Finalisté LSFH 2020: Stanislav Klín

23.09.2020 20:06

 

VE ZVLÁŠTNÍ KALIFORNII

 

Zůstávám sám

ve zvláštní Kalifornii

a dnešní hudba je zvláštní

 

tvé boty jsou plné plátna

a tmy mezi stromy

je malá chatová oblast plná polévek

 

bolestne torch mi před očima

navenek bdělý

 

je mrtva ta Kalifornie 

kterou jsme znali 

 

je obálka

Velký High

 

 

 

TEROR LOVEC

 

Ta tma je obnažený teror lovec

 

a podřízlé husí krky suší se na topení

 

to jsou tvá slova 

a slovenské vzdechy

 

na hoře jménem Miroslav

 

jde to po křiklavých tónech,

trochu zesládne,

než rozlije se pach

 

obilí

a ořechy…

na břiších kombajnů,

 

bude sobota zábavná se světly.

 

 

 

SEM SLAVNEJ ATLET SVÝ DOBY

 

Hej!

Sem slavnej atlet svý doby,

těžkej modroočko – literát,

mnohamilionovej vopičák,

každý o mně věděj,

 

sedim v křeslech,

kožený pracky nohy zlatý

– tygří,

lev v sanatoriu pod lupama,

 

dělám, co můžu

a nedělám, co mi nejde,

mám lidi,

růžovej a drahej,

 

vypreparovanej velice hezky,

popelák a sněhurák,

drsnej zabíječ na ostrově,

mocnej pornoherec světa vole,

 

sem na tvým plakátu,

u tebe doma,

ve tvý sprše,

v obýváku dívám se,

jak si to děláš… 

 

 

 

RANAVALONA

 

Na balkoně jsem olízaná

tebou.

Chtěla bych tě vidět znovu.

 

V tom autě, na sedačce.

Později jsi napsal, jak tě cosi čenichalo.

„Tohle je labuť na temném nebi.“

 

Budu spát s tvojí holkou,

s klukem

a budu pít v klubu.

 

Dost na to myslím.

 

 

 

NEVĚSTĚ

 

Zapal mě ve 23:30

 

zítra

 

budu tvá nevěsta

(kolena  ušoupeš mi)

 

Troufni si mne obejmout

z počátku

 

Avšak, přibližuj se jemně

 

doufej,

neboť doutnám

 

 

 

NENÍ MI NIC

 

Sníst tak tvou malou část

tam dole.

Jako pohladit všechny hřbitovy,

kterými´s mne krmil.

 

Už patříme mouchám.

Zvoní budík na mobilu.

Displej se symboly.

 

OP s černobílými nozdrami a důlky.

 

Venku je zima, studeno.

Kdybych to nepokazila,

řekneš mi toho víc.

 

Snídám sama.

 

 

 

NECHCE

 

Nechce 

se mi spát v děvce,

nechce,

se mi chcát na koberce,

hebce

udělám ti hřebce,

lehce,

navečer,

v paneláku,

v lebce.

 

 

 

KAŽDÝ SRDCE MÁ SVŮJ PLYN

 

Každý srdce má svůj plyn.

A ani ty mne nemiluješ tak pevně.

 

Bliká plamínek na bojleru.

Loupu si červené strupy po holení.

 

…každá díra,

jak odtok.

 

Doma do peřin.

 

 

 

HOLENÍ

 

Holící strojek na topení,

Zanesený, nepromazán od obvazů,

Holí se děti, žena, muž,

Holí psa, garáž i dům,

Hlava mu kmitá,

Jak hlavy co holí,

Obratně, s určitou vervou,

Šňůra jiskří v zásuvce,

U kořene vlasů jsou strupy

od posledního použití se nezměnil,

Nevytřepaný, mezi kachlem a pastou,

Nakonec je tu několik desetiletí,

Nikdo na něj nemyslí víc než je nutné,

Má svý teplý místo,

Holení po sezóně,

Holení v sezóně,

Moderní vzory,

Holení do hladka,

Holení miminka

A holení starců,

Šrámy, náklady na opravu,

Nový den s novým převodem.

A důležitý je kdo ho drží,

Držíš ho?

Teď,

Ty?

Já?

Někdo správnej?

 

 

 

CELÝ SVŮJ ŽIVOT

 

Celý svůj život žil v tiché neděli

a v ní již přemýšlel o mrtvém pondělí

v úterý do práce

také tak ve středu

ve čtvrtek zase

co v pátek k obědu?

Přežer se prase!

A v sobotu vidí již

známé to obrazy

že neděle totiž

tichem se pokazí!

 

 

Stanislav Klín, narozen roku1990 v Hodoníně, absolvoval Propagační výtvarnictví – propagační grafiku v témže městě. V roce 2009 odchází do Brna. O dva roky později začíná studovat na FF Masarykovy univerzity obor Filosofie; studium nedokončí. Poezii a próze se intenzivně věnuje od svých čtrnácti let. Některé jeho práce jsou v menší, či větší míře v průběhu let oceňovány v literárních soutěžích. Dosud napsal několik knih a přes tisíc básní; žádné z jeho děl nebylo dosud vydáno.

 

..

