.jpg?ph=a23fe38dc5)
HISTORIE LITERÁRNÍ SOUTĚŽE FRANTIŠKA HALASE V KONTEXTU LITERÁRNÍ KULTURY
Většinu historie Literární soutěže Františka Halase mapují mezi roky 1972–2007 tištěné almanachy Hledání. Sborníky jsou uložené v pražském Muzeu literatury, pro účely rozboru byly poskytnuty jedním ze současných porotců, spoluorganizátorem a dramaturgem soutěže Vojtěchem Kučerou. Michal Jareš ve svém článku Literární soutěž Františka Halase a její knižní edice (2013–2016) zmiňuje, že „v žádné veřejné knihovně pravděpodobně není sbírka almanachů kompletní.“ Podtitul prvního almanachu – Z našeho kraje – není zvolen náhodou, soutěž měla zpočátku regionální charakter a jmenovala se Okresní literární soutěž Františka Halase. Hranice okresu překročila v devadesátých letech.
Literární soutěž Františka Halase vznikla v době, kdy se česká poezie dělila na oficiálně povolenou a poezii, která je zakázaná, a šířila se buď prostřednictvím samizdatových edic, nebo díky exilovým nakladatelským aktivitám. Základním kritériem, podle něhož byly v průběhu let 1971–1972 tyto dvě kategorie poezie posuzovány, jak poznamenávají autoři Dějin české literatury, ovšem nebyla „pouze vlastní básnická tvorba, ale především životní, profesní a politické postoje jednotlivých spisovatelů, a zvláště jejich vztah k okupaci Československa a novému vedení komunistické strany a státu.“ Literární soutěž Františka Halase byla nicméně od počátků soutěží apolitickou.
První almanach z roku 1972, opatřený zmíněným podtitulem Výběr veršů a fotografií mladých autorů ze soutěže „Z našeho kraje“ obsahuje texty H. Švabenské, A. Hošťálka a H. Kuchaříkové. O rok později byly otištěny texty Hany Kuchaříkové, Drahomíry Jančíkové a Luďka Svobody. Ve druhém almanachu se také lze dočíst, proč se sborníky jmenují právě Hledání, autor tohoto vysvětlení není uveden: „Jak název napovídá, vyjadřují zde mladí především pocity svých hledání – hledání a objevování světa, života, lásky a sebe samých.“
O rok později následovaly texty Josefa Maixnera, Lenky Kysilkové, Drahomíry Jančíkové, Luďka Svobody a Daniely Migelové. Rok 1975 byl o poznání skromnější; otištěné byly pouze texty Luďka Svobody a Lenky Kysilkové. V roce 1976 almanach nevyšel. Miroslav Habeš, spoluorganizátor soutěže, vzpomínal, že v druhé polovině 70. let se program Halasova Kunštátu rozšířil z tradičního pietního aktu u básníkova hrobu a večerního kulturního programu na vzdělávací akce pro mladé autory a slavnostní vyhodnocení krajské literární soutěže. Ve svých začátcích soutěž byla podle Habešových vzpomínek i prostorem pro recitátory.
V roce 1977 byly otištěny texty Milana Kuby, Luďka Svobody, Lenky Kysilkové, Miroslava Kučery a Hany Jurtinusové. Vyhlášení se konalo 22. října v Kunštátu, odpoledne byly položeny věnce na básníkův hrob a pokračovalo se přehlídkou recitátorů v kunštátském kulturním domě. Rok 1978 se nesl v duchu známých jmen – otištěny byly texty Luďka Svobody, Miroslava Kučery a Lenky Kysilkové. Vyhlášení se konalo 21. října v Kunštátu a součástí programu byla „přehlídka špičkových recitátorů v pásmu poezie k 60. výročí vzniku ČSR.“
O rok později v roce 1979 byly otištěny texty Luďka Svobody, Olgy Dvořáčkové, Milana Kuby, Lenky Kysilkové a Pavla Konečného. Vyhlášení se konalo v sobotu 20. října a pozvánka ho popisovala jako „Slavnostní večer poezie „Bušení srdce“ z díla Františka Halase a současných básníků při příležitosti 30. výročí úmrtí básníka Františka Halase.“
(Díl 2. Osmdesátá léta)
Osmdesátá léta otevřely otištěné texty Luďka Svobody, Martiny Večeřové, Lenky Kvíčalové, Olgy Dvořáčkové, Miroslava Kučery, Lenky Kysilkové a Michala Otta. Proběhlý ročník reflektovaly i noviny Tvorba: list pro kritiku a umění: „Mladí literáti v oblasti poezie a prózy se sešli nedávno na krajské soutěži Halasův Kunštát 1980 v Kunštátu na Blanensku, kde je velký básník pochován. Letošní Halasův Kunštát vyvrcholil pořadem U splavu našich dní a hrou Depeše na kolečkách v provedení členů Hanáckého divadla v Prostějově.“
Rok 1981, kterým byl co do počtu otištěných autorů velmi bohatý, a ve kterém byly otištěny texty Zuzany Kupkové, Ludvíka Němce, Jiřiny Kalabisové, Josefa Souchopa, Zdeňka Janase, V. M. Hóry, Františka Schildbergera, Vlasty Tylové, Zdeňka Lebla, Zdeňka Řezníčka a Zuzany Kupkové byl posledním rokem, kdy není známo konkrétní složení poroty. Žádné z prvních deseti Hledání jména porotců neobsahuje, dochován je pouze soupis jmen těch, kteří se mezi 1972–1981 na rozhodování o kvalitě textů podíleli. V prvních deseti letech mezi porotce patřili Antonín Ševčík, Zdeněk Musil, Helena Mahrová, Karel Dolník, Miroslav Kučera a Jaroslava Hlinovská. I samotné Hledání z roku 1981 začíná jinak než předchozí roky, a sice ne některým z oceněných textů, ale zamyšlením Jiřího P. Kříže, tehdejšího předsedy Literárního klubu jihomoravské pobočky Svazu českých spisovatelů. Zdůrazňuje, že básníci jsou potřeba, a připomíná Halasovu životní roli básníka-mentora: „Najít talent je těžší než vydolovat z kamene drahokam, věřte mi (…) Stojí za to objevovat drahokamy i v nových rukopisech veršů a próz (…) Objevíme-li hlas, který zkouší vyslovit osobitě svůj postoj a názor, snažme se hledat v něm příštího pěvce. Nemysleme si, že je naše doba nepotřebuje: spíše se smutkem se budeme ohlížet za léty, jež své básníky neměla. Naléhavost poezie pociťujeme tím spíše v krajině, ve které to ještě voní slovem Halasovým (…) Mladým autorům devátého sborníku veršů Hledání je Halas příkladem životního postoje, vzorem virtuózní obraznosti, optimistou hledání člověka v člověku.“
V roce 1982 byla porota pětičlenná, složená z Jiřího Poláčka, Jana Tůmy, Anny Hrubé, Evy Štěpánkové a Milana Hradila. Kromě složení poroty od roku 1982 sborníky nově obsahovaly i počty přihlášených a počet soutěžních prací. Přihlásilo se 6 autorů s 31 pracemi. Otištění se dočkaly texty Soni Dorňákové, Dagmar Průchové a Jiřího Žáka. Na program zval i Zpravodaj města Blanska, pozvánka s prostým zněním: „30.10. – sobota – Halasův Kunštát“ byla zveřejněna v říjnovém čísle zpravodaje. V pátek 29. října se odehrály besedy s organizátory akce a literární seminář s Ludvíkem Kunderou v lidovém domě v Lysicích, na stejném místě se odehrálo i sobotní vyhlášení.
