.jpg?ph=a23fe38dc5)
Finalisté LSFH 2023: Apolena Vybíralová
grand-père
mon petit
když chceš poznat jakou má člověk duši
vždycky
se ptej po snech
když je někdo smutnej často
pak myslí na veliký jezera
a když někoho pokouše labuť to je moc
moc špatný znamení
takovým lidem
se vyhýbej obloukem
motýl v kapse většinou
značí přelétavost
čekárna zase neklidnou povahu
jestli někdy narazíš na člověka
co ti bude povídat o návratu vlaštovek
nikdy
ho nepouštěj
o prasatech a lidech
byl sem ještě malej když
to prasklo
franta ze sídláku
ve vedlejším bloku prej
občas
vařil lidský maso
a prodával ho řezníkovi
místo vepřovýho
měl:
• nemocnou babičku který ten rok už popátý snížili důchod
• sbírku lístků z kina
• hudební talent vo kterým nevěděl
• dva roky prošlou jízdenku v náprsní kapse
potkali sme ho ve vedlejším vchodu
chvilku před obědem
želízka se mu v srpnovým horku zapouštěly do rukou a
z vlasů mu visel
dětskej prst
u soudu se pak ozvalo že
vážený pane soudce
vážená poroto jménem
klienta my
se omlouváme my
jsme nevěděli
že lidi a prasata
se od sebe něčím
lišej
49°38′32″ s. š., 14°52′22″ v. d.
pravý poledne se
naklonilo doleva
toho zahradníka si nepamatuju ten
brzo umřel
prohlásila lavička za mnou
baletky prej teď na pudrování špiček používaj
popel ze spálenejch labutí
aby byly ladnější
když nad tim tak přemejšlím
japonci nejsou krutá rasa
ale lidi jo
s trochou štěstí
bude zjara někdo sklízet naději ve zděděnym záhonu
a s dýmem krematorií
bude stoupat
věrnost
jestli ale ne
vezmu si amplion a zakřičim
TAK TEĎ!!!!
blaničtí rytíři
město
na mostě přes jezero Nakaumi
po cestě z nonstopu
potkali sme město
řeklo
já vim že ste tady cizí ale
já občas taky nevim co chci
k snídani ani ke štěstí
kapsy mám prožraný
červama podzemních drah
a nejsem až tak starý
(je mně sto)
ale jedinej kdo se mnou spí
sou bezdomovci
někdy pozdě večer myslim na to že
zázraky sou jako malinký perličky ve škeblích
-
neni
to špatný ale nespasí tě tak jaks
doufal když jsi byl na dně
asi mi ani nerozumíte protože
neumíte japonsky
nebo protože já sem infrastruktura a vy
zvířata co vyhrály loterii na týhle planetě ale
jak by se vám líbilo
kdyby do vás furt lezl někdo cizí bez pozvání
a tloustli by vás do všech světovejch stran
po kotnících mu stékaly slzy monzunovejch dešťů
vánek světla
mu políbil tvář
uvěřili sme mu oba
ale
jen já sem ho objala
z rukou mi přitom
do řeky vypadlo
ředidlo
prsten po dědovi co nás neměl rád
návrh řešení klimatický krize
a konzerva nadepsaná
Všechna moje zklamání 2008 - současnost
proto teď všude v japonsku
teče bolavá voda
a lidi tam přivíraj oči
a dělaj
že to nevidí
mrkev
když byl Karel malej
cucal si palec
a věřil že v dešťovejch kapkách žije tajnej živočišnej druh
jeho imaginární kamarád mu pokaždý říkal:
budeme si hrát na tmu
já a ty
když si s nim zrovna nechtěl
povídat o letadlech
tři roky nosil v bundičce kapesník se vzkazem od první holky kterou
miloval
až se do něj jednou omylem vysmrkal
neměl rád paní doktorku Holubovou
protože
při každý preventivní prohlídce říkala:
nedávejte tomu klukovi tolik mrkve
nebo uvidí!!!!
a hystericky se smála
deklarace závislosti
podkroví dne
opera bouřky byla právě v pátým dějství
teklo po nás štěstí
nemáš rád když mluvím o mlíku ale mě
miluješ
začínám si myslet že
na ostravsku se těží sny
držela jsem tě tak pevně až z tebe byl diamant
(p r v n í )
jeli sme spolu na červenou (d
na tržišti v bangkoku r
a giboni nám zavírali oči na dobrou noc u
taky otevřená okna h
zůstávala zavřená
i přes přísný zákaz ironie ý)
jedny prázdniny (tř e t í )
byli sme příborem v římě
bylo ti úzko a mně
široko
říká se že člověk má tendenci si pamatovat jak věci skončí
jenže to vám právě neřeknu
…………..
když vešel do dveří
zrovna
jsem pohřbila další sen
(formaldehyd - zavařovačka - na skříň)
a čechrala si křídla
zastavil se a řekl:
nemyslíš že
když netopýří mámy rodí mláďata hlavou dolů
musej mít pak celej život otočenej
vzhůru nohama?
okenice se rozestoupily i bez mojžíše
a vyletěli jsme
rány jsou moje oblíbená část dne
v časopise psali že
u zdi nářků je rušno
a tak to bylo.
všední večer
hypnagogické cykly
se uzavřely
koleje se dotkly a
život se uložil ke spánku -
klec
byla dokončena
- kdo moc sní přes den, nic se mu nezdá -
- větrat se musí! -
- proč sakra ten malý francouz nosí ruku v pásce? -
znělo nahlas
nahlaseji nejnahlaseji
když sen
roztahoval křídla a léta
rány jsou moje oblíbená část dne
když klid
jako botník zisku
hromadí páry
tvoje slova mi plní spáry
a když se dotknem
začnou se nám milovat myšlenky
dva svědkové jehovovi se v asijský restauraci bavili vo zázracích
aniž by věděli že
jeden mají před sebou
po snídani
si porovnat jizvy
vypít si slzy ze rtů
počkat než se den unaví
než v sobě konečně
zaparkujem
Ludvík
dokonce i tam ho považovali
za blázna
často ho načapali po cestě z umýváren s plnou pusou
svoje cigarety měnil u oběda za sodovku a
slzama vždycky
šetřil
koukali na něj jako se kouká na lidi který už
se nahoru nezvednou
nevěděli že
za zavřenýma dveřma
jeho žena kterou tolik zalíval právě
porodila novou větvičku který se společně
rozhodli říkat
Ludvík
prodavači chvil
když sme se jednou zas pochopili z očí do očí
pomyslela sem si že
my všichni co tu sedíme nejsme nic víc než zloději
cizích slov
jako kukačky líhneme svý myšlenky v cizích hnízdech chlubíme
se peřím co nám nepatří
o bolest i o život kterej sami
nežijem
okrádáme je všechny
(obyvatele výtahů
odborníky na telenovely
návštěvníky ulic
kritiky novin i vlády
dělníky života
účastníky štěstí)
snažíme se nadchnout
jeden druhýho
předháníme se kdo vytrhne
lepší brko
a když už není co
v koutech polic na dnech
tašek na
rozích ulic čekáme a
prodáváme chvíle vo který už
-
-
-
nikdo nestojí
Apolena Vybíralová se narodila v roce 2001, působí v Brně.
..
Kompletní přehled finalistů 51. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.
Vyhlášení výsledků je plánováno na 21. října 2023 v Kunštátu.