Finalisté LSFH 2020: Lukáš Tomášek

01.10.2020 19:25

 

PRVNÍ SLOVA

 

I.

 

Nauč mě ruce / stejně přijdeš za tmy

Kniha se zavře / Tiráž už je klid / stesk posledních dní 

nabývá zbytečnosti masky za sklem

Za zády Abrahám ti líbá prs

vždyť i kávu už vaříš jako on

 

My k lidem káže / Jak nás víš

Víš i že jsi blízko hřbitova?

 

Na noc raději zamrkej / dveře přivři akorát

pro štíhlá vcházení / našich představ

 

 

II.

 

Říkala že nemá ráda lidi / ale byla to lež

Je jí jich líto / jenom to maskuje

protože není jako oni

 

A je jí líto / že není jako oni

a tak to maskuje

 

A bolí to / a i to maskuje

bijí hodiny / obličej co má

je veronský / miniměsto v minisvětě

kde smrt není smrtí / ani život není živý

už vůbec opak ničeho

 

jenom se maskuje / nalíčit se / klauni

schovat se / nemocnice

zabalí žvýkačku do kapesníku

ten vyhodí

 

 

III.

 

Volá mne spěšnina na známý svět

kde spatříme bycha / laika moudrosti

zatím se projdem s pré po promenádě

 

Loučení i já chráníme si tvář

Tertium comparationis

je nám spěch

 

Loučení i já skryjem si tváře / do vlastních barev

Kdyby mne maloval Matisse / dvojportrét nás dvou

Kdybychom byli heslem / …

 

 

IV.

 

Záterasím vane vítr / zacloní mne v hře

Záterasím vane vítr / v zácloní / mého pokoje / ve smíru

hrajem dámu s tvořitelem

Na stropní obložení / jako nenechavá prasátka

hází poryv nočních ptáků / odlesky žeber

 

Ty procházet stínem musí / až složíme z nich Karfúr

kde je zrovna převrat / nebo i skutečné země / kde se vraždí národy

Když se rozloučíme / půjdu bez váhání / ale zamysli se

jestli je ti aspoň trochu líto / jak malý odcházím

 

 

V.

 

Tvoje tvář přece žádnou barvu nemá

Tvoje taky ne! / řekl jsem

s jistým zadostiučiněním 

Ale on vypadá potěšeně / ví už

že patříme do stejného kmene

 

Těch / kterým svět nepatří

těch / jimž to trapné je

indiánů / co se rdí

i za ty / kterým to trapné není

 

A stejně něco zůstává

místo totemu / díra v zemi

Jdeš domů a říkáš tomu vesnice

co tu pořád je

 

 

VI.

(Vršovicím)

 

Parkety za kafe! / Pomalu vytahovat kořeny a snídat

zavrzaly / Po jednom klíči / jedné mechanice

Škoda že ta prkna nevedou / a že nevedou až na Aljašku

nebo k jiným stanům / Celta bude viset

Prověsí se jako tělo v mostu / Rozleptaná sláma / dneska zem

Pod oknem prázdný beton / stvoly na rohožce

 

Tvoje / Ruka / Ty / jsou rozleptané pojmy

každý lícuje s jednou parketou / Zpoza matrace / zdi

a koupelnou nesou se problémy ticha

 

 

VII.

 

Není čas vstávat / Je čas studu / čas jít spát

Není co svlékat / Změnění jsme / Co hladí tě

je pulz 

 

Pulz / dojem tiku města

Pulz / kde nic nesedá

Pulz / kterým ikonu tesáš

 

Před víkendy míváš pocit / jako by málo bylo zaseto

jak kdyby se nestmívalo / Pak ale vždycky přijdou zimy

a čeho není moc / to se nekrátí / ne beze zbytku 

 

Stojíš / nohy z písku nebo skla

Díváš se / a přece mlčíš

 

 

VIII.

 

Stojíš / kolena roztřesená / nad propastí dřezu

lednice otevřena / Ze všech vrstev snu

zbývá už jen jediný / kluzký jak olejnaté oko na pánvi

Nevíš / z čeho je / ale neseškrabeš jej ani drátěnkou

Hvězdný Polárník se zvedá od řeky / cítí strach z doteku

nebo stud vyprávět / Nesetřeseš tenhle stud

 

Další noc a další sonáta / Ne Bach Schubert Sergej Rachmaninov Čajkovskij

Hraje host / Jemné prsty má / Ale špatný čich / když hraje na piano Rous z 50 lidových písní (Vorkslieder / Akordeon)

Zatímco ve skutečnosti hledal kamaráda z dětství

kterému se s ostatními smál / protože měl útlé palce / docela jak holka

smál se / i když nechtěl / a Ameriku v onom roce neobjevil vůbec nikdo

 

Nepromneš dost dětství prach / ani chtít nebudeš / Co zbyde do kapes?

