.jpg?ph=a23fe38dc5)
Finalisté LSFH 2020: Vasilios Chaleplis
22.09.2020 20:05
historie
šumění tmy
doráží v příbojích večera
najednou ježek
přebíhá ti před očima
naráží na železobetonovou zeď patníku
neváhá ani na vteřinu
protáhne se
skulinou
a zmizí ve víru nevídané svobody
Tak významný moment
v tvé bezvýznamné historii
***
doma se krčí
expirací
potraviny
řepa v množném čísle
zavařená vakuovaná
posvátná
jako srdce k transplantaci
zbývají ti jen dvě minuty života
ale nadechnutí resetuje hodiny
ikarus
zalili mu do bronzu
ty jeho velké oči
modré duhovky
barvy moře
tělo
tak definitivní na omak
zkrácené svaly
jedná velká tlapa štěněte
co ve snách chňape po noci
malá varlata
přepjatá mládím
naučil se poslouchat
švitoření ptáků
i lidí
krátí si tak samotu
když už ho vítr nedokáže zastihnout
mladá
vítr vrásní řeku
rýsují se
pomalu tekoucí
vrásky
struhadlem mraků padají
odlesky slunce
najednou chápeš
pomíjivost dívčí tváře
a třpytek
kterými ulpívá přítomnost
topila ses v mělčině
Na nádraží tě divně očumovali
aspoň takový jsi mela pocit
když jsi zadýchaně telefonovala
topila ses v mělčině
že toho máš prostě moc
plavky se dotěrně lepily ke tvé kůži
oblečením jsi nedala nic znát
iluze
ten plakát jsi prostě musel mít
byls na brigádě
v rozpadající se budově
visel na chodbě vedle záchodů
na něm ona
seděla na židli
na nekonečné pláži po odlivu
na sobě pánský oblek
ruce ledabyle v kapse
musí jí být zima
pomyslel sis
fascinovala tě její obojživelnost
žes pochyboval jestli je krásná
zakrývala nějaké lajdáctví
nepochopitelnou výduť v existenci budovy
o pauze jsi utekl do hudebnin
koupil jiný plakát a ji
– ženu z pláže
vysvobodil
už je to pět let
visí ti bledá na skříni
umořená iluzí
pravděpodobnější
než život sám
syn
přišla na to
že jsi ohnul kovovou lžíci na boty
přišla na to
pomocí matematiky
spočítala si kolik síly je potřeba vyvinout
k jejímu ohnutí
a odsoudila tě
byl jsi
byl a stále jsi
jejím jediným důkazem
***
v úzké uličce
souboj deštníků
nikoho
ani na chvíli
nenapadlo zmoknout
***
za okny vlaku
proběhl život řeky
dutý jako ptačí kost
Jel v autě bez vidiny cesty
odlesky slunce zalité do špinavého skla
kilometry nabíhaly
obzor se vzdouval a klesal pod hruďmi
dravých ptáků
v krkolomném záhybu
kde jako výstřel obratle po prudkém nárazu
roste kříž
kde se zatáčky naklánějí k polibku
někde tam pohlédl nahoru
nesmírnost co trhala oči
kéž by mohl vzletět
být dutý jako ptačí kost
***
seděla hned za tebou
když jsi zamrznul na kruhovém
objezdu
ostatní řidiči už dávno troubili
na tvé ruce
nejistě se míjející
po obvodu volantu
nevěděli že druhým výjezdem
vede
vaše poslední společná cesta
HISTORIE
šumění tmy
doráží v příbojích večera
najednou ježek
přebíhá ti před očima
naráží na železobetonovou zeď patníku
neváhá ani na vteřinu
protáhne se
skulinou
a zmizí ve víru nevídané svobody
tak významný moment
v tvé bezvýznamné historii
***
doma se krčí
expirací
potraviny
řepa v množném čísle
zavařená vakuovaná
posvátná
jako srdce k transplantaci
zbývají ti jen dvě minuty života
ale nadechnutí resetuje hodiny
IKARUS
zalili mu do bronzu
ty jeho velké oči