V následujícím roce, roce 1983, se stejně jako v letech následujících, složení poroty proměnilo. V porotě usedli Milan Blahynka, Karel Tachovský, Anna Hrubá, Naděžda Strážnická a Milan Hradil. Otištěny byly texty Karla Fleischlingera, Evy Novotné, Vladimíry Zmekové, Jiřího Žáka a Jitky Škápíkové. Celkem se přihlásilo 15 autorů se 84 pracemi. I tento rok reagoval Zpravodaj města Blanska, který na sobotu 22.10.1983 zval na „program Halasova Kunštátu spojený s pietním aktem u básníkova hrobu.“ Program se konal v kulturním domě Kunštát, zazněly pásma poezie z Halasovy tvorby, součástí programu byla také výstava o Františku Halasovi, i tato výstava byla v kulturním domě.
Rok 1984 se opět nesl ve znamení drobné proměny poroty, k porotě přibyl Jiří Poláček. Zúčastnilo se 20 autorů se 76 pracemi. Otištěni byli Táňa Dudková, Karel Fleischlinger, Miroslava Juráková, Yvonne Konečná, Miroslav Kučera, Hana Nádherová, Jitka Škápíková, Kateřina Štrajtova, Jiří Žák. Zpravodaj města Blansko na sobotu 22.10. zval slovy: „vzpomínka na Františka Halase, básníka našeho kraje. V 16 hodin pietní akt na kunštátském hřbitově, v 19 hodin slavnostní večer.“ Program se měl dle Zpravodaje konat v kunštátském kulturním domě. V polovině osmdesátých let opustila post porotkyně Anna Hrubá, pětice porotců vybírala mezi 22 autory. K otištění vybrala texty Jany Čuhlové, Soni Dornákové, Karla Fleischlingera, Pavla Jiráska, Miroslavy Jurákové, Pavla Kosatíka, Hany Nádherové, Barbory Ulčové, Lenky Vitkové a Jiřího Žáka. Zpravodaj města Blansko popisoval víkend 25.-26.10., resp. neděli 26.10. jako „slavnostní večer poezie a hudby.“
Dle vzpomínek Ludvíka Kundery došlo v roce 1985 k prohloubení vztahu Halas – Kunštát. Vzpomínal, že v roce 1985 za ním přišel někdo z trojice blanenských kulturních pracovníků s nápadem „vydat ke každoročnímu Halasovu Kunštátu drobný tisk, který by vztah Halas-Kunštát nejen prohloubil a dokumentoval.“ Kundera tedy vymyslel celou edici a navrhl název Hlasy. Název Hlasy zvolil proto, že „pěkně souzní se jménem Halas.“ První Hlasy byly distribuovány na podzim 1987. Hlasů vyšlo nakonec sedm, poslední Hlasy, s podtitulem Čtyři vzpomínky na Františka Halase, vyšly v roce 1993.
Rok 1986 s sebou přinesl zredukování počtu členů poroty a její proměnu. Z dlouhodobých porotců zůstal pouze Milan Blahynka, Ludvík Kundera a Marie Habešová. Do poroty Marii Habešovou podle Lenky Čepové „přivedl zájem a láska k poezii.“ Manžel Marie Habešové, Miroslav Habeš, se po dlouhou dobu na Literární soutěži Františka Halase podílel coby organizátor a tajemník, spolupracoval i na tvorbě almanachů Hledání. Ve tříčlenném složení Blahynka, Kundera, Habešová vydržela porota do roku 1990.
Tříčlenná porota vybírala v roce 1986 mezi 19 autory. Do almanachu byly vybrány texty Jany Čuhlové, Soni Dorňákové, Lenky Dřímalkové, Karla Fleischlingera, Irmy Charvatové, Pavla Jiráska, Miroslavy Jurákové, Hany Nádherové, Dalibora Resa, Milana Srnce, Barbory Ulčové, Johany Uličné a Lenky Vitkové. Zpravodaj města Blansko vyhlášení v tomto roce, konkrétně sobotu 25.10., označil za významnou kulturní akci. Program Zpravodaj popsal následovně: „významná kulturní akce, program bude zahájen v 16 hodin pietním aktem u hrobu Františka Halase na kunštátském hřbitově a pokračovat bude otevřením výstav v kunštátském kulturním domě. Slavnostní večer poezie a hudby začíná v 19 hodin.“ U básníkova hrobu promluvil básník Josef Suchý, vyhlášení se konalo v závodním klubu Blansko. Při příležitosti 85. výročí nedožitých narozenin básníka byla v brněnské kino-kavárně ve čtvrti Černá Pole instalována výstava Španělsko očima Františka Halase. Ludvík Kundera v prosinci tohoto roku vydává článek pro časopis Věda a život, ve kterém píše, že Halasovou zásluhou se Kunštátu a Kunštátsku dostalo vzácného a šťastného daru: „přitahuje již několikátou básnickou generaci a stává se poetickou pevninou.“
Patnáctého ročníku soutěže, pořádaného v roce 1987, se zúčastnilo devět autorů, z toho osm se dočkalo otištění v almanachu. Konkrétně byly otištěny texty Jany Čuhlové, Lenky Dřímalkové, Milana Dvořáčka, Anny Janíčkové, Miroslavy Jurákové, Marcely Petrželové, Jitky Škápíkové a Hany Válkové. Vyhlášení se konalo v pátek 23. října v salonku závodního klubu Blansko.
