Finalisté LSFH 2024: Jan Trtílek
***
brnění
se vlní
včely narážejí na plechovou střechu
zatím jsou ještě kreslené
ale brzy se promění
a rozvlní
i mnohem hlubší vrstvy
***
dřevěný tam-tam kanoe
lovci vyjíždějí
pádlují rukama
plující duše
splývaly po hladině
teď jsou ty tam
Z cyklu Vertikála komunikace:
I.
mechový příslib
jelení stopy pro kmen
ratolesti musí žít
jehličnan listnáč
každý moudrý svým způsobem
kořeny hub
jsou napojeny na překvapivou výšku
šaman kmene Outh-ghra-ra
se odlepuje
od prachu země
a stoupá
nad oči kmene
hrůza a děs
naplňuje je i jeho
bohové
jsou dnes zvláště výrazní
zvedá se
a skrz kosmické smetí stoupá
šaman
Achman
dnes poprvé zakusí
přímou zprávu z kosmu
tak to pro něj přichystali
toto je jeho úděl
kovové talíře
plující skrz jeho hlavu
budou bez not
na moment věčně zpívat
tak na jeho slova
budou všechny kmeny dále vzpomínat
alfa
gama
BX60
maternoi
sulfram davis excentris
1 0 1 0 0 beta
přijímače nestálé
x
x
x
obloha na severu
dejte zchladnout
Cooper
žlutá tři
zklidňuj
je uklidňuj
cosinus alfa
odmocnina stříšky
pruh nad neznámým číslem
nevěděl co to znamená
předal zprávu kmeni
a sedal zpět
mezi mechy prozření
nikdo nechápal
jeden z nich
jménem Jošua
o tisíc let později
dohrával tuto symfonii
Pilát Mozart
partitura se ztratila někde v lese
její slunce je lotos
II.
vše je pouhý sen
hypno eroto machina
tvůj penis mě pohltil
a rozpíná se ve mě
slova sládnou na jazyku
vlož je do mých úst
kniha guči
saju sladkou moudrost
chochma sefirot
knihovna luj viton
tvá postel
je otevřený spis
vševážený pán
propsaný do všech stran
promni mne
a probuď – cvak
III.
hučení úlu
hučení blízkosti
hučení cizosti
hučení mraveniště
hučení letiště
hučení vymírání
hučení tankerů
hučení nafty
hučení davů zakousnutých do sebe
snažících se urvat si poslední nádechy
dneska jsem šel po ulici
a paní přede mnou
se na mě najednou
s hysterickým křikem otočila
"už za mnou nelez
nech mě bejt
nechci tě
už nemůžu
už mě nech
nechej mě bejt!"
a kousek za sídlákem
to s jedním kravaťákem
seklo před obchoďákem
na zem
v ruce svíral kufřík
v druhé uzel kravaty
"nemůžu dýchat
já nemůžu dýchat!"
chtěl křičet
ale nemohl
nemohl totiž dýchat
hučelo mu v hlavě
hučely televizory
hučely generátory
okolo hlavy mu poskakoval havran
a když mu bylo už úplně nejhůř
tak na něho ten havran
vypláznul jazyk
"panebože! prosím!
proč nikdo nic neudělá!
já se tady dusím!"
v tom se mraky rozhrnuly
sestoupila obří ruka
a ukázala palec
muž vstal
svlékl se
a chodil
pak nic nebylo jako dřív
ta paní z dřívějška
seděla doma
sípala
a cítila benzín
pak se jí zrak zostřil
vstala, chodila
a nic nebylo jako dřív
zásoby nafty se tenčily
už jen posledních pár let
hučení ustávalo
vzduch se pomalu nadechoval
ruka na nebi pomalu plnila svůj účel
IV. Heda
(Wernerovi, Haně, Pavle, Ivance, Danušce, Jarmilce, Hedě)
co se to děje
v téhle posteli jsme lehávali
dvě ženy u naší postele
dvě Hedy
nebo alespoň její oči
ne
nejsou to ony
tak proč mě drží za ruce
kam mě to vedeš
kde jsou moje dcery?!
najednou se dveře rozletí
okna spustily záclony
a praskly
dovnitř vtekla zář
Hano
Pavlo
meine lieben töchterinen
sie haben ihre augen
přes práh teče světlo
a za tou řekou...