 

Kompletní přehled finalistů 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 17. října 2020 v Kunštátu (přesunuto na 28. listopadu 2020).

 

 

VE ZVLÁŠTNÍ KALIFORNII
 
Zůstávám sám
ve zvláštní Kalifornii
a dnešní hudba je zvláštní
 
tvé boty jsou plné plátna
a tmy mezi stromy
je malá chatová oblast plná polévek
 
bolestne torch mi před očima
navenek bdělý
 
je mrtva ta Kalifornie 
kterou jsme znali 
 
je obálka
Velký High
 
 
 
TENOR LOVEC
 
Ta tma je obnažený teror lovec
 
a podřízlé husí krky suší se na topení
 
to jsou tvá slova 
a slovenské vzdechy
 
na hoře jménem Miroslav
 
jde to po křiklavých tónech,
trochu zesládne,
než rozlije se pach
 
obilí
a ořechy…
na břiších kombajnů,
 
bude sobota zábavná se světly.
 
 
 
SEM SLAVNEJ ATLET SVÝ DOBY
 
Hej!
Sem slavnej atlet svý doby,
těžkej modroočko – literát,
mnohamilionovej vopičák,
každý o mně věděj,
 
sedim v křeslech,
kožený pracky nohy zlatý
– tygří,
lev v sanatoriu pod lupama,
 
dělám, co můžu
a nedělám, co mi nejde,
mám lidi,
růžovej a drahej,
 
vypreparovanej velice hezky,
popelák a sněhurák,
drsnej zabíječ na ostrově,
mocnej pornoherec světa vole,
 
sem na tvým plakátu,
u tebe doma,
ve tvý sprše,
v obýváku dívám se,
jak si to děláš… 
 
 
 
RANAVALONA
 
Na balkoně jsem olízaná
tebou.
Chtěla bych tě vidět znovu.
 
V tom autě, na sedačce.
Později jsi napsal, jak tě cosi čenichalo.
„Tohle je labuť na temném nebi.“
 
Budu spát s tvojí holkou,
s klukem
a budu pít v klubu.
 
Dost na to myslím.
 
 
 
NEVĚSTĚ
 
Zapal mě ve 23:30
 
zítra
 
budu tvá nevěsta
(kolena  ušoupeš mi)
 
Troufni si mne obejmout
z počátku
 
Avšak, přibližuj se jemně
 
doufej,
neboť doutnám
 
 
 
NENÍ MI NIC
 
Sníst tak tvou malou část
tam dole.
Jako pohladit všechny hřbitovy,
kterými´s mne krmil.
 
Už patříme mouchám.
Zvoní budík na mobilu.
Displej se symboly.
 
OP s černobílými nozdrami a důlky.
 
Venku je zima, studeno.
Kdybych to nepokazila,
řekneš mi toho víc.
 
Snídám sama.
 
 
 
NECHCE
 
Nechce 
se mi spát v děvce,
nechce,
se mi chcát na koberce,
hebce
udělám ti hřebce,
lehce,
navečer,
v paneláku,
v lebce.
 
 
 
KAŽDÝ SRDCE MÁ SVŮJ PLYN
 
Každý srdce má svůj plyn.
A ani ty mne nemiluješ tak pevně.
 
Bliká plamínek na bojleru.
Loupu si červené strupy po holení.
 
…každá díra,
jak odtok.
 
Doma do peřin.
 
 
 
HOLENÍ
 
Holící strojek na topení,
Zanesený, nepromazán od obvazů,
Holí se děti, žena, muž,
Holí psa, garáž i dům,
Hlava mu kmitá,
Jak hlavy co holí,
Obratně, s určitou vervou,
Šňůra jiskří v zásuvce,
U kořene vlasů jsou strupy
od posledního použití se nezměnil,
Nevytřepaný, mezi kachlem a pastou,
Nakonec je tu několik desetiletí,
Nikdo na něj nemyslí víc než je nutné,
Má svý teplý místo,
Holení po sezóně,
Holení v sezóně,
Moderní vzory,
Holení do hladka,
Holení miminka
A holení starců,
Šrámy, náklady na opravu,
Nový den s novým převodem.
A důležitý je kdo ho drží,
Držíš ho?
Teď,
Ty?
Já?
Někdo správnej?
 
 
 
CELÝ SVŮJ ŽIVOT
 
Celý svůj život žil v tiché neděli
a v ní již přemýšlel o mrtvém pondělí
v úterý do práce
také tak ve středu
ve čtvrtek zase
co v pátek k obědu?
Přežer se prase!
A v sobotu vidí již
známé to obrazy
že neděle totiž
tichem se pokazí!
 
 
 
Stanislav Klín, narozen 1990 v Hodoníně, absolvoval Propagační výtvarnictví – propagační grafiku v témže městě. V roce 2009 odchází do Brna. O dva roky později začíná studovat Na FF Masarykovy univerzity obor Filosofie; studium nedokončí. Poezii a próze se intenzivně věnuje od 14. let. Některé jeho práce jsou v menší, či větší míře v průběhu let oceňovány v literárních soutěžích. Dosud napsal několik knih a přes tisíc básní; žádné z jeho děl nebylo dosud vydáno.
 

Štítky:

|

Zpět