V roce 1988 svůj talent poměřilo 23 autorů. K otištění byly vybrány práce následujících autorů: Ivana Bábková, Lenka Balíková, Soňa Dorňáková, Milan Dvořáček, Karel Fleischlinger, Romana Mrázková, Ivana Prokopová, Dalibor Res, Milan Srnec, Anna Šikulová, Dušan Utinek a Jiří Žák. Zpravodaj města Blansko byl tento rok skromný a program konající se v sobotu 22.10. pouze popsal jako „vzpomínkové odpoledne Halasův Kunštát.“ Pozvánka z archivu Spolku přátel umění neupřesňuje, zda se páteční vyhlášení soutěže konalo v Blansku, či Kunštátu.
V revolučním roce 1989 se zúčastnilo 17 autorů, otištění se dočkali Milan Dvořáček, Karel Fleischlinger, Iva Librová, Romana Mrázková, Tomáš Sležek, Milan Srnec, Jitka Škápiková, Ivo Tintěra a Jiří Žák. Jaroslava Suchomelová pro Zemědělské noviny zmiňuje, že tento rok se program Halasova Kunštátu odehrál 20.-22. října a pořadatelů byla celá řada, jmenuje např. Okresní kulturní středisko a obecní knihovnu v Blansku, knihovnu v Kunštátě a v Rozseči, nebo nakladatelství Albatros. Jaroslav Bránský zmiňuje, že u básníkova hrobu se ze své lásky k Halasovi vyznal spisovatel Jiří Uher. V přísálí kunštátského kulturního domu byla pořádána výstava Halasovo dílo v Polsku na počest 40. výročí básníkova úmrtí. V závěru sobotního večera zazněl pořád Náš Halas, recitace se ujali Gabriela Vránová a Petr Haničinec z Vinohradského divadla.
(Díl 3. Devadesátá léta)
Po roce 1989 nastaly otevřením knižního trhu v českém literárním prostoru velké změny. Zmizela hranice mezi oficiální literaturou a literaturou zakázanou, Zdeněk Kožmín v publikaci Na tvrdém loži z psího vína připodobňuje literaturu v tomto období k „valící se kouli, kdy se všechno potkává se vším, najednou se u sebe ocitají autoři povolení, autoři do té doby zakázaní, i ryzí debutanti.“
Autoři publikace Panorama české literatury po roce 1989 připomínají, že jako jedno z nejvýznamnějších témat byl počátkem devadesátých let vnímán problém poslání, respektive identity, a hodnotové hierarchizace literatury. Ze spisovatelů se na toto téma zaměřil hlavně Jiří Kratochvil. Chaos, který po roce 1989 nastal, nechápal Kratochvil jen jako zmatek, ale také jako „počátek něčeho nového.“ Literatura, náhle osvobozená od pravidel, podle Kratochvila „znovu hledala svůj smysl.“ Miroslav Balaštík ve své knize Postgenerace připomíná a parafrázuje esej Jiřího Kratochvila Obnovení chaosu v české literatuře otištěnou v Literárních novinách, kde Kratochvil píše, že tato nová generace nastupující s koncem roku 1989 vytváří „jediný živý proud v soudobé literatuře.“ Počátek 90. let podle Miroslava Balaštíka znamenal „naději na nový tvůrčí impuls.“
Literární soutěž Františka Halase pokračovala i po vymizení trojkolejnosti literatury. I uvnitř soutěže se odehrály změny, první rok devadesátých let přivítal mezi porotci Evu Nečasovou. Eva Nečasová byla se soutěží spojena ještě před získáním funkce porotkyně, byť její práce byla před rokem 1990 spíše v pozadí. Od roku 1986 měla na starosti přípravu literární soutěže, v té době pracovala jako vedoucí zájmové umělecké činnosti Okresního kulturního střediska Blansko. Mezi roky 1993-2006 měla také na starosti sestavování jednotlivých sborníků Hledání. V doslovu výročního sborníku Na vlastní ticho vzpomínala i na své začátky s literární soutěží Františka Halase: „Možnost organizovat něco tak posvátného jako Halasův Kunštát mi tehdy po létech strádání a potloukání po různých náhradních zaměstnáních připadla jako něco naprosto úžasného.“
Eva Nečasová snila o tom, že „z Kunštátu vytvoří mekku českých básníků.“ Chtěla také v Kunštátu koupit dům a vytvořit ve městě básníkova posledního odpočinku muzeum Františka Halase. Realita byla poněkud všednější, jak dále v doslovu vypráví, „po vystřízlivění jí zbyly každoroční akce, skládající se z tradičních pietních aktů u básníkova hrobu ve studených mlžných podvečerech, provoněných vůní tlejícího listí, a z večerů hudby a poezie.“ Vzpomínala i na to, že když měla mezi lety 1986-1990 na starosti organizaci soutěže, programy vyhlášení se sestavovaly po poradě s Janem Halasem, básníkovým synem, tyto porady se konaly v domově Ludvíka Kundery. Velký problém podle ní představovalo osvětlení v kunštátském kulturním domě. Halasův Kunštát byl podle ní jednou z mála důstojných akcí, pořádaných v prostorách kulturního domu, a kvalitní bodové osvětlení představovalo nedostatkové zboží, které se jednak obtížně shánělo, jednak obtížně instalovalo.
V roce nástupu Evy Nečasové na post porotkyně v roce 1990 se soutěže zúčastnilo deset autorů. K otištění byly porotou vybrány texty Hany Bartoškové, Lenky Dřímalkové, Milana Dvořáčka, Petra Jančíka, Marcely Klofáčové, Jiřího Kučery, Ivy Librové, Táni Štěpánkové a Mileny Tomanové. Vyhlášení se odehrálo v pátek 19. října v prostorách okresního kulturního střediska Kunštát, sobotní recitace u básníkova hrobu se ujali Věra Galatíková a Ladislav Frej.
