Finalisté LSFH 2024: Barbora Schimiková

06.10.2024 10:45

 

 

POKOJE

(výběr z cyklu)

 

našly by se nějaké podobnosti

stísněná kuchyň

opilý rodič v telefonu

stesk

myslím žes mluvila i o stesku

    za šumem

žiješ překotná splynutí

klidnou ale masivní sebeúčinnost

 

taky sis tolikrát znova přehrávala tu situaci

a šeban psal texty za naše otce

 

týden na norském pobřeží s trochou štěstí

odtuším užitečné konstrukty

doma vytvořím nepravděpodobně

vyskládaný sled stavů

 

   je pondělí večer

   aniž bych poznala tvé ráno

 

 

 

ukázala jsem na dvě vrstvy kůže

které o sobě doteď neměly ponětí

a nikdo neví co si s tou situací počít

 

v létě ti unikl příběh z uzavřených prostorů

byly to nápadné stopy

 

jedna z nich mě ujišťuje, že netvoří kruh

druhá na žádné spirály nevěří

    jak asi dnes táta bojuje s únavou

 

 

 

neděle

vzpomenu si

na slovo vepsaný mezi lopatky

nejsem jen tak pitomý odpoledne

v bolesti už přetrvává jen

prázdnej dům z okna v koupelně

má město neznámej výraz

neprozradí nic

o tom jak se mám cítit nebo

co udělat s časem poskládaným do kvádru

jsou zkřížený přímky kdy doufáš

že se jen škvírou ve zdi

protáhla krátká náhoda

 

 

 

v podezřele zakroucených ulicích

skládám hlavu za druhý roh

a vykašlávám barvy

jako symboly

většinou doufám že znáš

mé synestetické vzorce jindy

se pro odpovědi raději nevracím

 

na těch rozpálených kamenech leží čas

tak ztěžklý že mi zacpává ústa

je to možná dobře pro nás

když budem moc chtít můžem

najít jinej způsob

vlézt si do pár hodin

spolu koukat na stejný slunce

 

 

 

nenávidím den

že se k němu nemůžu přivinout

rozeznat jeho kůži od mojí

   schovat se do vět

   před nedefinovaným vztahem

čas si nehraje na žádné výměny informací

obyčejné věci tě polykají jen když

mlčíš někde na neurčitelných místech

bolí každá neobjímaná plocha

nad kterou zrovna plynu

přesně v týhle výšce na budějovický

pořád dokola volám mamce

že dnes přespím u tebe

táta na zahradě postává nad gulášem

babička v kľačanech dědovi servíruje

zplesnivělej sýr

dvě děcka kousek ode mě

spolu mluví cizí řečí

není jejich povinností mě přilepit

vysvětlit mi povahu prazvláštních vztahů

 

možnost volný interpretace

nebezpečí smrti

 

 

 

účel pátého pokoje na calle san francisco se rovná jedné básni

ten důvod byl všem jedno

možná proto mě už takovou dobu

trápilo nepropustný tělo napadlo mě

kdybys tu byl jestli bys taky

daroval svoje podnětný já

bílý omítce ve zdech

na něj čeká samota tak samozřejmá

že polknutí ani trochu nezabolí

kdybych ti zavolala začal bys alibisticky

odříkávat seznam aktivit

   byl jsem se psem

   pracuju a

   vařím zeleninovou polívku

pro útěchu bych ti pověděla o teorii pole nebo

jaký jsou jiný možnosti výkladu bez vzorku těl

v tomhle pokoji víme jen

a kdo by to kdy řekl

že vystavět si dům

na druhý straně světadílu

je takhle snadný

 

 

 

pokoj 2

reaguje to pokaždé jinak

tentokrát mi jejich společnost do kůže

vypálila malé důlky

ven z nich vytekl bobtnající čas

kolem to smrdí připáleninou

mezery mezi kůží taky

leccos odhalí

mám strach

že každou chvíli vykouknou zdi

zevnitř vrostlého pokoje

 

 

 

anatomie

po slavnostním návratu jsme si

s domovem opatrně vyměnili tlamy

než vrostu do jeho role pokouším se

obrátit zrak ven ale místo toho

vidím jen všechny malé věci

vyskládané ve svých místnostech

    zjišťuju že je málo znám a

    málo jim rozumím nejsou

nikde stejně vystrojeny jejich plány

důvody proč některé leží tak apaticky

v obývacím pokoji

a jiné hned z kraje ve dveřích

ústního otvoru

proč přešlapuješ kolmo

k bederní páteři stále

na tom stejném místě

proč otíráš strach o znavené stěny

po svých vlastních

nezahladíš stopy

   celá ta scéna mě znepokojuje

mám obavy z dalšího kroku přelézt

o kus dál nahlédnout

náš vztah

z vaší perspektivy

 

 

 

anatomie 2

vymysli si čas

vycpi jím všechny své pokoje

tenhle domov vydechni

tenhle domov jim třeba plivni do obličeje

 

večer jsem tam s váma přilepená k louce

taky slova se nám k sobě lepí

další a další slova tvoří

střechu nad hlavou

 

tenhle domov je v pořádku

 

 

 

dohoda

mám pocit

opadnul ze mě strach

nahmatávat omítky

cizí kůži

   není mi tu líto vůbec nikoho

přesto je pohled stále skákavý

stav se zaklepává podle

stále stejných pravidel

tíseň odpočívá v bezpečné vzdálenosti

     když se zvládneš přesvědčit

     že ji znáš

ani nezazlíváš oceánu že

nepolkne jen tak nějakou havěť

 

mám pocit

opadnul ze mě strach

nahmatávat lhostejné objekty

v hlavě s nimi

uzavírat mír a kdo ví

možná jednou přistoupím

i na dobu neurčitou

 

 

 

 

Barbora Schimiková se narodila v roce 2003, působí v Praze.

..

Kompletní přehled finalistů 52. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 19. října 2024 v Kunštátu.