Hedo! Hedo!
křičel sudetský stařec s mnoha jmény
heDoh! heDoh!
křičela Danuška u Trenčína
[nádech Hhe] [výdech Doo]. [nádech Hhe] [výdech Doo].
vydechla Jarmilka mnoho let opuštěná v domově Norbertinum spolek Lumina Nopova 86 Brno Židenice
Jarmilko
už jsem tady
jsem u tebe
pojď, půjdeme domů
Danuško
je pořád u tebe
jste doma
Wernere
jsou u tebe
drží tě za ruce
Heda je tady
poznal jsi ji na druhém břehu
Heda tě vede domů
Z cyklu Děsonoš:
I.
přistupte blíže
přistupte blíže
uvidíte neviděné
uslyšíte neslyšené
vážené váhy
pro vaše duše
vážení pánové
porcovaní a balení
taktéž jablko rajské
a ohně bengálské
vstupte do našeho šapitó
právě začíná kouzelnické představení
pro vaše potěšení
připravte se na očí přecházení
zde jsou dva holuby sušení
za jejich životy prodejte své utrpení
takto krásně křídlem křupnout
jenom zkuste, najdete v tom zalíbení
a zde
dva králíci kloboučníci
z čehopak asi mají rudé oči?
račte se sami kouknout
stačí takto loupnout
a očíčko už máte v dlani
prozkoumejte dle vlastního uvážení
a co ty, holčičko?
což takhle malé kouzlíčko?
smím-li ti to očíčko v balónek nafouknout?
cože? že králíčka je nám líto?
neschovávej se za máminu sukni
teď už stejně nemáš kam pláchnout
ty malá čubko!
hahaha
to je prosím kouzlení
a dušiček vábení
maminky nám umdlévají
tatínkové v mdlobách leží
a nikdo je neprobudí
a což teď prosím klasicky
vypustit na vás čertíka z krabičky?
támhle už se pohupují vaše babičky
no to je ale čiperná čeládka!
děti, a ta zvláštní houpátka
nazývají se oprátka
utíkejte
jestli na to máte
ale pozor na cukrovou vatu
ta vám snadno spolkne botu
a žvýkačka zalepí ústa
pozor, letí včelička, bude výprask
budu vás mlátit tak dlouho
dokud v tom nenajdete zalíbení
mně přece můžete věřit
vždyť nosím klobouk a frak
a vy máte dobré vychování
nad to není
nene
teď pojďte moji věrní
váš pán si přeje
sesílat děs
a špinit svět černí
…
tak hovořil děsonoš
a lhal až do ranního kuropění
v tom jeho řetěz ve sněhu zacinkal
on sám je otrokem ponížení
odkud přišel a kam ještě půjde
to zatím prý nikdo neví
už kohout plaší smrt
už mlha ustupuje
a na louce, kde přistál jeho cirkus
v bílém sněhu pod dohledem slunce
po včerejší noci ani stopy není
II.
potkal jsem tě
někde
v Queen Victoria Gardens
Pavle
poznal jsem tě hned
jakmile jsem vykročil zpoza sloupu
už se mi tvůj klobouk ukláněl
starý kamaráde!
tebe bych tady ze všech nejmíň
a už ses mi jal vysvětlovat
něco o číslech
jejich významech
o zahradách
o tajných sloupech stavitelů Chrámu
vypočítával jsi a hloubal
nad tajným východem
skrytých cestičkách
nebeských pravidlech ve staveních
a dál hloubal nad dálným tajemným východem
a provázel jsi mě zahradou
hlavu jsem z tebe měl jako balón
a nepřestával jsi mě fascinovat
malinko blikajícími světélkami kolem očí
vždycky jsi přece byl
o trochu inteligentnější než já
tedy až do chvíle
než nás skrytá cestička
zavedla do podzemní síně
Pavle, a co bude teď?
[přivázali ji na oltář]
Pavle, to snad nemyslíš vážně.
[jeden z nich natáhnul stříkačku]
Pavle, vždyť je to ještě dítě!
