Finalisté LSFH 2024: Jan Trtílek

14.10.2024 07:23

 

Jan Trtílek
17.12.1994
jan.trta@gmail.com
Brno
***
brnění
se vlní
včely narážejí na plechovou střechu
zatím jsou ještě kreslené
ale brzy se promění
a rozvlní
i mnohem hlubší vrstvy
***
dřevěný tam-tam kanoe
lovci vyjíždějí
pádlují rukama
plující duše
splývaly po hladině
teď jsou ty tam
Z cyklu Vertikála komunikace:
I.
mechový příslib
jelení stopy pro kmen
ratolesti musí žít
jehličnan listnáč
každý moudrý svým způsobem
kořeny hub
jsou napojeny na překvapivou výšku
šaman kmene Outh-ghra-ra
se odlepuje
od prachu země
a stoupá
nad oči kmene
hrůza a děs
naplňuje je i jeho
bohové
jsou dnes zvláště výrazní
zvedá se
a skrz kosmické smetí stoupá
šaman
Achman
dnes poprvé zakusí
přímou zprávu z kosmu
tak to pro něj přichystali
toto je jeho úděl
kovové talíře
plující skrz jeho hlavu
budou bez not
na moment věčně zpívat
tak na jeho slova
budou všechny kmeny dále vzpomínat
alfa
gama
BX60
maternoi
sulfram davis excentris
1 0 1 0 0 beta
přijímače nestálé
x
x
x
obloha na severu
dejte zchladnout
Cooper
žlutá tři
zklidňuj
je uklidňuj
cosinus alfa
odmocnina stříšky
pruh nad neznámým číslem
nevěděl co to znamená
předal zprávu kmeni
a sedal zpět
mezi mechy prozření
nikdo nechápal
jeden z nich
jménem Jošua
o tisíc let později
dohrával tuto symfonii
Pilát Mozart
partitura se ztratila někde v lese
její slunce je lotos
II.
vše je pouhý sen
hypno eroto machina
tvůj penis mě pohltil
a rozpíná se ve mě
slova sládnou na jazyku
vlož je do mých úst
kniha guči
saju sladkou moudrost
chochma sefirot
knihovna luj viton
tvá postel
je otevřený spis
vševážený pán
propsaný do všech stran
promni mne
a probuď – cvak
III.
hučení úlu
hučení blízkosti
hučení cizosti
hučení mraveniště
hučení letiště
hučení vymírání
hučení tankerů
hučení nafty
hučení davů zakousnutých do sebe
snažících se urvat si poslední nádechy
dneska jsem šel po ulici
a paní přede mnou
se na mě najednou
s hysterickým křikem otočila
"už za mnou nelez
nech mě bejt
nechci tě
už nemůžu
už mě nech
nechej mě bejt!"
a kousek za sídlákem
to s jedním kravaťákem
seklo před obchoďákem
na zem
v ruce svíral kufřík
v druhé uzel kravaty
"nemůžu dýchat
já nemůžu dýchat!"
chtěl křičet
ale nemohl
nemohl totiž dýchat
hučelo mu v hlavě
hučely televizory
hučely generátory
okolo hlavy mu poskakoval havran
a když mu bylo už úplně nejhůř
tak na něho ten havran
vypláznul jazyk
"panebože! prosím!
proč nikdo nic neudělá!
já se tady dusím!"
v tom se mraky rozhrnuly
sestoupila obří ruka
a ukázala palec
muž vstal
svlékl se
a chodil
pak nic nebylo jako dřív
ta paní z dřívějška
seděla doma
sípala
a cítila benzín
pak se jí zrak zostřil
vstala, chodila
a nic nebylo jako dřív
zásoby nafty se tenčily
už jen posledních pár let
hučení ustávalo
vzduch se pomalu nadechoval
ruka na nebi pomalu plnila svůj účel
IV. Heda
(Wernerovi, Haně, Pavle, Ivance, Danušce, Jarmilce, Hedě)
co se to děje
v téhle posteli jsme lehávali
dvě ženy u naší postele
dvě Hedy
nebo alespoň její oči
ne
nejsou to ony
tak proč mě drží za ruce
kam mě to vedeš
kde jsou moje dcery?!