modré duhovky
barvy moře
tělo
tak definitivní na omak
zkrácené svaly
jedná velká tlapa štěněte
co ve snách chňape po noci
malá varlata
přepjatá mládím
naučil se poslouchat
švitoření ptáků
i lidí
krátí si tak samotu
když už ho vítr nedokáže zastihnout
MLADÁ
vítr vrásní řeku
rýsují se
pomalu tekoucí
vrásky
struhadlem mraků padají
odlesky slunce
najednou chápeš
pomíjivost dívčí tváře
a třpytek
kterými ulpívá přítomnost
TOPILA SES V MĚLČINĚ
Na nádraží tě divně očumovali
aspoň takový jsi mela pocit
když jsi zadýchaně telefonovala
topila ses v mělčině
že toho máš prostě moc
plavky se dotěrně lepily ke tvé kůži
oblečením jsi nedala nic znát
ILUZE
ten plakát jsi prostě musel mít
byls na brigádě
v rozpadající se budově
visel na chodbě vedle záchodů
na něm ona
seděla na židli
na nekonečné pláži po odlivu
na sobě pánský oblek
ruce ledabyle v kapse
musí jí být zima
pomyslel sis
fascinovala tě její obojživelnost
žes pochyboval jestli je krásná
zakrývala nějaké lajdáctví
nepochopitelnou výduť v existenci budovy
o pauze jsi utekl do hudebnin
koupil jiný plakát a ji
– ženu z pláže
vysvobodil
už je to pět let
visí ti bledá na skříni
umořená iluzí
pravděpodobnější
než život sám
SYN
přišla na to
že jsi ohnul kovovou lžíci na boty
přišla na to
pomocí matematiky
spočítala si kolik síly je potřeba vyvinout
k jejímu ohnutí
a odsoudila tě
byl jsi
byl a stále jsi
jejím jediným důkazem
***
v úzké uličce
souboj deštníků
nikoho
ani na chvíli
nenapadlo zmoknout
***
za okny vlaku
proběhl život řeky
DUTÝ JAKO PTAČÍ KOST
Jel v autě bez vidiny cesty
odlesky slunce zalité do špinavého skla
kilometry nabíhaly
obzor se vzdouval a klesal pod hruďmi
dravých ptáků
v krkolomném záhybu
kde jako výstřel obratle po prudkém nárazu
roste kříž
kde se zatáčky naklánějí k polibku
někde tam pohlédl nahoru
nesmírnost co trhala oči
kéž by mohl vzletět
být dutý jako ptačí kost
***
seděla hned za tebou
když jsi zamrznul na kruhovém
objezdu
ostatní řidiči už dávno troubili
na tvé ruce
nejistě se míjející
po obvodu volantu
nevěděli že druhým výjezdem
vede
vaše poslední společná cesta
Vasilios Chaleplis se narodil v roce 1993. Student doktorandského programu Teorie a dějiny české literatury na Ostravské univerzitě. Mimo jiné básník, hudební producent, copywriter, editor a dramaturg, který se angažuje v kulturním spolku Provoz u řeky. Jeden ze zakladatelů ostravské kulturní platformy Harakiri Czurakami, se kterou vydal sborník autorských děl mladých a talentovaných autorů z celého Česka. Letos také vydal první knihu pod hlavičkou mladého ostravského nakladatelství Bílý Vigvam. Rovněž spolupořádá ostravský literární festival Inverze. Je členem několika hudebních těles (kdysi Porcelaine People, nyní Phil Lemon), autorem audiovizuálních projektů, které byly k vidění třeba na hudebním festivalu Colours of Ostrava, Letní filmové škole v Uherském Hradišti nebo na ostravské Kameře Oko.
..
Kompletní přehled finalistů 48. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.
Vyhlášení výsledků je plánováno na 17. října 2020 v Kunštátu (přesunuto na 28. listopadu 2020).