 

Zastavíš se / čas a v čase klid

něco už umřelo a něco zatím ne

úlomky s matným světlem zachyceným v středu

se dokonce vaří / teprve

Něco už umřelo? / Co soudí v Delfách? / Potomci v pramenech / rodiče v deltách?

(A nakonec ramena… / ta nemohu zatajit)

Asi je ti jasné / že k něčemu se vrátíme

 

 

IX.

(Matyáši Míkovi a jeho rodině)

 

Snímání všech / i prvních jasných karet října

setřely už pluhy / a dunou poletí / cesty ohýbány

Jen když basa drnčí / z klavíru pak to dokape

Národní třídou ještě se třepotá první filmový pás

Kouřové výdechy tisíců byl jsem zde

 

Když ale nikdo nevyjde

Pokud se raci poledníčci schovají na noc do nebe

Jestliže roky mění barvy / kartami nádech nepohne

doslovný prorok Karfúr / v kavárně–baru zableskne

 

„Vidíte svítilny? Vysoko věšíme, když si nás měsíc objedná.

Býváme tišší, záblesky děsí...“ 

 

Znovu / jen na noc / jenže až do ledna

Jenom když viola ladí / na jaře všechno už dokape

Jak kape chtění / jak teče snaha? / zamrzá tíha?

roztaje „pokud se ale“?

 

Jenom když piána struny / už příliš dlouho nesedí

Zamrzlé strachy / zpocené chybí

Co kabel Vánoc?

Co saně Podněstří…

 

 

X.

 

Až se sem dostanou / prvotní místa 

propletou se / prvními velkými stromy

téhle planety / prvníma lidma

 

Otevřená rakev spočívání

zakryje očistec / zakryje nebesa

 - člověk a člověk / původní poutník 

původníček / přitaká prales

pak řekne:

 

vítejte mezi stromy

prvními velkými lidmi

baobaby na zemi

přezrálých listů

až sem se dostanou

prvotní místa

propletou se

pevnými kořeny

 

 

 

Lukáš Tomášek se narodil v roce 1996 v Praze. Příležitostný překladatel a redaktor, člen skupiny NaHajana, student FF a HTF Univerzity Karlovy. Z básní, překladů a úvah se zlomky objevily mj. ve Tvaru, Dobré adrese, Hostu, na kulturních platformách Klacek nebo Ink či např. na Youtube kanálu Městské knihovny v Praze v rámci seriálu Básníci online. Román doposud přeložil jen jediný (Můj oxfordský rok, Ikar 2018).

 

..

 

Kompletní přehled finalistů 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 17. října 2020 v Kunštátu (přesunuto na 28. listopadu 2020).

 

 
VSTŘÍC SKLU
 
holubi doupňáci se ve volné přírodě dožívají
dvaceti až šestadvaceti let
 
toto mládě se dožilo pěti měsíců
narazit do skleníku není příjemné
 
majitel skleníku to vidí obdobně
zdechlinu odhodí na kompost
s posměchem
 
jen počkej
až ti to do skleníku napere divočák
to se zasmějeme i my
referuje sojka
mluvčí společnosti 
 
 
 
ZASÁHNOUT
 
na kraji remízu leží
vyvrácený trigonometrický bod
s nápisem
POŠKOZENÍ SE TRESTÁ
 
v putyce se rozebírá dnešní dění
já jsem manželce opravil mixér
já jsem sázel brambory
já jsem sázel na tebe
já jsem pracoval
jak jinak
 
a ty? ptají se
já jsem měl co dělat
s vyvrácením trigonometrického bodu
to jsou lajdáci
 
 
 
ZABAVENO
 
polepená stébla slámy čnějí z krmelce
u všech čertů
co se to tu děje
 
exekutoři odcházejí po polní cestě
zalité asfaltem
 
 
 