Otevření trhu ovšem nebylo to jediné, s čím se literatura na počátku devadesátých let potýkala. Společenský zájem o poezii značně ochladl, velkým tématem se stala otázka ztráty prestiže poezie a jejích tvůrců. Podle autorů publikace V souřadnicích volnosti se často objevovaly i názory, že viníky nezájmu o poezii jsou „sami básníci, respektive jejich neschopnost napsat výrazné, vskutku oslovující nové dílo, které by zaujalo svojí neotřelostí, vnitřní opravdovostí a naléhavým vyslovením obecnějšího pocitu generačního nebo společenského.“
I pro Literární soutěž Františka Halase byl vstup do devadesátých let nesnadný. Eva Nečasová vzpomínala na to, že v roce 1991 kunštátské literární tradici hrozil zánik, a sice z toho důvodu, že bylo v roce 1991 rozhodnuto o likvidaci Okresního kulturního střediska. Okresní kulturní středisko v Blansku se na soutěži od počátku podílelo, mj. mělo na starosti vydávání každoročních almanachů. Soutěž tedy po zániku okresního kulturního střediska přešla do péče Muzea Blansko. Muzeum Blansko si také na sebe chvíli poté vzalo zodpovědnost i za almanachy Hledání, které od roku 1993 vydávalo. Almanachy po zániku Okresního kulturního střediska v letech 1991 a 1992 vydávalo Středisko kulturních služeb Blansko.
Otřesení v základech nezabránilo pořádání dalšího ročníku, z dvaceti účastníků se v roce 1991 otištění svých textů dočkali Irena Čepová, Jana Čuhlová, Petr Jančík, Marcela Klofáčová, Jaroslav Přichystal, Markéta Sehnalová, Milan Srnec, Anna Šikulová, Táňa Štěpánková, Martin Tomášek a Pavla Žáčková. Vyhlášení se odehrálo v pátek 18. října v prostorách střediska kulturních služeb Blansko, později se odehrálo také autorské čtení oceněných autorů.
V roce 1992 se talent pokusilo prokázat 10 básníků. Tomuto ročníku silně dominovaly ženy, mezi osmi otištěnými je pouze jeden muž. Konkrétně byly otištěny texty Jolany Havlové, Ireny Lavické, Hany Loubalové, Kateřiny Markové, Milana Srnce, Anny Šikulové, Jitky Škápíkové a Táni Štěpánkové.
Rok 1993 je opět do jisté míry rokem přelomovým. Soutěž v tomto roce ztrácí svůj okresní charakter, který si po první dvě desetiletí své existence držela. Ztráta tohoto okresního charakteru je připisována již zmíněnému zrušení okresního kulturního střediska. Od roku 1993 je tedy soutěž známá již pod svým současným názvem Literární soutěž Františka Halase. Na rok 1993, kdy soutěž vstupovala pod křídla Muzea Blansko, vzpomínala v doslovu výročního sborníku i Eva Nečasová: „Almanach Hledání jsme od toho roku číslovali legračními kostrbatými římsko-arabskými číslicemi XX1, XX2, XX3 atd., abychom vyjádřili podivnost situace, kdy muzeum, místo aby svou energii věnovalo typicky muzejním činnostem, věnuje nad rámec svých úkolů i pár sil poezii, doufajíc, že její trocha i v tržní společnosti snad přece jen nikoho nezabije.“
Soutěže se v roce 1993 zúčastnilo 17 účastníků. Otištěny byly texty Radmily Adamové, Milana Dvořáčka, Petry Klimešové, Marcely Klofáčové, Ivy Librové, Michaely Loudové, Marka Píchy, Zlatky Pražákové, Milana Srnce, Jitky Suchánkové a Oliny Věžníkové. Vyhlášení se konalo v pátek 15. října v blanenském zámku v prostorách muzea.
Na halasovský rok 1993 vzpomíná ve svém článku Dotýkám se Halasova Kunštátu básník Marek Toman: „Vybavuji si básníka, překladatele, autora divadelních her, editora a všeobecně významnou osobnost Ludvíka Kunderu, sedícího v čele stolu u něj doma v Kunštátě, jak nakloněný dopředu vážně vypráví o způsobech přípravy čaje (…) Kdesi za jeho hlavou se daly tušit svazky Díla Františka Halase s jejich bílými obálkami a v barevných, sympatických literách vyvedenými názvy, které připravil. Vybavuji si Jana Halase, básníkova syna, jak se vesele po hostinci rozhlíží, protože ačkoliv bydlí v Praze, v Kunštátu je doma (…) Vidím vyrovnaný úsměv Ewalda Oserse, který Františka Halase poznal ještě v předválečné Praze. Na hřbitově se vzpomnělo Františka Halase, ale jen tak obyčejně. Zazněl nějaký ten verš? Nevzpomínám si, patrně poezie nebyla nejdůležitější... Halasova poezie zafungovala tak přirozeně, jako by tu ani nebyla.“
Ze vzpomínky Marka Tomana lze tedy odvodit, že program Halasova Kunštátu se odehrával nejenom v kunštátském kulturním domě. Vzpomínalo se na Františka Halase, recitovaly se jeho básně. Někdy se nejspíše recitovalo vskutku razantně, Marek Toman zmiňuje i vzpomínku na recitaci básníka Rudolfa Matyse při pietním setkání: „Rudolf Matys měl tehdy přednést řeč na hřbitově, čekalo se, že bude pietně shrnující. Jenže on dostál robustnosti básníkovy poezie, a nakonec na hřbitově hřímal tak, jako se mluví s živými, za živé a k živým. Tečka.“
V roce 1994 se přihlásilo 15 účastníků. K otištění byli vybráni Zdena Audyová, Ruda Beran, Jiří Blažek, Jaroslav Hodal, Irena Hudcová, Jaroslava Korčáková, Veronika Nečasová, Marek Picha, Zlatka Pražáková, Lucie Šmaterová a Marek Jan Žilka. Vyhlášení se odehrálo v pátek 14. října v prostorách blanenského zámku, v sobotu poté následovala pieta na hřbitově.
Inzerci 23. ročníku soutěže zveřejnil Zpravodaj města Blanska. Soutěžní texty ve třech vyhotoveních se zasílaly na adresu Muzea Blansko, uzávěrka byla stanovená na konec června. Polovina devadesátých let nakonec přilákala 28 mladých autorů. Z otištěných textů se mohla těšit téměř polovina z nich, porota vybrala 13 autorů. Publikující v daném roce byli Ruda Beran, Andrea Haasová, Miroslava Hudcová, Jaroslava Korčáková, Zbyněk Loucký, Jiří Nejezchleb, Lenka Nejezchlebová, Jana Petrželová, Libor Ponocný, Pavlína Pulcová, Hana Richterová, Tomáš Sedláček a Jitka Suchánková. Vyhlášení se tento rok výjimečně nekonalo v říjnu, konalo se až v pátek 24. listopadu v hudebním salonku blanenského zámku. V sobotu následovala pieta na hřbitově a vzpomínkový večer věnovaný Klementu Bochořákovi a Františku Halasovi.