najednou se dveře rozletí
okna spustily záclony
a praskly
dovnitř vtekla zář
Hano
Pavlo
meine lieben töchterinen
sie haben ihre augen
přes práh teče světlo
a za tou řekou...
Hedo! Hedo!
křičel sudetský stařec s mnoha jmény
heDoh! heDoh!
křičela Danuška u Trenčína
[nádech Hhe] [výdech Doo]. [nádech Hhe] [výdech Doo].
vydechla Jarmilka mnoho let opuštěná v domově Norbertinum spolek Lumina Nopova 86 Brno Židenice
Jarmilko
už jsem tady
jsem u tebe
pojď, půjdeme domů
Danuško
je pořád u tebe
jste doma
Wernere
jsou u tebe
drží tě za ruce
Heda je tady
poznal jsi ji na druhém břehu
Heda tě vede domů
Z cyklu Děsonoš:
I.
přistupte blíže
přistupte blíže
uvidíte neviděné
uslyšíte neslyšené
vážené váhy
pro vaše duše
vážení pánové
porcovaní a balení
taktéž jablko rajské
a ohně bengálské
vstupte do našeho šapitó
právě začíná kouzelnické představení
pro vaše potěšení
připravte se na očí přecházení
zde jsou dva holuby sušení
za jejich životy prodejte své utrpení
takto krásně křídlem křupnout
jenom zkuste, najdete v tom zalíbení
a zde
dva králíci kloboučníci
z čehopak asi mají rudé oči?
račte se sami kouknout
stačí takto loupnout
a očíčko už máte v dlani
prozkoumejte dle vlastního uvážení
a co ty, holčičko?
což takhle malé kouzlíčko?
smím-li ti to očíčko v balónek nafouknout?
cože? že králíčka je nám líto?
neschovávej se za máminu sukni
teď už stejně nemáš kam pláchnout
ty malá čubko!
hahaha
to je prosím kouzlení
a dušiček vábení
maminky nám umdlévají
tatínkové v mdlobách leží
a nikdo je neprobudí
a což teď prosím klasicky
vypustit na vás čertíka z krabičky?
támhle už se pohupují vaše babičky
no to je ale čiperná čeládka!
děti, a ta zvláštní houpátka
nazývají se oprátka
utíkejte
jestli na to máte
ale pozor na cukrovou vatu
ta vám snadno spolkne botu
a žvýkačka zalepí ústa
pozor, letí včelička, bude výprask
budu vás mlátit tak dlouho
dokud v tom nenajdete zalíbení
mně přece můžete věřit
vždyť nosím klobouk a frak
a vy máte dobré vychování
nad to není
nene
teď pojďte moji věrní
váš pán si přeje
sesílat děs
a špinit svět černí
tak hovořil děsonoš
a lhal až do ranního kuropění
v tom jeho řetěz ve sněhu zacinkal
on sám je otrokem ponížení
odkud přišel a kam ještě půjde
to zatím prý nikdo neví
už kohout plaší smrt
už mlha ustupuje
a na louce, kde přistál jeho cirkus
v bílém sněhu pod dohledem slunce
po včerejší noci ani stopy není
II.
potkal jsem tě
někde
v Queen Victoria Gardens
Pavle
poznal jsem tě hned
jakmile jsem vykročil zpoza sloupu
už se mi tvůj klobouk ukláněl
starý kamaráde!
tebe bych tady ze všech nejmíň
a už ses mi jal vysvětlovat
něco o číslech
jejich významech
o zahradách
o tajných sloupech stavitelů Chrámu
vypočítával jsi a hloubal
nad tajným východem
skrytých cestičkách
nebeských pravidlech ve staveních
a dál hloubal nad dálným tajemným východem
a provázel jsi mě zahradou
hlavu jsem z tebe měl jako balón
a nepřestával jsi mě fascinovat
malinko blikajícími světélkami kolem očí
vždycky jsi přece byl
o trochu inteligentnější než já
tedy až do chvíle
než nás skrytá cestička
zavedla do podzemní síně
Pavle, a co bude teď?
