Finalisté LSFH 2022: Denisa Rysová

14.10.2022 06:27

 

 

 

Modřím

stíny a v nich les

 

 

 

MÍSTA HUČÍ

...

 

Ukradené obklady ze zdí metra

Skrytá špína

Maryša co ztratila ústa

Ty říkáš žes nebyla vždycky taková

 

Vlasy co si nade mnou

rozčesávala tvá matka

Rtuť co se rozlila do bíla

 

Teď mi to pozdě vadí

 

Lij to do mě

 

Rozvázaná tkanička

Ruka zaseknutá v kalhotkách

 

 

 

…

 

Všichni mi koukaj na nohy

Po mostě na kole projelo Thajsko

Kdo dneska slaví

 

Ale vůbec

kdepak

to se ti jenom tak zdá

 

Venku je snad čtyřicet

Srbsko dnes oslavuje Vánoce

 

A proč zase vypadáš tak strašně smutně

 

U stolu pánové hovoří o barvách

Blankytně červená

ta jí tak strašně sluší přes stehna

 

Víš strašně…

Vznáší se kolem jak bouřlivý obláček

 

Zlato v přívěsku po babičce

Ukřižovaný Ježíš

se tím pivem teď zalyká

 

 

 

…

 

Lady Lazarus

tohle město

Přijeli sem schovaný pod sedačkami

porouchaný

Hauptbahnhof

 

S

U

 

Stojím

na kraji

na břehu

kilometr široký strasse

 

U krychle ze skla jako stavebnice

jen jeden paprsek

 

Malá trocha ze slunce

Vítr už dávno dokouřil cigaretu

Sama ještě dohoří

 

Lady

míříme k ní

Přímo do jejího srdce

 

Kreuzberg

Prenzlberg

Zrnko asfaltu

Ladies zalitých pískovišť

Marzahn-Helleru

 

 

 

...

 

Secvaknutí přezky

…

...příští zastávka...

 

Tváře

jsou udrncané

 

Secvaknutí přezky

...

...příští zastávka…

Ukrajinská

 

Secvaknutí přezky...

Na znamení

…

V mlze

Sama postává

Irena Moskevská

 

 

 

...

 

Betonová stezka

Země ze skla

Neurčitá teplota vzduchu

 

Popraskaná kůže

drolí se do jejích kapes

 

Zažloutlé nehty

Nalepené

na průsvitných kostech

 

Ukazují už létá na ostrov

mezi zlou a mladou zemí

 

Do psích štěků

vřeští

Malé světlé hlavy

hrají že jsou opilí

 

Mezera lebeční

Nos a špičatá brada

Otisk v podbřišku

 

Na ostrově

Ve větru slepí

se houpou něco

přes půl století

 

Kyvadlo

Zažloutlá průhledná kostra

něco pořvává

Chřípí

 

...mimořádná cesta...

...jojojo...

...je daleká...

...vítr skryl...

...doma nikdo…

...jo...

 

Ta rozhoupanost je veřejná!

Chápe to tu doprdele ještě někdo?

 

 

 

…

 

Protáhlé prsty pískají

na trávu a rosa

ledově ulpívá na tvé kůži

 

Slunce

jeho odrátovaná hlava

propichuje tě

a mlčí

 

Poslední hlasová cvičení

Pod zády něco duní

 

Země se dotýká

do popelavých schrání

 

Je to v rámci

ve formě

v nejúplnějším utržení

 

 

 

...

 

Jedna bouře

Její rozžhavený písek

Tahle pálí jinak

v zádech

Přimhouřený oči

Bílá skvrna

Vyšisovaná kůže

A zítra...

 

úžeh

 

Poslouchám smutek

Ve sluchátkách Velký pátek

Vibrující hruď

A sčítání ticha...

 

paprsky slunce

 

Přisedni použij

Tělo vyhřátý

je stvořený pro cokoliv

 

bouře

 

Můžeš mu odříkat

co drolí se

co pulzuje

A tajně se vytrácí

 

pigment

 

V písku

Před tebou

cesty do dětství

pijou limonádu

Znají co je upřímnost...

 

v neštěstí

 

Sečtu okna tvýho molochu

než se písek ze země sebere

Zazdí je

 

Na lavičce neposedím

Nepočkám na měsíc

Písek je v noci prach z hvězd

co nemohl se na sebe podívat do zrcadla...

 

a teď pod nohama chladne

 

Molochov

nevydá svou pláň

Nepodělí se

ani výhledy

ani západy

Vstávání

Obrazce

 

Jenom zeď a písek

To všechno

 

splynuto

 

odvinuto

 

odsezeno

 

 

 

…

 

Ostrý slunce rozkrajuje hladinu

Podolí je přímořské město

Kapky na oknech znějí

Sbíječkou co místo do betonu

strom

co místo do drátů

kořeny

 

a nebo dětské prsty

co hrají na dveře menuet

 

Koleje praskají pod strojem

jako psi zmáčený

ze svědění drbají se o rohožky

 

 

 

...

 

Nebe tam schází

Vystupujem z hlubin

Podzemníci

Dveře nás uzavíraj

do tmy

než zhasnou úplně

naposled

Probliknutí rudých očí

 

A pak jako kdybychom

opravdu vzlétali

Na krku mi usychá

dech

zčernalých andělů

Čas neexistuje

 

Ukládám si ty oči

Přemýšlím o proměně

člověka na pomezí

dne a noci

 

 

 

...

 

Klín světla

pod dubovou slojí

 

Mluvila často o blízkosti

ale rydlo čáralo si do dlaní

Porovnávat všechna místa

je s kde a s kým

 

Se mnou to ještě stojí

na baru

v kavárně

v červenci

v zimě

 

Hladová oka

u roztržených punčoch

Třpytivé háčky

 

navzájem o sobě nevědí

 

Spolykané věty

útočné slzy

se míhají

 

 

 

Denisa Rysová se narodila roku 1998, působí v Praze. 

..

Kompletní přehled finalistů 50. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 22. října 2022 v Kunštátu.