V roce 1996 se přihlásil velmi podobný počet autorů jako v předchozím roce, porota četla texty 30 mladých autorů. Do sborníku bylo vybrána necelá polovina z nich, konkrétně Zdeňka Audyová, Ruda Beran, Martin Cypra, Igor Genda, Andrea Haasová, Miroslava Hudcová, Ivo Kalvoda, Zbyněk Loucký, Marek Pícha, Veronika Nečasová, Lenka Nejezchlebová, Lenka Nerudová a Blanka Zahajská. Dle soukromých materiálů porotců, které poskytl současný porotce Vojtěch Kučera, bylo první místo uděleno Marku Pichovi, o druhé místo se dělili Ruda Beran a Miroslava Hudcová, třetí místo obsadili Martin Cypra, Igor Genda a Ivo Kalvoda. Čestné uznání bylo uděleno Andree Haasové, Zbyňkovi Louckému, Veronice Nečasové a Blance Zahájské.
V roce 1997 se zúčastnilo 29 autorů. Do sborníku byla opět vybrána polovina autorů, otištěných textů se dočkali Ruda Beran, Petr Fiala, Andrea Haasová, Jiří Honzírek, Petr Jančík, Hana Klamková, Jiří Krejčí, Lucie Matalová, Lenka Nejezchlebová, Jan Odehnal, Marek Picha, Pavlína Pulcová, Tomáš Sedláček, David Schüch, David Varner a Helena Vyptelová. Dle materiálů porotců bylo druhé místo uděleno Andree Haasové a Markovi Pichovi, třetí místo patřilo Petrovi Fialovi, Janu Odehnalovi a Pavlíně Pulcové. Čestná uznání obdrželi Jiří Honzírek, Hana Klamková, Jiří Krejčí a Tomáš Sedláček. První místo uděleno nebylo. Vyhlášení se konalo v pátek 24. října v salonku zámku Blansko, v sobotu program pokračoval pietou na hřbitově v doprovodu recitace Věry Galatíkové a zakončen byl v kunštátském kulturním domě. Sborník Muzea Blansko poskytl náhled do vnitřní organizace a činnosti poroty v tomto roce: nový ročník byl vypsán v březnu, uzávěrka byla stanovená na červen, práce poroty probíhala v červenci, srpnu a září a vyhlášení probíhalo na konci října.
V roce 1998 se zúčastnilo 27 mladých autorů. Mezi publikovanými byly opět texty Rudy Berana, Kateřiny Blažkové, Martina Cypry, Ireny Čepové, Andrey Haasové, Lucie Hlaváčkové, Jiřího Honzírka, Miroslavy Hudcové, Hany Loubalové, Lucie Matalové, Petra Pernicy, Pavlíny Pulcové, Jitky Suchánkové, Zdeňky Ševčíkové a Davida Varnera. První místo získala Andrea Haasová, druhé místo obsadili Lucie Matalová, Petr Pernica a Pavlína Pulcová. Třetí místo patřilo třem autorům, a sice Martinovi Cyprovi, Miroslavě Hudcové, Zdeňce Ševčíkové. Nešetřilo se ani s čestnými uznáními, z těch se mohli radovat Ruda Beran, Irena Čepová, Lucie Hlaváčková, Jiří Honzírek, Marie Kovářová, Jitka Suchánková a David Varner. Vyhlášení se konalo v sobotu 24. října v obřadní síni kulturního domu Kunštát, ceny oceněným autorům předával předseda poroty Ludvík Kundera.
Poslední rok devadesátých let přinesl verše 28 autorů. Publikaci si vysloužila rovná polovina přihlášených, publikování si zopakoval Ruda Beran, dále Kateřina Blažková, Irena Čepová, Igor Genda (texty publikoval pod pseudonymem Otto Rachojetina), Andrea Haasová, Hana Loubalová, Miroslav Maixner, Ludvik Mauer, Petr Pernica, Tomáš Sedláček, Jitka Suchánková, Lukáš Toman, Jan Vágner a David Varner. První místo získali Andrea Haasová, Miroslav Maixner a David Varner, druhé místo bylo čistě v mužské režii Igora Gendy, Petra Pernici a Jana Vágnera, třetí místo patřilo Rudovi Beranovi, Tomášovi Sedláčkovi a Jitce Suchánkové. Čestná uznání si odnesli Ludvík Mauer a Lukáš Toman. Vyhlášení se konalo v pátek 15. října v hudebním salonu blanského zámku, v sobotu následovalo sympozium Půlstoletí bez Halase v kunštátské galerii. Po odpolední pietě se konal vzpomínkový večer na Františka Halase.
(Díl 4. 2000 až 2006)
Autoři publikace V souřadnicích mnohosti poznamenávají, že vstup do nového tisíciletí představuje pro českou poezii první relativně přirozenou a klidnou dekádu, v níž se mohla svobodně a zřetelně vyjevit aktuální tvorba všech generací. Kolektiv autorů této publikace se shoduje na tom, že „skutečná literatura je vždy tvořena především zřetelným individuálním projevem, autorským výrazem, který, má-li zůstat něčím nezaměnitelným, musí setrvat ve svém originálním vidění i vyslovení“ a období po roce 2000 lze tedy vnímat jako období autorské svobody.
Nové milénium, staronoví autoři. Zúčastnilo se 20 mladých básníků, otištěni byli Ruda Beran, Kateřina Beata Blažková, Igor Genda, Milan Kašpárek, Martin Kratochvíl, Lucie Matalová, Ludvik Mauer, Petr Pernica, Lucie Poláčková, Lenka Nejezchlebová (texty publikovala pod pseudonymem Rút Pů), Pavlína Pulcová, Jitka Suchánková, Zdeňka Ševčíková a Jan Vágner. První místo si odnesli Petr Pernica spolu a Janem Vágnerem, druhé místo obsadili Igor Genda, Martin Kratochvil, Lucie Matalová a Lenka Nejezchlebová. Místo třetí patřilo Rudovi Beranovi, Kateřině Beatě Blažkové, Ludvíkovi Mauerovi a Pavlíně Pulcové. Zpravodaj města Blanska zval na sobotu 21.10. popisem „Halasův Kunštát, každoroční dvoudenní akce při příležitosti Halasova výročí.“
V roce 2001 se zúčastnilo 23 mladých autorů. Pro almanach byli vybráni Ruda Beran, Tomáš Bezrouk, Marie Gricová, Miroslava Hudcová, Hana Loubalová, Petr Pernica, Pavlína Pulcová, Tomáš Sedláček, Jitka Suchánková, David Schüch, Lukáš Toman, Jan Vágner, Radek Veselý a Martin Vojáček. Ocenění byla tento rok výlučně v mužských rukou. První místo získal David Schüch, druhé místo Petr Pernica, třetí místo obsadil Jan Lipšanský. Čestná uznání porota rozložila mezi Rudu Berana, Lukáše Tomana a Jana Vágnera.