CIVĚT
 
posed hází usedavé pohledy všude okolo
kostival v pankejtu se zvráceně odklání
smlouvám tím
že mlčím
 
průprava zvídavosti
pořezat se o řebříček
 
projít remízem je jedna věc
jestli napříč nebo podél
věc druhá
 
kopřivový diletant si vystačí s trochou dusíku
svinující se svinky ve staré holince
remíz ševcem
 
na vlastní kůži vyzkoušet
podmáčenost neposekaných luk
 
nezbývá už nic jiného
jen pomalu schnout
 
 
 
ORNITOLOGIE
 
záchvěv spadaných listů
žuchnul dalekohled i občan
ruce na hlavě ti hlavu nezachrání
ale kam s nima
 
identifikace vzdálenosti dunících výstřelů je obtížná
dvě stopy nebo za humny?
předstírat srnku není na místě
 
občas by přišlo vhod odletět jako ten
kdo se zjevuje v ráži dalekohledu
 
 
 
INVAZE
 
v neohraničené ohrádce
pasou se balíky slámy
skutálí se do měst
a divadélko začne
 
stébla se odchlipují
ale pozor! jen ty co ční
co ční to čpí
co čpí je nemocné
        
hepčí
 
 
 
TUDY NE
 
papírový drak nelétá po obloze
je mu tady dole hezky
na naší úrovni
ptáci mu vymysleli
kolektivní výraz:
protržená svině
 
záplaty se hemží a přitom nejsou
 
 
 
ČASEM
 
podlaha pokryta pilinami
a ty zase prachem
všechno pokrývá telefonní síť
 
prázdná králíkárna plná sena
nejsou tam nejsou
 
rudé oči bílé srsti
tu srst jsem nikdy neviděl
ale ty oči tam vždycky byly
 
 
 
ULITY VPŘED
 
narovnání šneků do řady na lavičku
připravit pozor start
 
jediný závod v němž nevyhrává závodník
ale dětský smích
 
do toho do toho hnědí žlutí šedí
ovace aplaus 
 
stydne ti polívka
volá žena z okna
 
počkej až dojedou mami
 
 
 
PORCE
 
v písmenkové polévce hledáme hodnoty
nořím lžícI
ale furt lovím samé mezery
 
okraje talířů zdobí slovíčka
láska
svoboda
přátelství
a copak jsi vytvořil ty lubomírku?
 
ticho a hluchavka
 
 
 
Lubomír Tichý se narodil v roce 2003, žije v Rozběřicích. Student Gymnázia Boženy Němcové v Hradci Králové.
 
 
 
VSTŘÍC SKLU
 
holubi doupňáci se ve volné přírodě dožívají
dvaceti až šestadvaceti let
 
toto mládě se dožilo pěti měsíců
narazit do skleníku není příjemné
 
majitel skleníku to vidí obdobně
zdechlinu odhodí na kompost
s posměchem
 
jen počkej
až ti to do skleníku napere divočák
to se zasmějeme i my
referuje sojka
mluvčí společnosti 
 
 
 
ZASÁHNOUT
 
na kraji remízu leží
vyvrácený trigonometrický bod
s nápisem
POŠKOZENÍ SE TRESTÁ
 
v putyce se rozebírá dnešní dění
já jsem manželce opravil mixér
já jsem sázel brambory
já jsem sázel na tebe
já jsem pracoval
jak jinak
 
a ty? ptají se
já jsem měl co dělat
s vyvrácením trigonometrického bodu
to jsou lajdáci
 
 
 
ZABAVENO
 
polepená stébla slámy čnějí z krmelce
u všech čertů
co se to tu děje
 
exekutoři odcházejí po polní cestě
zalité asfaltem
 
 
 
CIVĚT
 
posed hází usedavé pohledy všude okolo
kostival v pankejtu se zvráceně odklání
smlouvám tím
že mlčím
 
průprava zvídavosti
pořezat se o řebříček
 
projít remízem je jedna věc
jestli napříč nebo podél
věc druhá
 
kopřivový diletant si vystačí s trochou dusíku
svinující se svinky ve staré holince
remíz ševcem
 
na vlastní kůži vyzkoušet
podmáčenost neposekaných luk
 
nezbývá už nic jiného
jen pomalu schnout
 
 
 
ORNITOLOGIE
 
záchvěv spadaných listů
žuchnul dalekohled i občan
ruce na hlavě ti hlavu nezachrání
ale kam s nima
 
identifikace vzdálenosti dunících výstřelů je obtížná
dvě stopy nebo za humny?
předstírat srnku není na místě
 
občas by přišlo vhod odletět jako ten
kdo se zjevuje v ráži dalekohledu
 
 
 
