Finalisté LSFH 2022: Alexandr Pech

12.10.2022 06:12

 

 

CO CHRASTÍ VE SKŘÍNI

 

 

Samota nikdy nespí sama

Ivan Wernisch

 

 

 

I.

 

MÁMA I

 

Všíváš posunky

Do smlčených podob

A vyšeptaných spojitostí

Jak do mrtvých tkání

 

Žádná slova Slova šisovat 

Do zmlknutí Vyřčené 

Ohmatává svoje dno 

Zatímco stravitelné 

Ještě předžvýkáváš

 

Dobrou noc Rádo se stalo Prosím 

Děkuji Hodně štěstí Slušelo by se 

Ale kdepak Dnes je pěkně Dobrý den

 

Vylžeš se z chrastících spodob 

Nemožně sešitých na hrubý 

Způsob do vykroužených vrstev 

Syntaktických celků Jenže

Když usínáš stejně

Z dětského pokoje zaslechneš 

Přiškrcený brekot

 

Možná že úhlednost je 

Sterilní ale jektající zuby 

Vyděsí i zkušeně stárnoucí 

Paní za pultem s uzeninami 

To pak zatlačíš zbylé zvuky

Pod jazyk až se volátka vzdouvají 

Všelijakými hlasy

 

Co dcera To víte Nemládneme

Hlavu vzhůru Bez obav Na shledanou

Tak různě Musí se Ujde to

 

Sotva se frázovitost zapustí

Do chladnoucích důlků v matraci

Srůstáš posunky Málokdy

Se vymluvíš na bolest hlavy 

A vyřčené ohmatává

Prázdné matrace

 

Slova zvětrají

Nebo se převlečou do prasklin 

Po vztazích Nakonec podnikneš 

Něco proti manželově chrápání 

Dceru často bolívá břicho 

Jakou má asi barvu očí

 

V předsíni Nesmí se V práci

Zítra na hřbitov Vás jsem neviděla Co naplat 

Možná jindy Jako obvykle Těžko říct

 

 

 

TÁTA I

 

Vyženěný živůtek A jak nám 

Tvrdl na kámen Řeči vlezle 

Zarůstaly za nehet

Mlčeli jsme Nanejvýš 

Špitnutí přiznávkou Protože 

Ticho ohmatávalo

Špičku vyřčeného

 

A možná z neznalosti 

Možná z dlouhé chvíle 

Udělali jsme dítě

Ale pak nám to přišlo líto 

Byla z toho opět krev 

Když slůvka pohlcovala 

Lebeční švy

 

Růžolící se uzlíček 

Masa Pámbu zaplať

Dva roky nepromluvila 

O čem bysme mluvili 

Kloktání ticha Konečně

Jsem se sesul do sytého hrdla 

Jako zvlhlá zemina po jarní 

Přeháňce Už tenkrát jsem se třásl 

Když přišlo na slabikování

Kdyby mi byla aspoň podobná

 

Netápal bych v prasklinách 

Po vztazích Jenže nemám 

Co k vyšeptaným

Spojitostem Příliš brzy Příliš 

Ještě jsem nevěděl jak říct že 

A už mi shluky hlásek

Prorůstaly vsuvkami 

 

Před vykrouženými vrstvami 

Před kmitáním hlasivek 

Schoulit se pod povrch 

Probouzet se coby hlušina 

A neslyšet jak se 

Ptá Tati kdo jsi

 

 

 

DCERA I (ROZHOVOR)

 

Mí rodiče před patnácti lety

Vodní vegetace s jazykovitými útvary

S jakýmisi vodnatými pahýly

Namísto rukou hladících mateřštinou

 

Zmítali se v nesouvislých záchvěvech

Letokruhů a pajdavé dospělosti

S polámanými obratli jak neobratně

Klopýtali přes stránky slovníků

A nakonec se nořili do znakové řeči

Nebo přímo do němčiny

 

Dětství bylo otevřené

Ale to jsou ústa mrtvol taky

 

A ústa mých rodičů

Proslulá zručnou dovedností vyhýbat se

Zubařům se rozdrobila na suť

Ze setrvačnosti drmolila synonymní 

Řady stigmat a jiné spastické jevy 

Stočené do mlaskavých retnic

Nebo hutných nosovek

 