Rok 2002 byl co do počtů velmi podobný. Zúčastnilo se 26 mladých autorů. Součástí almanachu Hledání se stali Naja Adamova, Tomáš Bezrouk. Marie Gricová, Tereza Habešová, Monika Kvasničková, Jan Losenický, Lucie Matalová, Petr Pernica, Marie Pernicová, Pavlína Pulcová, Martina Šmachová, Aleš Švanca (pod pseudonymem Vlastimil Staněk), Janka Tkáčová Šmidrkalová, Irena Václavíková, Jan Vágner a Radek Veselý. První místo získal Jan Losenický, z druhého místa se mohl radovat Petr Pernica, se třetím místem následovala Pavlína Pulcová. Čestná uznání patřila pěti autorům, byli jím oceněni Marie Gricová, Tereza Habešová, Lucie Matalová, Janka Tkáčová Šmidrkalová a Jan Vágner. Program tohoto ročníku byl zahájen v sobotu 26. října pietou na hřbitově, večer se v kulturním sále kunštátského kulturního domu odehrál vzpomínkový večer s názvem Naše paní Božena Němcová, úryvky ze stejnojmenné sbírky Františka Halase přednesl Vladimir Matějček. Vyhlášení výsledků se odehrálo o týden později v pátek 1. listopadu v hudebním salonu zámku Blansko.
Rok 2003 s sebou opět přinesl staronová jména. Z celkových 34 účastníků porota vybrala texty třinácti z nich, otištěni byli Naja Adamova, Tomaš Bezrouk, Marie Gricová, Monika Kvasničková, Petr Pernica, Petr Peřina, Doubravka Plášilová, Pavlína Pulcová, Jana Smejkalová, Jakub Svoboda, Irena Václavíková, Jan Vágner a Vladimira Váňová. Ženy, co se týče ocenění, přišly v tento rok zkrátka. První místo získal David Schüch, druhé místo patřilo Petrovi Pernicovi, třetí místo obsadil Jan Lipšanský. Čestná uznání získali Ruda Beran, Lukáš Toman a Jan Vágner.
V roce 2004 se zúčastnilo 25 mladých autorů. Pro almanach Hledání byli vybráni Marie Hasoňová. Richard Komárek, Zdeňka Koželuhová, Petr Křivonožka, Monika Kvasničková, Lucie Matalová, Dagmar Nečasova. Lucie Popovičová, Pavlína Pulcová, Jakub Svoboda, Irena Václavíková, Jan Vágner, Vladimíra Vaňová, Patrik Weiss a Petr Zavoral. Zpravodaj města Blanska tento výčet jmen ještě upřesňuje: „V Hudebním salonu blanenského zámku byly v pátek 22. října vyhlášeny výsledky letošního ročníku Literární soutěže Františka Halase. Jako nejlepší vyhodnotila porota básně brněnských autorů Jakuba Svobody a Jana Vágnera. Druhé místo obsadily Pavlína Pulcová z Boskovic a Vladimíra Váňová z Humpolce. Lucie Matalová z Boskovic získala místo třetí. Pěti dalším soutěžícím porota udělila čestná uznání. Jedno z nich obdržel in memoriam Petr Křivonožka z Březiny, který tragicky zahynul.“ Čestná uznání získali Monika Kvasničková, Lucie Popovičová, Irena Václavíková, Petr Zavoral a Zpravodajem zmíněný Petr Křivonožka.
Zpravodaj přinesl i vyjádření poroty. Porota byla potěšená tím, že mladí básníci přišli s novými náměty. Pro Zpravodaj se samostatně vyjádřil i předseda poroty Ludvík Kundera: „Jako něco nového pociťuji to, že autoři mají zájem o dobu, ve které žijeme. Objevují se témata dobové morálky, báseň proti lhaní nebo báseň, která zná slovo svědomí.“ Ludvík Kundera také dodal, že „se celkově úroveň poezie v porovnání s loňským a předloňským ročníkem soutěže zlepšila.“ Pohled na tento ročník poskytl i zpravodaj Kunštátské informace. Podle zpravodaje Kunštátské informace se v pátek 22. října odehrálo vyhlášení v hudebním salónu zámku Blansko, v soboru poté následoval pietní akt u hrobu Františka Halase, při této příležitosti promluvil malíř Vít Ondráček.
V roce 2005 poměřilo talent 16 autorů. Otištěno bylo třináct z nich; Tomáš Bezrouk, Tereza Hermanová, Patrik Joura, Zdeňka Koželuhová, Monika Kvasničková, Dagmar Nečasová, Pavlína Pulcová, Kristyna Sedláková, Jolana Ševčíková, Milan Šťastný, Jan Vágner, Vladimira Váňová a Petr Zavoral. Zpravodaj města Blanska přinesl vyjádření porotkyně Marie Habešové: „Málokdy jsme se setkali s texty, které by nás nepotěšily. Příjemná byla i kultura jazyka.“
Porota dle Zpravodaje města Blansko ocenila i „zajímavý a širší tematický záběr básní a snahu po vyjádření větší hloubky vlastních pocitů.“ Čestná uznání porota rozdělila mezi Vladimíru Váňovou, Jana Vágnera, Kristýnu Sedlákovou, Dagmar Nečasovou, Jolanu Ševčíkovou a Tomáše Bezrouka. Třetí místo udělila porota Milanovi Šťastnému, o příčku výše se dostal Petr Zavoral. Vítězkou se stala Pavlína Pulcová. Podle zpravodaje Kunštátské informace se v sobotu 22. října odehrál pietní akt, při kterém zazněla slova básníka Miloše Doležala, a v obřadní síni kulturního domu Kunštát byl program zasvěcen vzpomínkovému večeru, konkrétně bylo připraveno pásmo ze vzájemné korespondence a veršů Františka Halase a Jana Zahradníčka. Pásmo připravil básníkův starší syn, František Halas.