INVAZE
 
v neohraničené ohrádce
pasou se balíky slámy
skutálí se do měst
a divadélko začne
 
stébla se odchlipují
ale pozor! jen ty co ční
co ční to čpí
co čpí je nemocné
        
hepčí
 
 
 
TUDY NE
 
papírový drak nelétá po obloze
je mu tady dole hezky
na naší úrovni
ptáci mu vymysleli
kolektivní výraz:
protržená svině
 
záplaty se hemží a přitom nejsou
 
 
 
ČASEM
 
podlaha pokryta pilinami
a ty zase prachem
všechno pokrývá telefonní síť
 
prázdná králíkárna plná sena
nejsou tam nejsou
 
rudé oči bílé srsti
tu srst jsem nikdy neviděl
ale ty oči tam vždycky byly
 
 
 
ULITY VPŘED
 
narovnání šneků do řady na lavičku
připravit pozor start
 
jediný závod v němž nevyhrává závodník
ale dětský smích
 
do toho do toho hnědí žlutí šedí
ovace aplaus 
 
stydne ti polívka
volá žena z okna
 
počkej až dojedou mami
 
 
 
PORCE
 
v písmenkové polévce hledáme hodnoty
nořím lžícI
ale furt lovím samé mezery
 
okraje talířů zdobí slovíčka
láska
svoboda
přátelství
a copak jsi vytvořil ty lubomírku?
 
ticho a hluchavka
 
 
 
Lubomír Tichý se narodil v roce 2003, žije v Rozběřicích. Student Gymnázia Boženy Němcové v Hradci Králové.

 

 

 
PRVNÍ SLOVA
 
I.
 
Nauč mě ruce / stejně přijdeš za tmy
Kniha se zavře / Tiráž už je klid / stesk posledních dní 
nabývá zbytečnosti masky za sklem
Za zády Abrahám ti líbá prs
vždyť i kávu už vaříš jako on
 
My k lidem káže / Jak nás víš
Víš i že jsi blízko hřbitova?
 
Na noc raději zamrkej / dveře přivři akorát
pro štíhlá vcházení / našich představ
 
 
II.
 
Říkala že nemá ráda lidi / ale byla to lež
Je jí jich líto / jenom to maskuje
protože není jako oni
 
A je jí líto / že není jako oni
a tak to maskuje
 
A bolí to / a i to maskuje
bijí hodiny / obličej co má
je veronský / miniměsto v minisvětě
kde smrt není smrtí / ani život není živý
už vůbec opak ničeho
 
jenom se maskuje / nalíčit se / klauni
schovat se / nemocnice
zabalí žvýkačku do kapesníku
ten vyhodí
 
 
III.
 
Volá mne spěšnina na známý svět
kde spatříme bycha / laika moudrosti
zatím se projdem s pré po promenádě
 
Loučení i já chráníme si tvář
Tertium comparationis
je nám spěch
 
Loučení i já skryjem si tváře / do vlastních barev
Kdyby mne maloval Matisse / dvojportrét nás dvou
Kdybychom byli heslem / …
 
 
IV.
 
Záterasím vane vítr / zacloní mne v hře
Záterasím vane vítr / v zácloní / mého pokoje / ve smíru
hrajem dámu s tvořitelem
Na stropní obložení / jako nenechavá prasátka
hází poryv nočních ptáků / odlesky žeber
 
Ty procházet stínem musí / až složíme z nich Karfúr
kde je zrovna převrat / nebo i skutečné země / kde se vraždí národy
Když se rozloučíme / půjdu bez váhání / ale zamysli se
jestli je ti aspoň trochu líto / jak malý odcházím
 
 
V.
 
Tvoje tvář přece žádnou barvu nemá
Tvoje taky ne! / řekl jsem
s jistým zadostiučiněním 
Ale on vypadá potěšeně / ví už
že patříme do stejného kmene
 
Těch / kterým svět nepatří
těch / jimž to trapné je
indiánů / co se rdí
i za ty / kterým to trapné není
 
A stejně něco zůstává
místo totemu / díra v zemi
Jdeš domů a říkáš tomu vesnice
co tu pořád je
 
 
VI.
(Vršovicím)
 
Parkety za kafe! / Pomalu vytahovat kořeny a snídat
zavrzaly / Po jednom klíči / jedné mechanice
Škoda že ta prkna nevedou / a že nevedou až na Aljašku
nebo k jiným stanům / Celta bude viset
Prověsí se jako tělo v mostu / Rozleptaná sláma / dneska zem
Pod oknem prázdný beton / stvoly na rohožce
 
Tvoje / Ruka / Ty / jsou rozleptané pojmy
každý lícuje s jednou parketou / Zpoza matrace / zdi
a koupelnou nesou se problémy ticha
 
 
VII.
 