Mí rodiče Jakési pahýly

Vodnaté příchutě měli

Před patnácti lety jistě i další 

Přednosti Končetiny vydloubnuté z 

Kloubních pouzder Řitní trhliny Poluce 

A znali svou cenu

Jenže mně se vybavují jazykovité 

Útvary trousící popel z urnových hájů 

Ještě horký

Řeč byla otevřená

Ale to jsou řitní trhliny taky

 

 

 

ODJEZD 

 

Jsi jako hlubinná ryba 

Stále v polospánku když tě vyjmou 

Změnou tlaku rozpoltíš se Umíráček 

Zabrní až v kloubech 

Ale je to jen budík 

 

Vplouváš do sešmajdaných bačkor 

Nejprve pravou jako by chůze 

Na jedné noze mohla vyplašit smrt 

A vrávoráš po rozviklaných schodech 

Zarostlá do ticha 

Jenže slibovat si růst od ticha je 

Jako klíčit do tmy 

 

A ještě se zježí 

Chloupky umazané ušním mazem 

Když mezi kapsami prožranými 

Od molů a vlhkou myšinou 

Zaslechneš kůstky 

Dutě chrastit 

 

Mlčky bys v dlaních obracela 

Posunky Jen slovy 

Ale srosteš po zlomenině 

Proto tvoje kosti 

Chrastí rozštěpem 

 

Zrána drhnout ztvrdlou 

Kůži na patách Smývat ospalky a 

Přemýšlet o interrupčních tělískách 

Vedle dcera zvrací a manžel 

Si po letech začal kousat nehty

Ztuhlost jícnu prolomíš do sebe

Vyslovením naruby a polkneš cukání

V koutcích než nastoupíš do auta

 

Každý si do němoty 

Vrůstáme po svém

 

 

 

NÁVŠTĚVA U PRARODIČŮ

 

NA ZAHRADĚ

 

Jen tady

Kde drolící se hlína sípe

Hladem po kostech a stonky vyžrané 

Do morku se jak křečové žíly

Plazí mezi praskajícími kroky

Pod kterými zasyčí

Sliny včel a zbytek vyschne na stín

Slova rostou do hluchoty

 

Dvaatřicet Mám to spočítaný

A stejně když funebráci vynášeli 

Dědka dvakrát s nim praštili

Do záhonu Až sem tomu mladýmu 

Řekla Heleď se nech ho jak je

Tolik kytek nedostane ani na funusu

To byli čtyři Čtyři

Holka

 

Dlaně zpocené cizím strachem 

Když kůrou prstů vyprahlou 

Už z hloubky smýkne

Krky zalknutými vyhřezlým 

Drobtem a peří dere do krve 

Mazlavé jak říční hlína

 

Že nic neříkáš Se ti nedivim

Já si užila svoje Dej pokoj vždyť 

Támhle po něm zůstala díra

Jak vytrhal plaňky z plotu 

A mazal je prochlastat

 

Nadechne se až to suše sykne

Ve voštinách zubů

Očnice hladce vyhloubené 

Jak jamky na matečníku

Bobtnají očima roztroušenýma do žilek

A pod převisem víček

Kamenně jiskří zornice

 

Nebo jak se cestou

Z hospody svalil do škarpy 

A psi na něj chodili chcát

Jen počkej Až mi zas přijdou vykládat

O lítosti Až na mě vybafnou 

S upřímnou soustrastí 

Vyrvat jim jazyky

 

 

 

II.

