Finalisté LSFH 2020: Jan Krejčí

24.09.2020 19:36

 

ZAHRADA KDE STÁL ALTÁN

 

Traviny k zbláznění

uprostřed lučních květů

kmínky

jabloně

vůně sena 

posečena

tvoje jméno zašeptáno

nad námi táhnou labutě

 

 

ZATOPENÁ LUKA

 

Ticho zurčí potokem

na loukách vystřelují květiny

nad hlavou

světlice stálice

koruna schovala tebe

svlékáš si sandály

na boso v trávě

jsem zemí

uzemněný

 

 

DĚTSTVÍ

 

Domy co postavili za tvého mládí

dnes s partou čicháme unikající plyn

jako život

za chvíli pod natřesenými peřinami

nad hlavou bělounká holubička

podivně to řeže u srdce

zachumláš se 

křížek na čelo

a zítra jí zavřou do ústavu

aby jedla a brala pilulky

v bílých pokojích

 

vrátit to navždy

jak moc se mi stýská

po všech rybízových pohárech

 

 

MARIA, HILF MIR

 

Bojím se, Danielo

dnes bylo těžko

někde bouchla ropa

a smrt obehnala kolem hradby

visel jsem na provaze

brýle bez dioptrií

abych nic neviděl

abych nic neslyšel

Danielo, ve Zlatých Horách odstřelili kostel

železná kopule zarostla břízou

do kůry tetovali kříž

vznícené oltáře

má duše plná dynamitu

jen zmáčknout

 

 

OD ÚVOZU DÁL – ZEMĚ MÓRIA

 

Z obilí pomalé zlato

země kam nikdo nevkročil

mezi spárami divoké máky

svědkové šneci

závodí o věčnost

 

zuj si boty

aby ti za nehty něco ze mě zůstalo

 

 

SAMOTA V NÁS

 

Kapky vody v travinách

vyrazit s kosou na Plušter

do krbku naberu ze studánky

a zítra jedu pryč

už se nevrátím

nečekej mě v Žalvíři

nikdo mě nečeká

sám nabrousím

a opilí lehnu

pomněnky pod hlavou

 

 

MÓRIA

 

V objímce tiká světlo

a ty objímáš mísu

nestálo to za to

nejkrásněji bylo

když jsem šel sám

slují z keřů

v temnotě Khazad-dûm 

země měkká jak máslo 

hltala kroky 

ze mne

nad bzukotem posledních včel

 

 

PADÁM

 

Někdy je tak

že by stačilo

skočit přes ohyb moře

propadnout se

padat padat padat

 

Padam a ničeho nelituji

protože jsem sám

vyvržen do země

kde není strom

kam jsem chodil plakávat

když do očí krutě svítily mé viny

 

 

DANIELA

 

U cesty kvetl jasmín

já šel s tebou

a kosi zpívali

bylo pět ráno

svět končil

keře plály

plameny modré jak hvězdy – bezy

spadl ti křížek

za který bych dal život

asfalt se lepil na nohy

v polibcích ses probudil

šest třicet ráno

nebe hořelo

 

 

BOŽÍ DÉŠŤ

 

S ostychem vyšel měsíc

dvě údolí mezi lesy

pářilo se 

Boží déšť

a u plotu plaňky

 

stoleté smrky sněžily smůlu

tvé ruce tak pracovaly

v mechu můj stesk a pak...

srdce ti drželo jehličí

 

 

 

Jan Krejčí se narodil roku 1991, žije v Brně. Z účasti ns vyvrcholení 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase se omluvil.

 

..

 

Kompletní přehled finalistů 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 17. října 2020 v Kunštátu (přesunuto na 28. listopadu 2020).

 

 

 

Zahrada kde stál altán
 
Traviny k zbláznění
uprostřed lučních květů
kmínky
jabloně
vůně sena 
posečena
tvoje jméno zašeptáno
nad námi táhnou labutě
 
 
Zatopená luka
 
Ticho zurčí potokem
na loukách vystřelují květiny
nad hlavou
světlice stálice
koruna schovala tebe
svlékáš si sandály
na boso v trávě
jsem zemí
uzemněný
 
 
Dětství
 
Domy co postavili za tvého mládí
dnes s partou čicháme unikající plyn
jako život
za chvíli pod natřesenými peřinami
nad hlavou bělounká holubička
podivně to řeže u srdce
zachumláš se 
křížek na čelo
a zítra jí zavřou do ústavu
aby jedla a brala pilulky
v bílých pokojích
 
vrátit to navždy
jak moc se mi stýská
po všech rybízových pohárech
 
 
Maria, hilf mir
 
Bojím se, Danielo
dnes bylo těžko
někde bouchla ropa
a smrt obehnala kolem hradby
visel jsem na provaze
brýle bez dioptrií
abych nic neviděl
abych nic neslyšel
Danielo, ve Zlatých Horách odstřelili kostel
železná kopule zarostla břízou
do kůry tetovali kříž
vznícené oltáře
má duše plná dynamitu
jen zmáčknout
 
 
Od úvozu dál – země Mória
 
Z obilí pomalé zlato
země kam nikdo nevkročil
mezi spárami divoké máky
svědkové šneci
závodí o věčnost
 
zuj si boty
aby ti za nehty něco ze mě zůstalo
 
 
Samota v nás
 
Kapky vody v travinách
vyrazit s kosou na Plušter
do krbku naberu ze studánky
a zítra jedu pryč
už se nevrátím
nečekej mě v Žalvíři
nikdo mě nečeká
sám nabrousím
a opilí lehnu
pomněnky pod hlavou
 
 
Mória
 
V objímce tiká světlo
a ty objímáš mísu
nestálo to za to
nejkrásněji bylo
když jsem šel sám
slují z keřů
v temnotě Khazad-dûm 
země měkká jak máslo 
hltala kroky 
ze mne
nad bzukotem posledních včel
 
 
Padám
 
Někdy je tak
že by stačilo
skočit přes ohyb moře
propadnout se
padat padat padat
 
Padam a ničeho nelituji
protože jsem sám
vyvržen do země
kde není strom
kam jsem chodil plakávat
když do očí krutě svítily mé viny
 
 
Daniela
 
U cesty kvetl jasmín
já šel s tebou
a kosi zpívali
bylo pět ráno
svět končil
keře plály
plameny modré jak hvězdy – bezy
spadl ti křížek
za který bych dal život
asfalt se lepil na nohy
v polibcích ses probudil
šest třicet ráno
nebe hořelo
 
 
Boží déšť
 
S ostychem vyšel měsíc
dvě údolí mezi lesy
pářilo se 
Boží déšť
a u plotu plaňky
 
stoleté smrky sněžily smůlu
tvé ruce tak pracovaly
v mechu můj stesk a pak...
srdce ti drželo jehličí
 
 
 
Jan Krejčí se narodil roku 1991, žije v Brně. Ze setkání finalistů se omluvil.