„Pan Kundera s chválou zacházel jako se šafránem, ale pokud už něco pochválil, člověk si mohl být jistý jeho upřímností. Vlídné dámy paní Habešová s paní Nečasovou se snažily být akčnější směrem k nám účastníkům, snažily se rozproudit diskusi o různých otázkách básnické praxe, zajímalo je, co čteme, co nás ovlivňuje. Hodně vzpomínám právě na paní Habešovou jako na mimořádně citlivou a vnímavou ženu, otevřenou všemu novému, milující práci se studenty. Působila vždy optimisticky a svým aktivním přístupem rozdávala radost,“ vzpomíná na vyhlášení pravidelná účastnice Pavlína Pulcová. Podle jejích slov se účastníci ročníků, kterých se zúčastnila, po vyhlášení zpětně nekontaktovali.
Rok 2006 přilákal 15 mladých autorů. Almanach Hledání z tohoto roku obsahuje většinu z přihlášených, otištěných je celkem dvanáct autorů, jmenovitě Tereza Hermanová, Zdeňka Koželuhová, Pavla Ondroušková, Natálie Paterová, Pavlína Pulcová, Kristýna Sedláková, Jakub Svoboda, Jolana Ševčíková, Renáta Šťastná, Jan Vágner, Adéla Veselá a Petr Zavoral.
Z prvního místa se mohli radovat Kristýna Sedláková a Jakub Svoboda, druhé místo patřilo Zdeňce Koželuhové a Jolaně Ševčíkové, třetí místo se rozdělilo mezi Natálii Paterovou a Petra Zavorala. Čestná uznání si odnesly Tereza Hermanová, Pavla Ondroušková. Byla udělena i zvláštní cena Pavlíně Pulcové a Janu Vágnerovi. Zvláštní cenu obdrželi účastníci soutěže, kteří „dlouhodobě dosahují vynikajících výsledků, mají profesní dokonalost a svůj vlastní básnický rukopis.“ Podle zpravodaje Kunštátské informace se v pátek 20. října odehrálo vyhlášení a beseda se členy poroty v hudebním salónu zámku Blansko, v sobotu následoval pietní akt na hřbitově v doprovodu slov básníka Josefa Hrubého a večer ze vzpomínkových próz a veršů k 25. výročí úmrtí básníka Klementa Bochořáka. I tento rok měl program na starosti člen rodiny Františka Halase, tentokrát se organizace ujal mladší syn, Jan Halas.
Zdeňka Koželuhová, dnes Pospíšilová, se soutěže zúčastnila opakovaně: „Jako gymnazistka jsem se o soutěži dozvěděla od starší kamarádky, Pavlíny Pulcové. Zúčastnila jsem se tehdy tři roky po sobě a účastnila jsem se i slavnostního vyhlášení výsledků na blanenském zámku, předsedou poroty byl Ludvík Kundera. Byla to doba, kdy soutěž dosud probíhala na okresní úrovni, nebyl ještě tolik využívaný internet, soutěž bývala inzerovaná v regionálních novinách,“ vzpomíná na, pro soutěž, dobu předinternetovou.
(Díl 5. 2007 až 2011)
Půlkulatý 35. ročník soutěže v roce 2007 přinesl velké změny, porota prošla generační obměnou. Eva Nečasová předání literární tradice do rukou nových porotců okomentovala následovně: „Mým cílem za ta léta bylo udržet tradici, podpořit mladou českou básnickou tvorbu a kvalitní práce vydat, aby se staly navždy součástí české literatury. Něco z toho se alespoň částečně podařilo a štafetu dnes přejímají noví nadšenci.“ V porotě nově usedli Vojtěch Kučera, Martin Stöhr a Martin Švanda. Na trojici porotců čekaly texty od 23 autorů. Do almanachu Hledání byly porotou zařazeny básně Hany Bendové, Martina Brože, Jakuba Drážníka, Marcela Gregora, Martina Halašky, Aleše Kauera, Richarda Klíčníka, Jany Kobesové, Karolíny Košařové, Michala Kyslingera, Tomáše Martince, Pavlíny Pulcové, Marie Samkové, Milana Šedivého Hany Šustkové, Evy Tacchinardi, Ladislava Václavíka a Jana Zvettlera.
Podle Zpravodaje města Blanska si texty a nárůst zájmu porota pochvalovala, konkrétně byly otištěny slova porotce Vojtěcha Kučery: „Velmi mile jsme byli překvapeni úrovní textů. Najde se tam řada hotových autorů.“ Práci s jazykem považuje Vojtěch Kučera při hodnocení textů za klíčovou.
Byla udělena tři uznání poroty – Martinu Brožovi, Jakubu Drážníkovi a Evě Tacchinardi; třetím místem byl za své verše odměněn Aleš Kauer, druhé místo získal Richard Klíčník. Vítězem 35. ročníku se stal Jan Zvettler.
Krátce před vyhlášením Blanenský deník vyzpovídal dlouholetou účastnici Pavlínu Pulcovou: „Verše do soutěže posílám asi deset let. Vždycky jsem něco tvořila a když jsem se o soutěži poprvé dozvěděla, rozhodla jsem se té možnosti využít (…) Vždycky mám pocit radosti, když se jednou za rok můžu objevit v Blansku, sednout si mezi ty lidi a vnímat zvláštní atmosféru soutěže.“
Podle zpravodaje Kunštátské informace se vyhlášení konalo tradičně v pátek v salonu blanenského zámku, pro sobotní program 20. října 2007 bylo připraveno pásmo z veršů a textů našich i zahraničních autorů, věnovaných Kunštátu a Františku Halasovi, pásmo pojmenované Všechny cesty vedou do Kunštátu připravili bývalý porotce Ludvík Kundera a mladší syn básníka, Jan Halas. V sobotu proběhl i tradiční pietní akt na hřbitově.