 

DCERA II (ROZHOVOR)

 

Vždyť vy jste byl u toho 

Skrčený nenápadně v ochlupení 

Jako malá veš muňka

Než jsme vás vydrápali z masa 

Dávno jste ohryzával kost

Mí rodiče jakési pahýlovité útvary

Před patnácti lety houstli do kalné slídy

A hltali plodovou vodu i s andělíčky

Pod hladinou artikulovaných řečišť

 

Trvali pak leda v pomlkách 

Vyhlazeni řečí na ploché oblázky 

Pro samé drápaní masa

Pro samé spalování kostí

Se nebylo čím oslovit

Natož vyčasovat obrysy slabik 

Urousanými jazyky

A když už neměli co utrousit

Zarostli do ticha

 

Mlčení se zapouštělo do těla

Slepými kořeny Nejprve po centimetrech 

Páralo řitní otvor aby se trhavými pohyby 

Prodralo ke stěnám sliznic

Až mi přerostlé šlahouny obrostly

Hrtan a křečovitě ho sevřely 

Pod kůží zatím houževnatě rašily 

Tvrdé pupeny

 

Ústy nakonec prorazily 

Zemité hlízy Poslední plody 

Přezrálého ticha

Vdyť vy jste byl u toho 

Skrčený v myšině

Jste pod prachem ze starých kabátů

Chrastil kostmi

 

 

 

TÁTA II 

 

Tvoje tvář Maso 

Vyslovené v cizím jazyce 

Odrhnu hlušinu slov 

Kde rty šmátráš 

Po ozvěnách chrastících spodob 

Odkryju tě 

Stulenou v koktání 

 

Trčíme 

Jak tvrdá souhláska 

 

Tvoje tvář Popel z kostí 

Utroušený mlčky do prasklin 

Které po nás zbyly tam kde 

Jsme přestali Ještě horký 

 

Až domlaská vzduté volátko 

Dechem přimknu se 

K vylomené čelisti a odkryju tě 

Ze smlčených spojitostí 

Ztuhneme zimou nebo 

Promrzneme od sebe 

Přes praskání švůů nám nebude 

Rozumět 

 

Ať nás dopoví 

Překousnutý jazyk 

 

Neumím mluvit 

Abych něco řekl 

Pokaždé mi to sklouzne po 

Bradě jak nemluvněti 

A tvoje tvář Maso

Vyslovené v cizím jazyce

Hladovíme pod slovem

 

Tvoje tvář Holá jak pravda

Cizí sperma

 

 

 

MÁMA II 

 

Když bylo po všem 

Drhla ses pod tekoucí vodou 

Smýt si vlastní tělo 

 

Prohmatal tě prsty 

Tam mezi studenými kachličkami 

A bílou zářivkou Nehty vyrvat 

Šlachy Vaziva Svalstvo Uvolnit 

Vývody Ústa Řiť 

Obírat se z kostí 

 

Holila sis podpaží 

Mačkala uhry nebo přemýšlela nad 

Interrupčními tělísky Po porodu 

Si k manželovi začala mluvit šeptem 

A kam ses hnula tam to zachrastilo 

 

Těkala jsi 

Vymýt ze sebe maso 

Vydrbat se třeba drátěnkou 

A za nehtem tě svrbělo slovo 

Umazaná řeč vyplivnutá 

Jazykem šplíchla do ticha 

 

Za nehtem V ústech Na těle 

Vyřčené tě zamazalo šmouhami 

Obírat se z kostí Slova šisovat 

Do zmlknutí 

 

Prohmatal tě prsty 

A kam ses hnula tam to zachrastilo

 

 

 

PŘÍJEZD

 

Mezi čtyři zdi 

Vplouvat do spletenců

Smlčených podob a vyšeptaných

Spojitostí Zase

 

Měla bys něco podniknout 

Proti manželově chrápání 

A přiškrcenému brekotu

 

Dobrý den Jde to

 

Slovo pokaždé sklouzne po bradě

Zasyčí a vyschne na stín 

Všíváš je do posunků 

Promrznete od sebe

Že nic neříkáš Se ti nedivim

Já si užila svoje Dej pokoj

 

Hlavně se zaměstnat

Prohrabuješ šuplata

Sem tam najdeš cos nehledala

Kam jen dám tu svíčkovou

Do mrtvých tkání

 

Polykáš cukání v koutcích 

A ticho ohmatává svoje dno 

Jakou má asi barvu očí 

Tvoje tvář Jak nemluvňata 

Ztuhneme zimou Zase

 

Nehty Šlachy Vazivo Svalstvo 

Vydrbat to třeba drátěnkou 

Zrána drhnout řitní trhliny

Každý si do masa 

Vrůstáme po svém

 