Není čas vstávat / Je čas studu / čas jít spát
Není co svlékat / Změnění jsme /Co hladí tě
je pulz 
 
Pulz / dojem tiku města
Pulz / kde nic nesedá
Pulz / kterým ikonu tesáš
 
Před víkendy míváš pocit / jako by málo bylo zaseto
jak kdyby se nestmívalo / Pak ale vždycky přijdou zimy
a čeho není moc / to se nekrátí / ne beze zbytku 
 
Stojíš / nohy z písku nebo skla
Díváš se / a přece mlčíš
 
 
VIII.
 
Stojíš / kolena roztřesená / nad propastí dřezu
lednice otevřena / Ze všech vrstev snu
zbývá už jen jediný / kluzký jak olejnaté oko na pánvi
Nevíš / z čeho je / ale neseškrabeš jej ani drátěnkou
Hvězdný Polárník se zvedá od řeky / cítí strach z doteku
nebo stud vyprávět / Nesetřeseš tenhle stud
 
Další noc a další sonáta / Ne Bach Schubert Sergej Rachmaninov Čajkovskij
Hraje host / Jemné prsty má / Ale špatný čich / když hraje na piano Rous z 50 lidových písní (Vorkslieder / Akordeon)
Zatímco ve skutečnosti hledal kamaráda z dětství
kterému se s ostatními smál / protože měl útlé palce / docela jak holka
smál se / i když nechtěl / a Ameriku v onom roce neobjevil vůbec nikdo
 
Nepromneš dost dětství prach / ani chtít nebudeš / Co zbyde do kapes?
 
Zastavíš se / čas a v čase klid
něco už umřelo a něco zatím ne
úlomky s matným světlem zachyceným v středu
se dokonce vaří / teprve
Něco už umřelo? / Co soudí v Delfách? / Potomci v pramenech / rodiče v deltách?
(A nakonec ramena… / ta nemohu zatajit)
Asi je ti jasné / že k něčemu se vrátíme
 
 
IX.
(Matyáši Míkovi a jeho rodině)
 
Snímání všech / i prvních jasných karet října
setřely už pluhy / a dunou poletí / cesty ohýbány
Jen když basa drnčí / z klavíru pak to dokape
Národní třídou ještě se třepotá první filmový pás
Kouřové výdechy tisíců byl jsem zde
 
Když ale nikdo nevyjde
Pokud se raci poledníčci schovají na noc do nebe
Jestliže roky mění barvy / kartami nádech nepohne
doslovný prorok Karfúr / v kavárně–baru zableskne
 
„Vidíte svítilny? Vysoko věšíme, když si nás měsíc objedná.
Býváme tišší, záblesky děsí...“ 
 
Znovu / jen na noc / jenže až do ledna
Jenom když viola ladí / na jaře všechno už dokape
Jak kape chtění / jak teče snaha? / zamrzá tíha?
roztaje „pokud se ale“?
 
Jenom když piána struny / už příliš dlouho nesedí
Zamrzlé strachy / zpocené chybí
Co kabel Vánoc?
Co saně Podněstří…
 
 
X.
 
Až se sem dostanou / prvotní místa 
propletou se / prvními velkými stromy
téhle planety / prvníma lidma
 
Otevřená rakev spočívání
zakryje očistec / zakryje nebesa
 - člověk a člověk / původní poutník 
původníček / přitaká prales
pak řekne:
 
vítejte mezi stromy
prvními velkými lidmi
baobaby na zemi
přezrálých listů
až sem se dostanou
prvotní místa
propletou se
pevnými kořeny
 
 
 
Lukáš Tomášek se narodil v roce 1996 v Praze. Příležitostný překladatel a redaktor, člen skupiny NaHajana, student FF a HTF UK. Z básní, překladů a úvah se zlomky objevily mj. ve Tvaru, Dobré adrese, Hostu, na kulturních platformách Klacek nebo Ink či např. na Youtube kanálu Městské knihovny v Praze v rámci seriálu Básníci online. Román doposud přeložil jen jediný (Můj oxfordský rok, Ikar 2018).

Štítky:

|

Zpět