Finalisté LSFH 2024: Štěpán Klinkovský

02.10.2024 22:28

 

PAVILON ANIMOZIT I.

 

Procházel jsem se zoo

a v každé kleci

jedna zvířeckost

vyčleněná z lidského já

 

„Proč je nechováte aspoň po dvou?

Musejí být osamělé“

povím zřízenci

„Pán je tu poprvý?“

směje se chlapík

„Jen si chvíli počkejte, bude čas krmení“

 

Tvor z výběhu s cedulkou

agressio sanguinaria

nás – zdá se – poslouchal

a obludně se zařehtá

 

Odcházím radši vedle k hyenám

 

 

BRZDY

 

Sedávalas sama v první lavici

na všechno znalas odpověď

s nikým sis neměla moc co říct

jen se povídalo

že občas mluvíš do nikam

ve škole to nafoukli

a doma ti to zakázali

 

. . .

 

Jako první ze třídy

jsi dostala auto

jenže hned na druhý den

jsi srazila na chodníku

ženu s kočárkem

brzdy byly v pořádku

 

„Proč jste nezastavila?“

poprvé jsi na něco nedovedla odpovědět

V tom kočárku nic nebylo

třeba ta žena dítě měla

a třeba taky ne

třeba ses sama přiměla

nezpomalit

a třeba ti to poradil ten

s kým den co den

sedávalas v lavici

 

 

VEČEŘE

 

Viděls nejlepší kusy své generace

jak syčí – dušené – na bezměsíčnou oblohu

na talíři světa –

cítils, jak se to plíží

až odněkud z kosmického nevědomí

 

Vyl jsi za ty kusy masa

a ony zatím – než aby čekaly

až přijde čas večeře

vychladly

a radši se zkazily

 

/A. Ginsbergovi/

 

 

VÍTR OD JIHU

 

Už jsi ho skoro nepoznával

připomínal čím dál víc

to, nač líčil nástrahy

 

„Správný chlap se nevyhýbá ohrožení“

odbyl tě pokaždé, když jsi z něj chtěl dostat

co že vás to zavleklo na samý okraj humanity

 

V osmnácti mu oznámíš

že se vydáš jinudy

Vezme to, jako bys mu sdělil

že se zítra zvedne vítr od jihu

 

„Jedno si pamatuj,“ řekne ve dveřích

„Ty nejdokonalejší pasti

nečíhají na medvědy“

 

„Správný chlap se nevyhýbá… – kde jsem to jen slyšel?“

odpovídáš

 

Otočíš se na patě

a nevidíš už, jak mu cizí rysy z tváře

smaže to cosi, co zakopal v permafrostu

 

Jižní vítr neustane ani v příštích dnech

 

 

VYPRAVĚČ

Vyprávíš svým posluchačkám

o entitách s drápy

oděných do lidských těl

Visejí ti na rtech

a pak vděčně usínají

pod ochranou tvého stínu

 

Co mi to jen připomíná –

Viděl jsem v jednom dokumentu

samce antilopy – žádná o něj nestála

tak zakvičel na poplach

že se jako blíží dravec

a když dámy ztuhly strachem

obskočil hned dvě

jenže se tak utahal

že si lvi nakonec smlsnuli na něm

 

Zapomeňme na to, už zas tu něco vyprávím –

Antilopáci dělají, jak umějí nejlíp, ne?

Jen by se měli ohlížet

až zase jednou od některé

jen tak vyklouznou zadním vchodem

 

a nenechají za sebou

ani ten stín

 

 

HRA

 

Zdálo se mi

že jsem měl mladé

a s každým příštím kusem

mi narostla nová bradavka

jen pro něj

 

Když si jeden spletl žlázu

druhý ho zakousl

„Jen si hrajte, děti,“ povídám

 

Probudil jsem se

se smutkem jedináčků

a uvažoval nad smyslem

matčina druhého prsu

 

 

PÍŠŤALY

 

Touto dobou

vždycky ve městech pálili Zmrzlou

hodili ji do vody

a hráli

zpívali

dokud mohli stát

 

Jenže města jsou teď bez lidí

a lidé bez měst

běhají po kopcích

s píšťalou v ruce

 

A když se jich setká víc

píšťaly společně volají Smrt

 

Hrají

skoro bez pomoci

hrají

jedna přes druhou

hrají

dokud stojí poslední hráč

hrají

a je na chvíli tak živo

skoro jako tehdy

když ve městech pálili Zmrzlou

jenže když píšťaly umlknou

bývá teď ticho

jaké nikdo neslyšel –

 

ticho píšťal bez pištících

 

 

PAVILON ANIMOZIT II.

 

V zahradě budou za chvíli zavírat

„Nepustíte mě zadní brankou?“

prosím údržbářku

„Jen se pěkně vraťte ke hlavnímu vstupu –

tudy, pak doleva a…“

„… a přes pavilon animozit“

doplním ji

 

Všude jinde to spí

těmto noc dává druhý dech

cynismus si hryže končetinu

a nepříčetnost tancem námluv

svádí sousední polytrauma

Mám z nich větší respekt

než ve volné přírodě

mohou se tam sice množit

ale nejsou tolik nápadní

a lze si jich nevšímat

 

„Pozor s těmito myšlenkami

ať si vás tu nenecháme“

vtipkuje člen ostrahy

„Tak snad příště“

zasměju se s ním

 

 

 

Štěpán Klinkovský se narodil v roce 2000, působí v Praze a Uherském Hradišti.

..

Kompletní přehled finalistů 52. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.