[přivázali ji na oltář]
Pavle, to snad nemyslíš vážně.
[jeden z nich natáhnul stříkačku]
Pavle, vždyť je to ještě dítě!
Drž hubu, ty tupče! Ta čubka to má ráda.
odpor
proti hroudě svalů tetovaného býka
byl zbytečný
roztekla se
a pak to přišlo
já o tom mlčím
doma vysvětlí špinavé pyžamo tím
že si večer ještě hráli na zahradě
a na to, jak si hráli
slova nestačí
jenom z hvězd kapaly slzy plynu
a ozýval se smích někde zpod listí
Pavle, tohle jsme přece nikdy nesměli dopustit
[tělo v bezvládné křeči letí v tetovaných pažích]
Pavle, tohle jsi přece nemohl vyčíst z těch svých hvězd.
Ty kecy o zednářích a tajných společenstvech
ti už vážně lezou na mozek!
v tom ses otočil
a znovu uklonil
nejhlouběji
jako nejváženějšímu protivníkovi
zvedl jsi oči plné vran
a já jsem jasně viděl
blikající světélka
hvězdy
padlé z oblohy
tak tady jsi se schoval
jsi jen maska
ty ještě nejsi Pavel
ty jsi Ša'ul
svádíš děti z cesty domů
ztraceným matkám vkládáš chlast do rukou
milence rozděluješ rakovinou
sourozence sporem o dědictví
chlapům s malými péry vkládáš ruce na velká červená tlačítka
soudcům a policejním ředitelům měníš víno v úplatky
ožralým nadržencům zacpáváš uši před "prosím, ne!"
ptáčkům v letu lámeš vazy
trháš nožky broukům
a novorozencům kradeš slova z úst
když teprve čerstvě bojují se životem
pojeď, pojeď se mnou do Damašku
tajný východ
máme si tak strašně moc o čem povídat
III.
ve jménu Toho který je
Satane!
postav se tady
postav se do světla
postav se tady ať je ti vidět do tváře
dobře si ho prohlédněte
my lidé mu dáváme jména
ošklivý ošklivý přezdívky
a není to hezký
(tlustoprdka!
uplakánek!)
když na něho hledíme
chce se nám zvracet
(ty hnusáku!
tos udělal schválně!)
s každou přezdívkou
se schovává hloubš
a jeho pravé jméno uniká
proklouzne a už se nedá pochopit
jeho kořen se rozrůstá
v nebezpečné skrytosti
(nežer tak na noc budeš mít tlustou prdel!
nesnáším tě, kdybys radši umřela!)
jeho pravé jméno málokdo zná
strefuje se doprostřed terče
strhává střeva
a nechává díru
lidským ústrojím ho nelze vyslovit
ale když se o to někteří pokoušeli
znělo to asi jako
siréna uprostřed noci do hučení dronů
matka, které vychladlo dítě v náručí
ticho na nemocniční chodbě po oznámení diagnózy
(promiň, seš moje krásná holčička,
já se jen tolik bála, aby se ti děti nesmály
tak jako mě)
Satane
tvé jméno se rozpouští
v souzvuku hudby Toho, který je
každý tvůj nelad
je jen předzvěstí Jeho nového akordu
tvoje ničení
je v plánu Jeho tvoření
tvoje pýcha neunesla
že je Jeho nástrojem
tak jako já jsi také z Něho
odloučený bratříčku
jednou nám otec prostře stůl
a všichni které jsi obelhal ti odpustí
ve jménu Toho který je
běž
Z cyklu Dům:
Za komínem
sedíme za komínem
ve vzduchu je cítit hnůj a voda
nad Rožmberkem se stahují mračna
cikánka v hospodě má zjevení
je posedlá
za dědinou do bláta zapadnul kočár
klukovi s vytetovanou jeptiškou
se na okně zjevují dlaně
ptačí ráj se zavlnil
divočáci dnes vybíhají až k valu
sedíme za komínem
a povodeň obemyká dům
sousedy zachraňují vrtulníkem
my, vyzbrojeni podběrákem, se kocháme než opadne voda