Vodní vegetace s jazykovitými útvary

S jakýmisi vodnatými pahýly

A psi na ně chodili chcát

 

Jektající zuby

Vyděsí i zkušeně stárnoucí 

Paní za pultem s růžolícím 

Uzlíčkem masa Zase vedle sebe 

Vyrvat jim jazyky

 

Prohmatal tě shlukem hlásek

Co dcera

Hltá plodovou vodu i s andělíčky

Co dcera

Není tvoje

 

Až domlaská vzduté volátko

Ať nás dopoví

Překousnutý jazyk

Kontaktní údaje: 733 223 248, alexandr.pech@seznam.cz Místo působení: Praha, Děčín
CO CHRASTÍ VE SKŘÍNI
Samota nikdy nespí sama
Ivan Wernisch
I.
MÁMA I
Všíváš posunky
Do smlčených podob
A vyšeptaných spojitostí
Jak do mrtvých tkání
Žádná slova Slova šisovat Do zmlknutí Vyřčené Ohmatává svoje dno Zatímco stravitelné Ještě předžvýkáváš
Dobrou noc Rádo se stalo Prosím Děkuji Hodně štěstí Slušelo by se Ale kdepak Dnes je pěkně Dobrý den
Vylžeš se z chrastících spodob Nemožně sešitých na hrubý Způsob do vykroužených vrstev Syntaktických celků Jenže
Když usínáš stejně
Z dětského pokoje zaslechneš Přiškrcený brekot
Možná že úhlednost je Sterilní ale jektající zuby Vyděsí i zkušeně stárnoucí Paní za pultem s uzeninami To pak zatlačíš zbylé zvuky
Pod jazyk až se volátka vzdouvají Všelijakými hlasy
Co dcera To víte Nemládneme
Hlavu vzhůru Bez obav Na shledanou
Tak různě Musí se Ujde to
Sotva se frázovitost zapustí
Do chladnoucích důlků v matraci
Srůstáš posunky Málokdy
Se vymluvíš na bolest hlavy A vyřčené ohmatává
Prázdné matrace
Slova zvětrají
Nebo se převlečou do prasklin Po vztazích Nakonec podnikneš Něco proti manželově chrápání Dceru často bolívá břicho Jakou má asi barvu očí
V předsíni Nesmí se V práci
Zítra na hřbitov Vás jsem neviděla Co naplat Možná jindy Jako obvykle Těžko říct
TÁTA I
Vyženěný živůtek A jak nám Tvrdl na kámen Řeči vlezle Zarůstaly za nehet
Mlčeli jsme Nanejvýš Špitnutí přiznávkou Protože Ticho ohmatávalo
Špičku vyřčeného
A možná z neznalosti Možná z dlouhé chvíle Udělali jsme dítě
Ale pak nám to přišlo líto Byla z toho opět krev Když slůvka pohlcovala Lebeční švy
Růžolící se uzlíček Masa Pámbu zaplať
Dva roky nepromluvila O čem bysme mluvili Kloktání ticha Konečně
Jsem se sesul do sytého hrdla Jako zvlhlá zemina po jarní Přeháňce Už tenkrát jsem se třásl Když přišlo na slabikování
Kdyby mi byla aspoň podobná
Netápal bych v prasklinách Po vztazích Jenže nemám Co k vyšeptaným
Spojitostem Příliš brzy Příliš Ještě jsem nevěděl jak říct že A už mi shluky hlásek
Prorůstaly vsuvkami Před vykrouženými vrstvami Před kmitáním hlasivek Schoulit se pod povrch Probouzet se coby hlušina A neslyšet jak se Ptá Tati kdo jsi
DCERA I (ROZHOVOR)
Mí rodiče před patnácti lety
Vodní vegetace s jazykovitými útvary
S jakýmisi vodnatými pahýly
Namísto rukou hladících mateřštinou
Zmítali se v nesouvislých záchvěvech
Letokruhů a pajdavé dospělosti
S polámanými obratli jak neobratně
Klopýtali přes stránky slovníků
A nakonec se nořili do znakové řeči
Nebo přímo do němčiny
Dětství bylo otevřené
Ale to jsou ústa mrtvol taky
A ústa mých rodičů
Proslulá zručnou dovedností vyhýbat se
