyvolává ve mně především pocity velké zodpovědnosti a úcty. František Halas je pro mne jednou z nejdůležitějších osobností české poezie dvacátého století a například jeho Staré ženy mám moc rád a občas si je připomínám.
Čím jsou vám právě Staré ženy blízké?
Blízké jsou mi především svou civilností, tematikou a také atmosférou, která mi místy připadala až mrazivě smutná. Také mne donutily k zamyšlení se nad nevyhnutelností stáří a smrti, což možná od člověka v mém věku zní zvláštně, ale při čtení Starých žen se tomu dá jen těžko ubránit.
Ten mrazivý smutek je cítit i z některých vašich básní. Dá se tedy říct, že například Dušinec, Ponaszymu či „mužská“ O synovi na Halasovy Staré ženy nepřímo navazují?
Je to tak. Ve vámi jmenovaných básních jsem se snažil zachytit stáří a setkání se smrtí, ať už skoro nevyhnutelné, či jen tušené, což, myslím si, bylo i záměrem Halasovým. Dokonce v básních Dušinec a Ponaszymu jsou lyrickými subjekty právě ony staré ženy.
...
[Pokračování zde.]
...
Jan Delong
Dušinec
Stará žena stále tady
dotknutá smrtí
laskavě nabízí
marnou radost v celofánu
i růžový šampus hořkne
při dalším beztvarém úsměvu
a my jsme přímo u toho
netušíme jak dlouho
už nejsme spolu
a jak ještě dlouho
ty kostnaté prsty
udrží život.
Ponaszymu
M.
A zase ona
s tváří co tolik pamatuje
jazykem těžce nasáklým
tím jejím nářečím
snaží se vysvětlit něco podstatného.
Je to zápas
místy až nepatřičně úsměvný
ale když to trefí
všechno…
všechno v nás
se chvěje
O synovi
mluvil o něm
a skoro zapomínal
proč tam byl
a v kolik bude vizita
a kdy ho povezou
mluvil o něm
jak miluje všechny ty mašiny
uspěchané rychlíky
mlčící uhelné transporty
jak
prý je po tátovi
a jak
bude mít lepší život
jak
ne na Dráze
jak
on to nejlepší co ho potkalo
mluvil o něm
a na chvíli jako by zapomněl
co bude