***

 

brnění

se vlní

 

včely narážejí na plechovou střechu

zatím jsou ještě kreslené

ale brzy se promění

 

a rozvlní

i mnohem hlubší vrstvy

 

 

 

***

 

dřevěný tam-tam kanoe

 

lovci vyjíždějí

pádlují rukama

plující duše

splývaly po hladině

teď jsou ty tam

 

 

 

Z cyklu Vertikála komunikace:

 

I.

 

mechový příslib

jelení stopy pro kmen

ratolesti musí žít

 

jehličnan listnáč

každý moudrý svým způsobem

kořeny hub

jsou napojeny na překvapivou výšku

 

šaman kmene Outh-ghra-ra

se odlepuje

od prachu země

a stoupá

nad oči kmene

 

hrůza a děs

naplňuje je i jeho

bohové

jsou dnes zvláště výrazní

 

zvedá se

a skrz kosmické smetí stoupá

šaman

Achman

 

dnes poprvé zakusí

přímou zprávu z kosmu

 

tak to pro něj přichystali

toto je jeho úděl

 

kovové talíře

plující skrz jeho hlavu

budou bez not

na moment věčně zpívat

tak na jeho slova

budou všechny kmeny dále vzpomínat

 

alfa

gama

BX60

maternoi

sulfram davis excentris

1 0 1 0 0 beta

přijímače nestálé

x

x

x

obloha na severu

dejte zchladnout

Cooper

žlutá tři

zklidňuj

je uklidňuj

cosinus alfa

odmocnina stříšky

pruh nad neznámým číslem

 

nevěděl co to znamená

předal zprávu kmeni

a sedal zpět

mezi mechy prozření

nikdo nechápal

 

jeden z nich

jménem Jošua

o tisíc let později

dohrával tuto symfonii

 

Pilát Mozart

partitura se ztratila někde v lese

její slunce je lotos

 

 

II.

 

vše je pouhý sen

hypno eroto machina

tvůj penis mě pohltil

a rozpíná se ve mě

 

slova sládnou na jazyku

vlož je do mých úst

kniha guči

saju sladkou moudrost

chochma sefirot

knihovna luj viton

tvá postel

je otevřený spis

 

vševážený pán

propsaný do všech stran

 

promni mne

a probuď – cvak

 

 

III.

 

hučení úlu

hučení blízkosti

hučení cizosti

 

hučení mraveniště

hučení letiště

hučení vymírání

 

hučení tankerů

hučení nafty

hučení davů zakousnutých do sebe

snažících se urvat si poslední nádechy

 

dneska jsem šel po ulici

a paní přede mnou

se na mě najednou

s hysterickým křikem otočila

 

"už za mnou nelez

nech mě bejt

nechci tě

už nemůžu

už mě nech

nechej mě bejt!"

 

a kousek za sídlákem

to s jedním kravaťákem

seklo před obchoďákem

na zem

v ruce svíral kufřík

v druhé uzel kravaty

 

"nemůžu dýchat

já nemůžu dýchat!"

 

chtěl křičet

ale nemohl

nemohl totiž dýchat

 

hučelo mu v hlavě

hučely televizory

hučely generátory

 

okolo hlavy mu poskakoval havran

a když mu bylo už úplně nejhůř

tak na něho ten havran

vypláznul jazyk

 

"panebože! prosím!

proč nikdo nic neudělá!

já se tady dusím!"

 

v tom se mraky rozhrnuly

sestoupila obří ruka

a ukázala palec

 

muž vstal

svlékl se

a chodil

 

pak nic nebylo jako dřív

 

ta paní z dřívějška

seděla doma

sípala

a cítila benzín

pak se jí zrak zostřil

 

vstala, chodila

a nic nebylo jako dřív

 

zásoby nafty se tenčily

už jen posledních pár let

hučení ustávalo

vzduch se pomalu nadechoval

 

ruka na nebi pomalu plnila svůj účel

 

 

IV. Heda

(Wernerovi, Haně, Pavle, Ivance, Danušce, Jarmilce, Hedě)

 

co se to děje

v téhle posteli jsme lehávali

dvě ženy u naší postele

dvě Hedy

nebo alespoň její oči

ne

 

nejsou to ony

tak proč mě drží za ruce

kam mě to vedeš

kde jsou moje dcery?!

 

najednou se dveře rozletí

okna spustily záclony

a praskly

dovnitř vtekla zář

 

Hano

Pavlo

meine lieben töchterinen

sie haben ihre augen

 

přes práh teče světlo

a za tou řekou...

 

Hedo! Hedo!