Drž hubu, ty tupče! Ta čubka to má ráda.
odpor
proti hroudě svalů tetovaného býka
byl zbytečný
roztekla se
a pak to přišlo
já o tom mlčím
doma vysvětlí špinavé pyžamo tím
že si večer ještě hráli na zahradě
a na to, jak si hráli
slova nestačí
jenom z hvězd kapaly slzy plynu
a ozýval se smích někde zpod listí
Pavle, tohle jsme přece nikdy nesměli dopustit
[tělo v bezvládné křeči letí v tetovaných pažích]
Pavle, tohle jsi přece nemohl vyčíst z těch svých hvězd.
Ty kecy o zednářích a tajných společenstvech
ti už vážně lezou na mozek!
v tom ses otočil
a znovu uklonil
nejhlouběji
jako nejváženějšímu protivníkovi
zvedl jsi oči plné vran
a já jsem jasně viděl
blikající světélka
hvězdy
padlé z oblohy
tak tady jsi se schoval
jsi jen maska
ty ještě nejsi Pavel
ty jsi Ša'ul
svádíš děti z cesty domů
ztraceným matkám vkládáš chlast do rukou
milence rozděluješ rakovinou
sourozence sporem o dědictví
chlapům s malými péry vkládáš ruce na velká červená tlačítka
soudcům a policejním ředitelům měníš víno v úplatky
ožralým nadržencům zacpáváš uši před "prosím, ne!"
ptáčkům v letu lámeš vazy
trháš nožky broukům
a novorozencům kradeš slova z úst
když teprve čerstvě bojují se životem
pojeď, pojeď se mnou do Damašku
tajný východ
máme si tak strašně moc o čem povídat
III.
ve jménu Toho který je
Satane!
postav se tady
postav se do světla
postav se tady ať je ti vidět do tváře
dobře si ho prohlédněte
my lidé mu dáváme jména
ošklivý ošklivý přezdívky
a není to hezký
(tlustoprdka!
uplakánek!)
když na něho hledíme
chce se nám zvracet
(ty hnusáku!
tos udělal schválně!)
s každou přezdívkou
se schovává hloubš
a jeho pravé jméno uniká
proklouzne a už se nedá pochopit
jeho kořen se rozrůstá
v nebezpečné skrytosti
(nežer tak na noc budeš mít tlustou prdel!
nesnáším tě, kdybys radši umřela!)
jeho pravé jméno málokdo zná
strefuje se doprostřed terče
strhává střeva
a nechává díru
lidským ústrojím ho nelze vyslovit
ale když se o to někteří pokoušeli
znělo to asi jako
siréna uprostřed noci do hučení dronů
matka, které vychladlo dítě v náručí
ticho na nemocniční chodbě po oznámení diagnózy
(promiň, seš moje krásná holčička,
já se jen tolik bála, aby se ti děti nesmály
tak jako mě)
Satane
tvé jméno se rozpouští
v souzvuku hudby Toho, který je
každý tvůj nelad
je jen předzvěstí Jeho nového akordu
tvoje ničení
je v plánu Jeho tvoření
tvoje pýcha neunesla
že je Jeho nástrojem
tak jako já jsi také z Něho
odloučený bratříčku
jednou nám otec prostře stůl
a všichni které jsi obelhal ti odpustí
ve jménu Toho který je
běž
Z cyklu Dům:
Za komínem
sedíme za komínem
ve vzduchu je cítit hnůj a voda
nad Rožmberkem se stahují mračna
cikánka v hospodě má zjevení
je posedlá
za dědinou do bláta zapadnul kočár
klukovi s vytetovanou jeptiškou
se na okně zjevují dlaně
ptačí ráj se zavlnil
divočáci dnes vybíhají až k valu
sedíme za komínem
a povodeň obemyká dům
sousedy zachraňují vrtulníkem
my, vyzbrojeni podběrákem, se kocháme než opadne voda
pak se pohostíme na rybách uvízlých v plotě
Jan Trtílek se narodil v roce 1994, působí v Brně.
..
Kompletní přehled finalistů 52. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.
Vyhlášení výsledků je plánováno na 19. října 2024 v Kunštátu.