Vyhlášení výsledků je plánováno na 19. října 2024 v Kunštátu.

 

 

 

 

 

Š
těpán Klinkovský – HALAS 2024
1
/1/ PAVILON ANIMOZIT I.
Procházel jsem se zoo
a v každé kleci
jedna zvířeckost
vyčleněná z lidského já
„Proč je nechováte aspoň po dvou?
Musejí být osamělé“
povím zřízenci
„Pán je tu poprvý?“
směje se chlapík
„Jen si chvíli počkejte, bude čas krmení“
Tvor z výběhu s cedulkou
agressio sanguinaria
nás – zdá se – poslouchal
a obludně se zařehtá
Odcházím radši vedle k hyenám
/2/ BRZDY
Sedávalas sama v první lavici
na všechno znalas odpověď
s nikým sis neměla moc co říct
jen se povídalo
že občas mluvíš do nikam
ve škole to nafoukli
a doma ti to zakázali
. . .
Jako první ze třídy
jsi dostala auto
jenže hned na druhý den
jsi srazila na chodníku
ženu s kočárkem
brzdy byly v pořádku
„Proč jste nezastavila?“
poprvé jsi na něco nedovedla odpovědět
V tom kočárku nic nebylo
třeba ta žena dítě měla
a třeba taky ne
třeba ses sama přiměla
Štěpán Klinkovský – HALAS 2024
2
nezpomalit
a třeba ti to poradil ten
s kým den co den
sedávalas v lavici
/3/ VEČEŘE
Viděls nejlepší kusy své generace
jak syčí – dušené – na bezměsíčnou oblohu
na talíři světa –
cítils, jak se to plíží
až odněkud z kosmického nevědomí
Vyl jsi za ty kusy masa
a ony zatím – než aby čekaly
až přijde čas večeře
vychladly
a radši se zkazily
/A. Ginsbergovi/
/4/ VÍTR OD JIHU
Už jsi ho skoro nepoznával
připomínal čím dál víc
to, nač líčil nástrahy
„Správný chlap se nevyhýbá ohrožení“
odbyl tě pokaždé, když jsi z něj chtěl dostat
co že vás to zavleklo na samý okraj humanity
V osmnácti mu oznámíš
že se vydáš jinudy
Vezme to, jako bys mu sdělil
že se zítra zvedne vítr od jihu
„Jedno si pamatuj,“ řekne ve dveřích
„Ty nejdokonalejší pasti
nečíhají na medvědy“
„Správný chlap se nevyhýbá… – kde jsem to jen slyšel?“
odpovídáš
Otočíš se na patě
a nevidíš už, jak mu cizí rysy z tváře
Štěpán Klinkovský – HALAS 2024
3
smaže to cosi, co zakopal v permafrostu
Jižní vítr neustane ani v příštích dnech
/5/ VYPRAVĚČ
Vyprávíš svým posluchačkám
o entitách s drápy
oděných do lidských těl
Visejí ti na rtech
a pak vděčně usínají
pod ochranou tvého stínu
Co mi to jen připomíná –
Viděl jsem v jednom dokumentu
samce antilopy – žádná o něj nestála
tak zakvičel na poplach
že se jako blíží dravec
a když dámy ztuhly strachem
obskočil hned dvě
jenže se tak utahal
že si lvi nakonec smlsnuli na něm
Zapomeňme na to, už zas tu něco vyprávím –
Antilopáci dělají, jak umějí nejlíp, ne?
Jen by se měli ohlížet
až zase jednou od některé
jen tak vyklouznou zadním vchodem
a nenechají za sebou
ani ten stín
/6/ HRA
Zdálo se mi
že jsem měl mladé
a s každým příštím kusem
mi narostla nová bradavka
jen pro něj
Když si jeden spletl žlázu
druhý ho zakousl
„Jen si hrajte, děti,“ povídám
Probudil jsem se
se smutkem jedináčků
Štěpán Klinkovský – HALAS 2024
4
a uvažoval nad smyslem
matčina druhého prsu
/7/ PÍŠŤALY
Touto dobou
vždycky ve městech pálili Zmrzlou
hodili ji do vody
a hráli
zpívali
dokud mohli stát
Jenže města jsou teď bez lidí
a lidé bez měst
běhají po kopcích
s píšťalou v ruce
A když se jich setká víc
píšťaly společně volají Smrt
Hrají
skoro bez pomoci
hrají
jedna přes druhou
hrají
dokud stojí poslední hráč
hrají
a je na chvíli tak živo
skoro jako tehdy
když ve městech pálili Zmrzlou
jenže když píšťaly umlknou
bývá teď ticho
jaké nikdo neslyšel –
ticho píšťal bez pištících
/8/ PAVILON ANIMOZIT II.
V zahradě budou za chvíli zavírat
„Nepustíte mě zadní brankou?“
prosím údržbářku
„Jen se pěkně vraťte ke hlavnímu vstupu –
tudy, pak doleva a…“
„… a přes pavilon animozit“
Štěpán Klinkovský – HALAS 2024
5
doplním ji
Všude jinde to spí
těmto noc dává druhý dech
cynismus si hryže končetinu
a nepříčetnost tancem námluv
svádí sousední polytrauma
Mám z nich větší respekt
než ve volné přírodě
mohou se tam sice množit
ale nejsou tolik nápadní
a lze si jich nevšímat
„Pozor s těmito myšlenkami
ať si vás tu nenecháme“
vtipkuje člen ostrahy
„Tak snad příště“
zasměju se s ním