Finalisté LSFH 2024: Eda Hrubý

30.09.2024 14:31

 

prolog

 

za nocí dochází k průtrži mračen, trhají se hráze

slova vykázaná z edenů patřičných mezí dělají místo hukotu hudby

hrubě se rvoucí turbinou z hlubin

 

ve snu mne navštívili

bohové s rozkazem,

ať v ně nevěřím

hovoříce starobylým hrubým slangem Původních Bytostí

posmívají se mé důvěřivosti

s úsvitem se šeď nebe opět sceluje

též zachmuřen usedám ke stolu, před sebou notovou osnovu,

abych se znovu vzepřel

rozkazu

 

...všechna dějství už byla provedena

až na jedno

zajdem

program v kapse najdem

sedadlo bez čísla

postavu beze jména

až zrcadla strhnou všechny masky

zrcadla ve tvářích herců

zavládne chaos

zavládne děs

zakusíme děsuplnou hrůzu pravé nelítostné sebelásky

 

 

 

Hammámat: pokušení

 

Syntax podzemních vod svádí

k žízni,

úrodné vádí dá život klasu

a ten klas potom trýzní.

 

A svody pánve, svody delty...

Jako by světec děl, ty,

ty jsi to nejkrásnější z děl božích

 

a ve tvůj klín hlavu směl složit

by kdo pozapomněl na úděl.

 

A ve tvůj klín by hříchy složit směl...

 

 

 

Maturita

 

jsi dezertér

s dívkami se scházíš v cukrárnách

a rozcházíš --

potom bloumáš na míle dlouhým podloubím

zanechals ji jako svou gymnaziální slohovku:

nedodělanou.

 

vzpomněl sis na svou gymnaziální slohovku

učitel ji založil do šuplíku

zřejmě nepřečtenou.

beztak jsi nehotový

není to k pláči?

není...

není to k smíchu?

ne.

...tvůj vybledlý stín krčí rameny

vrací se opilý

za rozbřesků.

 

ach, říkáš si, co nevidět

přitlačíme na pily

přitlačíme na pily stesku

a vášně

školních let

přitlačíme na grotesku

a takřka vážně

umístíme jehlu

na náhrobní gramodesku

nastane tmavomodrý svět --

 

 

 

Dítě

 

slepice uklovaly na křídle

raněného vrabce

se slzami

v očích nevěřícných dítě

utíká to pověděti neduživé matce

která krev kašle do kapesníku skrytě

ve váze na nočním stolku řežou běl zdí v poloprázdném bytě

červené kosatce

 

 

 

Minaret mizící

 

S přáteli na schodech

V kouři cigaret

Dech

Dech léta tvé plíce

Mé srdce lazaret

 

Dech léta -- tvůj dech -- tak cizí

Tvé srdce minaret

mi s kouřem na obloze mizí

 

 

 

Motyky a rýče

 

Nejlíp by bylo odejet někam na kole

- V. Nezval

 

Z hudební školy

odvál vítr noty

mezi řádky

brambor

vyčkávajících ve tmě

motyky a rýče,

zatímco výše sloupy

chmelnic opodál

tyčí se do nebe

tiše,

hluboko pod skřivany --

Ve vedru, v srpnovém parnu

na náměstí noviny

náhle ožívají větrem.

Ke schodům kašny zaznívá

zpěv Helenky

z opuštěné masny,

ze starého rádia na stole.

Bylo by možná lepší je ztišit,

či vypnout úplně,

ačkoli ten zpěv je krásný.

Místní instalatér

odložil láhev

od piva

devítky

pod odpadkový koš u morového sloupu;

v modrých montérkách a věkovité šiltovce

odjíždí kamsi na kole.

 

 

 

cesta (bez názvu)

 

Im Park erblicken zitternd sich Geschwister.

- Trakl

 

nejistá přítomnost

mění se na ose sekund

stejné tají jiné

jinotaje zítřka

jako zatajený dech

tají slova prstem vytištěná na zamlženém skle vlaku

stejnopisy jiných alfabet

ale led ve sklenici taje

neprolomen

na cestě k pólu přítomného mžiku

příběh momentu se odvíjí

v kilometrech

šál a šátků

halících tváře cizinek na peróně

ve stužkách kouře z cigaret cizinců

se odvíjí

mlčky dějinami

jako epopej v tichu galerií

 

a terra incognita páchne močí

v parčících při nádražích

letmo znenáviděných měst

každý okamžik smutku

zaslouží přípitek vodou z petky

každý okamžik poznání

úlitbu neznámému bohu

ale když trpění je poznáním

poznání upírá možnost

dalšího kroku

 

krouží v neřesti

hejno much

 

porodila čistá dívka evangelium

nový zákon bolesti

Na lavičce v parku.

 

 

 

obraz zahalen

 

cogito

musí zůstat incognito

krmí vrány Preclíkem

z informačního uzlu vlastního těla

aby se vlk proběh a pláň zůstala celá

jen stopy v sněhu půlí den

který se celistvou nocí bělá

leč obraz strůjce soustav zůstal zahalen

 

ze satelitu spatřená hladina lesa

vlna za vlnou listovím se nesouc

jako myšlenka stíhá myšlenku

do tmy myší díry

úniková rychlost:

dokonale žitá absence víry

 

úniková rychlost:

dobře utajený vrh kostkou

bůh přeoděný v ďábla velí

vězeňskému povstání

 

 

 

antiapostrofa: menší hereze

 

neslyším

neslyším tvůj hlas, bože

v hukotu vln řeky

v řevu větru ve skalách

v dunění hromu nad krajinou

v písni ptáků v korunách

olší nad potokem

 

když ráno zopatrna slunce klade

své rudé zlato na vrcholky hor

co ční až pod nebesa

když v údolí pod horami

to zlato slunce tiše klesá

nevidím tě, bože

nevidím tě

na rudozlatých odlescích břich ryb

u břehu pod kořeny vrby

ve vlnách větru ve žlutých

travinách ve stráni --

a v klasech obilí v polích

 

je tma uvnitř zrn klasu

každý okamžik vstřebává svůj čas

a každá věc prodchnutá klidem zmírá

vlastní Krásou

žije svou smrt

čistá

neposkvrněná tebou, bože

 

vím, že tu nejsi

nejsi

a slyším smrt

slyším jen smrt, bože...

v bzučení včel mezi květy

v bzukotu čmeláků v červeném máku

slyším krásu v hukotu vln řeky

a krásu řevu větru ve skalách

v každou tu setinu zanoří se věky

každá ta setina hned zanoří se v tmách

ach slábnou slabiky slov písně na břehu řeky

 

 

 

ukolébavka

 

spi sladce, sladce spi,

spi jako spí nemluvněte rty.

 

jako raněná srna na sněhu usíná,

jako usínají na mraze motýli,

lehký dech zimy, vločky

na křídlech.

tiše spi.

 

spi, jako spí na břehu řeky

v klubíčko svinutý

tulák uštknutý zmijí,

něžně spi.

 

spi tiše jako nekřtěňátka rty,

které matka skrápí slzami,

na lůžku rozsypaný jablek koš

jako pryč odesněné sny.

 

 

 

 

Eda Hrubý se narodil v roce 1994, žije v Úvalech.

..

Kompletní přehled finalistů 52. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 19. října 2024 v Kunštátu.