Finalisté LSFH 2024: Lukáš Matouš

04.10.2024 11:02

 

JIZVY NA HORSKÉM HŘBĚTĚ

(výběr)

 

Zschirnstein

Radku Fridrichovi

 

na zvrásněném reliéfu

zavrtává se vtíravý vítr

do zkřehlých tváří

 

kamenné stély skropila ranní rosa

ze své sluje nad obzor vylézá ospalé slunce 

v průduších ševelivých smrčin se rozpouští mlžný šál

 

zurkot řeky překřičený kokrháním křepčícího kohouta

bzučení zvědavého hmyzu

 

v osadě pod Zschirnsteinem právě zastavil první vlak do Drážďan

 

 

 

ohanbí

 

chceš jemným dotykem pohladit jizvy

vyhloubené do ohanbí krušných hor

jenže prší

a tak se třesou

stále jej z tebe cítí

ukrytý v mlze umazaný od mouru

vyvěrá z propasti

kyselý chlad

 

nezazlívej jim že ucukly

 

 

 

Milada

 

lesní trs

obnažený v modři měsíční záře

šumí

           tiše     

tak aby ho neviděla

  zaslechl ji kořeny

jak vytrhává zavřená poupata

pohazuje je po cestě

            z úst jí kapou sliny

minulosti

s rudýma očima

cení zuby      pořád ještě žije

 

 

 

jizvy

Lídě

 

leží zabalená ve stéblech trávy

hliněná zem již dávno stačila vychladnout

listy zakryli jí tvář

 

nemohli se déle dívat na jizvy

vryté do jejích zpytavých očí

 

poznali svůj rukopis

 

nad tiskými stěnami

prolétlo hejno vran

 

 

 

smlouva s tichem

 

             poklekáš na podušku

      z lístků mechu měříku

je orosená chladem vonícím po stesku

 

trháš natě kopřivy dvoudomé

nepálí       jejich jed do sebe vsáklo ticho

 které před rokem přišlo místo tebe

 

stíráš suché nažky       s

                                      p   o   m   e

                   n   e    z   a

                                      d

                                   a

                                       n   e   m   e

                                   é

                                         na okraj náhrobku

naposledy se proletí v ozvěně tvého dechu

 

zlomíš sirku          do prstu se ti zabodne malá tříska 

              tvé svědomí vykřikne

                          

opařen studem odcházíš

opařen hořkostí kopřivového čaje

                 podepisuješ s tichem

                                smlouvu na dobu 

                                      n  e  u  r  č  i  t  o  u

 

 

 

okenice

 

ze zanícené oblohy vystříkl hnis

pára vzlínající z jezera voní po iontech

v holé zemi třesou se kořeny ostropestřců

 

našli ji přirostlou ke břehu

s rozpáraným hřbetem spálenými křídly

posmrtnou křečí rozevřenýma očima

 

počkají až ji odnesou toulaví psi

ke kostelu kde každé poledne odbíjí zvon

odříkají otčenáš pak se rozejdou

 

zavřou okenice

 

blýská se na horší časy…

 

 

 

otázka viny

 

staccatické zakvílení vlaku

dunivý dusot železných kolejnic

potrhaná obloha

 

stářím ztuhlé dveře lze jen stěží otevřít

netrpělivé pohledy smýkají po oteklé klice

netečný průvodčí zapíská            zrazení koně slepě vybíhají z ohrady

nabírá na rychlosti                        konvoj bojující s časem

náhlý poryv větru   blyštivými podkovami ubitá tráva

 

rána

 

trýznivý důsledek ztracené odvahy

zlomený vaz            táhlý křik vyhřezlý z publika

mrazivý zpěv zbroušených srpů kos

 

nedívej se do jeho zakalených očí…

 

 

 

ticho

 

je ticho

pod mračnými slzami těžkne tvá přítomnost

křehké tělo břízy se teskně chvěje ve větru

potemnělá obloha obrůstá oddenky blýskavic

 

je ticho

přesto náhle uslyšíš její hlas vzlínající z útrob kamenného náhrobku

spárami vyrytých písmen protékají tvé vzpomínky

 

je ticho

a ty mu nasloucháš jako nikdy dřív...

 

 

 

inventář

 

vratký vrak vlaku

vrostlý do zatravněných pražců

třese se v přízračném větru

 

okoralý lak na střeše praská

v spáry rámů vrývá se rez 

tenkým vláknům pavučin vzpírá se vtíravá moucha

 

za chvíli spoutají je řetězy

omráčí ránou slisují do krychlí rozmělní v drobný prach

odpářou ze stran inventáře

 

zapomenou

 

 

 

návod na rozchod

 

natrhej hrst konvalinek

posypaných opukou z bílých strání

usuš je udělej z nich čaj

zalej jej vodou ozdob bezovým květem

pár minut nech vychladnout

 

přijď za mnou na radobýl

až bude vycházet slunce

do večera dovol mi vyprávět

jak moc tě mám rád

 

pak na dřevěném kříži přeškrtni naše jména 

a v tichosti odejdi

 

neplecha ukončena

 

 

 

Lukáš Matouš se narodil roku 2005, bydlí a pracuje v Ústí nad Labem, studuje v Praze.

..

Kompletní přehled finalistů 52. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 19. října 2024 v Kunštátu.