 

křičel sudetský stařec s mnoha jmény

 

heDoh! heDoh!

 

křičela Danuška u Trenčína

 

[nádech Hhe] [výdech Doo]. [nádech Hhe] [výdech Doo].

 

vydechla Jarmilka mnoho let opuštěná v domově Norbertinum spolek Lumina Nopova 86 Brno Židenice

 

Jarmilko

už jsem tady

jsem u tebe

pojď, půjdeme domů

 

Danuško

je pořád u tebe

jste doma

 

Wernere

jsou u tebe

drží tě za ruce

 

Heda je tady

poznal jsi ji na druhém břehu

Heda tě vede domů

 

 

 

Z cyklu Děsonoš:

I.

 

přistupte blíže

přistupte blíže

uvidíte neviděné

uslyšíte neslyšené

 

vážené váhy

pro vaše duše

vážení pánové

porcovaní a balení

 

taktéž jablko rajské

a ohně bengálské

vstupte do našeho šapitó

právě začíná kouzelnické představení

pro vaše potěšení

připravte se na očí přecházení

 

zde jsou dva holuby sušení

za jejich životy prodejte své utrpení

takto krásně křídlem křupnout

jenom zkuste, najdete v tom zalíbení

 

a zde

dva králíci kloboučníci

z čehopak asi mají rudé oči?

račte se sami kouknout

stačí takto loupnout

a očíčko už máte v dlani

prozkoumejte dle vlastního uvážení

 

a co ty, holčičko?

což takhle malé kouzlíčko?

smím-li ti to očíčko v balónek nafouknout?

cože? že králíčka je nám líto?

neschovávej se za máminu sukni

teď už stejně nemáš kam pláchnout

ty malá čubko!

 

hahaha

to je prosím kouzlení

a dušiček vábení

maminky nám umdlévají

tatínkové v mdlobách leží

a nikdo je neprobudí

 

a což teď prosím klasicky

vypustit na vás čertíka z krabičky?

támhle už se pohupují vaše babičky

no to je ale čiperná čeládka!

děti, a ta zvláštní houpátka

nazývají se oprátka

 

utíkejte

jestli na to máte

ale pozor na cukrovou vatu

ta vám snadno spolkne botu

a žvýkačka zalepí ústa

pozor, letí včelička, bude výprask

 

budu vás mlátit tak dlouho

dokud v tom nenajdete zalíbení

mně přece můžete věřit

vždyť nosím klobouk a frak

a vy máte dobré vychování

nad to není

nene

teď pojďte moji věrní

váš pán si přeje

sesílat děs

a špinit svět černí

 

 

tak hovořil děsonoš

a lhal až do ranního kuropění

v tom jeho řetěz ve sněhu zacinkal

on sám je otrokem ponížení

odkud přišel a kam ještě půjde

to zatím prý nikdo neví

už kohout plaší smrt

už mlha ustupuje

a na louce, kde přistál jeho cirkus

v bílém sněhu pod dohledem slunce

po včerejší noci ani stopy není

 

 

II.

 

potkal jsem tě

někde

v Queen Victoria Gardens

Pavle

 

poznal jsem tě hned

jakmile jsem vykročil zpoza sloupu

už se mi tvůj klobouk ukláněl

 

starý kamaráde!

tebe bych tady ze všech nejmíň

a už ses mi jal vysvětlovat

něco o číslech

jejich významech

o zahradách

o tajných sloupech stavitelů Chrámu

vypočítával jsi a hloubal

nad tajným východem

skrytých cestičkách

nebeských pravidlech ve staveních

a dál hloubal nad dálným tajemným východem

a provázel jsi mě zahradou

 

hlavu jsem z tebe měl jako balón

a nepřestával jsi mě fascinovat

malinko blikajícími světélkami kolem očí

vždycky jsi přece byl

o trochu inteligentnější než já

 

tedy až do chvíle

než nás skrytá cestička

zavedla do podzemní síně

 

Pavle, a co bude teď?

    [přivázali ji na oltář]

Pavle, to snad nemyslíš vážně.

    [jeden z nich natáhnul stříkačku]

Pavle, vždyť je to ještě dítě!

Drž hubu, ty tupče! Ta čubka to má ráda.