Zubařům se rozdrobila na suť
Ze setrvačnosti drmolila synonymní Řady stigmat a jiné spastické jevy Stočené do mlaskavých retnic
Nebo hutných nosovek
Mí rodiče Jakési pahýly
Vodnaté příchutě měli
Před patnácti lety jistě i další Přednosti Končetiny vydloubnuté z Kloubních pouzder Řitní trhliny Poluce A znali svou cenu
Jenže mně se vybavují jazykovité Útvary trousící popel z urnových hájů Ještě horký
Řeč byla otevřená
Ale to jsou řitní trhliny taky
ODJEZD Jsi jako hlubinná ryba Stále v polospánku když tě vyjmou Změnou tlaku rozpoltíš se Umíráček Zabrní až v kloubech Ale je to jen budík Vplouváš do sešmajdaných bačkor Nejprve pravou jako by chůze Na jedné noze mohla vyplašit smrt A vrávoráš po rozviklaných schodech Zarostlá do ticha Jenže slibovat si růst od ticha je Jako klíčit do tmy A ještě se zježí Chloupky umazané ušním mazem Když mezi kapsami prožranými Od molů a vlhkou myšinou Zaslechneš kůstky Dutě chrastit Mlčky bys v dlaních obracela Posunky Jen slovy Ale srosteš po zlomenině Proto tvoje kosti Chrastí rozštěpem Zrána drhnout ztvrdlou Kůži na patách Smývat ospalky a Přemýšlet o interrupčních tělískách Vedle dcera zvrací a manžel Si po letech začal kousat nehty
Ztuhlost jícnu prolomíš do sebe
Vyslovením naruby a polkneš cukání
V koutcích než nastoupíš do auta
Každý si do němoty Vrůstáme po svém
NÁVŠTĚVA U PRARODIČŮ
NA ZAHRADĚ
Jen tady
Kde drolící se hlína sípe
Hladem po kostech a stonky vyžrané Do morku se jak křečové žíly
Plazí mezi praskajícími kroky
Pod kterými zasyčí
Sliny včel a zbytek vyschne na stín
Slova rostou do hluchoty
Dvaatřicet Mám to spočítaný
A stejně když funebráci vynášeli Dědka dvakrát s nim praštili
Do záhonu Až sem tomu mladýmu Řekla Heleď se nech ho jak je
Tolik kytek nedostane ani na funusu
To byli čtyři Čtyři
Holka
Dlaně zpocené cizím strachem Když kůrou prstů vyprahlou Už z hloubky smýkne
Krky zalknutými vyhřezlým Drobtem a peří dere do krve Mazlavé jak říční hlína
Že nic neříkáš Se ti nedivim
Já si užila svoje Dej pokoj vždyť Támhle po něm zůstala díra
Jak vytrhal plaňky z plotu A mazal je prochlastat
Nadechne se až to suše sykne
Ve voštinách zubů
Očnice hladce vyhloubené Jak jamky na matečníku
Bobtnají očima roztroušenýma do žilek
A pod převisem víček
Kamenně jiskří zornice
Nebo jak se cestou
Z hospody svalil do škarpy A psi na něj chodili chcát
Jen počkej Až mi zas přijdou vykládat
O lítosti Až na mě vybafnou S upřímnou soustrastí Vyrvat jim jazyky
II.
DCERA II (ROZHOVOR)
Vždyť vy jste byl u toho Skrčený nenápadně v ochlupení Jako malá veš muňka
Než jsme vás vydrápali z masa Dávno jste ohryzával kost
Mí rodiče jakési pahýlovité útvary
Před patnácti lety houstli do kalné slídy
A hltali plodovou vodu i s andělíčky
Pod hladinou artikulovaných řečišť
Trvali pak leda v pomlkách Vyhlazeni řečí na ploché oblázky Pro samé drápaní masa
Pro samé spalování kostí
Se nebylo čím oslovit
Natož vyčasovat obrysy slabik Urousanými jazyky
A když už neměli co utrousit
Zarostli do ticha