 

odpor

proti hroudě svalů tetovaného býka

byl zbytečný

 

roztekla se

a pak to přišlo

 

já o tom mlčím

doma vysvětlí špinavé pyžamo tím

že si večer ještě hráli na zahradě

 

a na to, jak si hráli

slova nestačí

jenom z hvězd kapaly slzy plynu

a ozýval se smích někde zpod listí

 

Pavle, tohle jsme přece nikdy nesměli dopustit

    [tělo v bezvládné křeči letí v tetovaných pažích]

Pavle, tohle jsi přece nemohl vyčíst z těch svých hvězd.

Ty kecy o zednářích a tajných společenstvech

ti už vážně lezou na mozek!

 

v tom ses otočil

a znovu uklonil

nejhlouběji

jako nejváženějšímu protivníkovi

 

zvedl jsi oči plné vran

a já jsem jasně viděl

blikající světélka

hvězdy

padlé z oblohy

 

tak tady jsi se schoval

jsi jen maska

ty ještě nejsi Pavel

ty jsi Ša'ul

 

svádíš děti z cesty domů

ztraceným matkám vkládáš chlast do rukou

milence rozděluješ rakovinou

sourozence sporem o dědictví

chlapům s malými péry vkládáš ruce na velká červená tlačítka

soudcům a policejním ředitelům měníš víno v úplatky

ožralým nadržencům zacpáváš uši před "prosím, ne!"

ptáčkům v letu lámeš vazy

trháš nožky broukům

a novorozencům kradeš slova z úst

když teprve čerstvě bojují se životem

 

pojeď, pojeď se mnou do Damašku

tajný východ

máme si tak strašně moc o čem povídat

 

 

III.

 

ve jménu Toho který je

Satane!

postav se tady

postav se do světla

postav se tady ať je ti vidět do tváře

 

dobře si ho prohlédněte

 

my lidé mu dáváme jména

ošklivý ošklivý přezdívky

a není to hezký

 

    (tlustoprdka!

    uplakánek!)

 

když na něho hledíme

chce se nám zvracet

 

    (ty hnusáku!

    tos udělal schválně!)

 

s každou přezdívkou

se schovává hloubš

a jeho pravé jméno uniká

proklouzne a už se nedá pochopit

jeho kořen se rozrůstá

v nebezpečné skrytosti

 

    (nežer tak na noc budeš mít tlustou prdel!

    nesnáším tě, kdybys radši umřela!)

 

jeho pravé jméno málokdo zná

strefuje se doprostřed terče

strhává střeva

a nechává díru

lidským ústrojím ho nelze vyslovit

ale když se o to někteří pokoušeli

znělo to asi jako

 

siréna uprostřed noci do hučení dronů

 

matka, které vychladlo dítě v náručí

 

ticho na nemocniční chodbě po oznámení diagnózy

 

    (promiň, seš moje krásná holčička,

    já se jen tolik bála, aby se ti děti nesmály

    tak jako mě)

 

Satane

tvé jméno se rozpouští

v souzvuku hudby Toho, který je

 

každý tvůj nelad

je jen předzvěstí Jeho nového akordu

 

tvoje ničení

je v plánu Jeho tvoření

 

tvoje pýcha neunesla

že je Jeho nástrojem

 

tak jako já jsi také z Něho

odloučený bratříčku

 

jednou nám otec prostře stůl

a všichni které jsi obelhal ti odpustí

 

ve jménu Toho který je

běž

 

 

 

Z cyklu Dům:

 

Za komínem

 

sedíme za komínem

ve vzduchu je cítit hnůj a voda

nad Rožmberkem se stahují mračna

 

cikánka v hospodě má zjevení

je posedlá

za dědinou do bláta zapadnul kočár

klukovi s vytetovanou jeptiškou

se na okně zjevují dlaně

 

ptačí ráj se zavlnil

divočáci dnes vybíhají až k valu

 

sedíme za komínem

a povodeň obemyká dům

sousedy zachraňují vrtulníkem

 

my, vyzbrojeni podběrákem, se kocháme než opadne voda

pak se pohostíme na rybách uvízlých v plotě

 

 

 

 

Jan Trtílek se narodil v roce 1994, působí v Brně. 

..

Kompletní přehled finalistů 52. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 19. října 2024 v Kunštátu.