Mlčení se zapouštělo do těla
Slepými kořeny Nejprve po centimetrech Páralo řitní otvor aby se trhavými pohyby Prodralo ke stěnám sliznic
Až mi přerostlé šlahouny obrostly
Hrtan a křečovitě ho sevřely Pod kůží zatím houževnatě rašily Tvrdé pupeny
Ústy nakonec prorazily Zemité hlízy Poslední plody Přezrálého ticha
Vdyť vy jste byl u toho Skrčený v myšině
Jste pod prachem ze starých kabátů
Chrastil kostmi
TÁTA II Tvoje tvář Maso Vyslovené v cizím jazyce Odrhnu hlušinu slov Kde rty šmátráš Po ozvěnách chrastících spodob Odkryju tě Stulenou v koktání Trčíme Jak tvrdá souhláska Tvoje tvář Popel z kostí Utroušený mlčky do prasklin Které po nás zbyly tam kde Jsme přestali Ještě horký Až domlaská vzduté volátko Dechem přimknu se K vylomené čelisti a odkryju tě Ze smlčených spojitostí Ztuhneme zimou nebo Promrzneme od sebe Přes praskání švůů nám nebude Rozumět Ať nás dopoví Překousnutý jazyk Neumím mluvit Abych něco řekl Pokaždé mi to sklouzne po Bradě jak nemluvněti A tvoje tvář Maso
Vyslovené v cizím jazyce
Hladovíme pod slovem
Tvoje tvář Holá jak pravda
Cizí sperma
MÁMA II Když bylo po všem Drhla ses pod tekoucí vodou Smýt si vlastní tělo Prohmatal tě prsty Tam mezi studenými kachličkami A bílou zářivkou Nehty vyrvat Šlachy Vaziva Svalstvo Uvolnit Vývody Ústa Řiť Obírat se z kostí Holila sis podpaží Mačkala uhry nebo přemýšlela nad Interrupčními tělísky Po porodu Si k manželovi začala mluvit šeptem A kam ses hnula tam to zachrastilo Těkala jsi Vymýt ze sebe maso Vydrbat se třeba drátěnkou A za nehtem tě svrbělo slovo Umazaná řeč vyplivnutá Jazykem šplíchla do ticha Za nehtem V ústech Na těle Vyřčené tě zamazalo šmouhami Obírat se z kostí Slova šisovat Do zmlknutí Prohmatal tě prsty A kam ses hnula tam to zachrastilo
PŘÍJEZD
Mezi čtyři zdi Vplouvat do spletenců
Smlčených podob a vyšeptaných
Spojitostí Zase
Měla bys něco podniknout Proti manželově chrápání A přiškrcenému brekotu
Dobrý den Jde to
Slovo pokaždé sklouzne po bradě
Zasyčí a vyschne na stín Všíváš je do posunků Promrznete od sebe
Že nic neříkáš Se ti nedivim
Já si užila svoje Dej pokoj
Hlavně se zaměstnat
Prohrabuješ šuplata
Sem tam najdeš cos nehledala
Kam jen dám tu svíčkovou
Do mrtvých tkání
Polykáš cukání v koutcích A ticho ohmatává svoje dno Jakou má asi barvu očí Tvoje tvář Jak nemluvňata Ztuhneme zimou Zase
Nehty Šlachy Vazivo Svalstvo Vydrbat to třeba drátěnkou Zrána drhnout řitní trhliny
Každý si do masa Vrůstáme po svém
Vodní vegetace s jazykovitými útvary
S jakýmisi vodnatými pahýly
A psi na ně chodili chcát
Jektající zuby
Vyděsí i zkušeně stárnoucí Paní za pultem s růžolícím Uzlíčkem masa Zase vedle sebe Vyrvat jim jazyky
Prohmatal tě shlukem hlásek
Co dcera
Hltá plodovou vodu i s andělíčky
Co dcera
Není tvoje
Až domlaská vzduté volátko
Ať nás dopoví
Překousnutý jazyk

 

 

 

Alexandr Pech se narodil roku 2002, působí v Praze a Děčíně.

..

Kompletní přehled finalistů 50. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 22. října 2022 v Kunštátu.

  

 

Štítky:

| |

Zpět