Na minulost a založení halasovské tradice pro Blanenský deník tento rok zavzpomínal Ludvík Kundera: „Těžko si dnes vzpomenout, jak to vlastně vzniklo. Prostě se jednou za čas v některé hrnčířské světnici sešla skupina literátů, kteří si četli nejen Halasovy básně a o těch verších si pak povídali. Až později to dostalo pevnější formu.“
Při příležitosti 35. ročníku vyšel také výroční sborník Na vlastní ticho, mapující dosavadní historii soutěže. Úvodní slovo tohoto sborníku pochází z pera někdejšího předsedy poroty Ludvíka Kundery, doslov napsala dlouholetá porotkyně Eva Nečasová. Ludvík Kundera si je jistý tím, jaké je poselství této literární soutěže: „Víme, co tato soutěž není. Není to škola budoucích básníků, žádní puncovaní literáti z ní nevycházejí, žádný věhlasný básník z tohoto skupenství nevzešel. Tato soutěž je konfrontace, která skýtá zvláště řemeslné poučení (…) Talentů prošlo pětatřiceti ročníky soutěže dosti, časem se uplatňují, a to ne nutně sbírkou, ale třeba jako dopisovatelé novin, divadelnicky, na výstavách, pedagogicky.“
V roce 2008 Martina Švandu nahradil v porotě Bogdan Trojak. Tohoto ročníku soutěže se zúčastnilo 32 autorů, do almanachu Hledání byly zařazeny texty Hany Bendové, Patrika Doskočila, Lukáše Jůzy, Marcely Klimešové, Kateřiny Komorádové, Pavla Kotrby, Tomáše Kříkavy, Patricie Kubáčkové, Lucie Matalové, Václava Nejedlého, Marka Prokeše, Nely Prokešové, Pavlíny Pulcové, Hany Šustkové a Evy Tacchinardi.
Porota čestným uznáním ocenila básně pražského básníka Lukáše Jůzy. Třetí místo si po loňském uznání poroty odnesla Eva Tacchinardi, Druhým místem byl za své verše odměněn Pavel Kotrba. Vítězkou byla tento rok žena, Hana Šustková.
Podle novin Kunštátský zpravodaj při sobotním pietním aktu promluvila básnířka Viola Fischerová a na večer bylo připravené pásmo z milostné korespondence Františka Halase a jeho ženy Libuše Rejlové s názvem Tiše jít kolem srdce. Program opět připravil básníkův starší syn.
Rok 2008 byl posledním rokem, kdy Hledání vyšlo tištěně. Mezi roky 2009-2011 sborníky Hledání sice i nadále vycházely, ale již jen v elektronické podobě. Porota se k elektronickému vydávání uchýlila dle vysvětlení Evy Nečasové z ekonomických důvodů. Almanachy byly ukládány na internetové úložiště, v době psaní této práce již nebyly na daném úložišti dostupné, na vyžádání byly zaslány porotcem Vojtěchem Kučerou ve formátu pdf. Od roku 2012 pro mapování historie soutěže slouží výhradně jen internetové stránky.
O rok později se opět porota mírně proměnila, místo Bogdana Trojaka spolu s Vojtěchem Kučerou a Martinem Stöhrem tedy v roce 2009 hodnotil texty Miroslav Chocholatý. Soutěže se zúčastnilo 23 autorů. Zvláštní cena byla udělena Pavlíně Pulcové, uznání poroty získali Natálie Paterová, Švanca M. Aleš a Miroslav Černý. První cenu porota udělila básníku Ondřeji Hložkovi. Cenu za první místo si Ondřej Hložek osobně nepřevzal, vzpomíná pouze na zaslaný e-mail. Přesto mu soutěž do života přinesla nové přátele: „Díky Vojtovi jsem se pak ocitl na setkání Děkujeme za vaše básně, které pořádali společně s Radkem Štěpánkem na zámku Kratochvíle a v Netolicích. A tohle všecko převážilo. Kamarádství a střetávání se doposud. I po těch 15 letech. Ať už jsme kdekoliv, jakkoliv zticha, jakkoliv bez většího kontaktu. Víme o sobě.“
Podle novin Kunštátský zpravodaj při sobotním pietním aktu 24. října promluvil básník Vít Slíva a na večer bylo připravené pásmo k 60. výročí úmrtí básníka Františka Halase sestavené ze vzpomínek jeho přátel, konkrétně ze vzpomínek Jaroslava Seiferta, Viléma Závady, Františka Hrubína, Bedřicha Fučíka, Zdeňka Kalisty a Ludvíka Kundery. Pásmo neslo jméno Svit hvězdy umřelé. Pásmo opět připravil básníkův starší syn. I tento rok se vyhlášení odehrálo v salonu zámku Blansko, vyhlášení se odehrálo 17. října 2009.
Pro Blanenský deník Vojtěch Kučera okomentoval kvalitu textů, které porota v daném roce hodnotila: „Příspěvků přišlo o něco méně než loni, ale měli jsme s kolegy pocit, že jsou kvalitnější. Měli jsme co do činění s takzvanými hotovými autory, lidmi, kteří by mohli svoje rukopisy nabídnout k otištění v různých vydavatelstvích. Téměř u každého bylo vidět, že to s poezií myslí vážně.“
Rok 2010 se nedočkal oficiálního vyhlášení. Vzhledem k nízkému počtu přihlášených zúčastnění autoři dostali pouze individuální písemnou zpětnou vazbu k zaslaným pracem od porotců. Přesný počet účastníků tohoto ročníku není veřejně znám, nicméně Vojtěch Kučera pro Blanenský deník prozradil, že se přihlásilo necelých deset básníků. Vzniklá skutečnost mrzela i tehdejšího starostu Kunštátu Pavla Göpferta: „Je to škoda. My s tím ale nic nenaděláme. Pořádáme Halasův Kunštát a tuto významnou akci zachováváme jako tradici.“
I tento rok si ale podle někdejšího starosty Pavla Göpferta kunštátští obyvatelé na hřbitově připomněli nejenom Františka Halase, ale i jeho syna, rozhlasového redaktora Jana Halase, a básníka a překladatele Ludvíka Kunderu, který byl se soutěží a osobností Františka Halase silně spjat. Radka Banyaová z kunštátské knihovny, jedna z organizátorek vyhlášení v roce 2011, se ohrožení literárního odkazu Františka Halase, se kterým byli Jan Halas i Ludvík Kundera spojení, nebála: „Ta tradice (literární soutěže) je silná. Do Kunštátu stále přivádí mladé literáty a umělce,“ řekla Radka Banyaová pro Blanenský deník.
Podle Kunštátského zpravodaje se, navzdory tomu, že se soutěž nedočkala oficiálního vyhlášení, odehrál pietní akt na hřbitově, konalo se také hudební a taneční pásmo pro děti na motivy poezie Františka Halase s názvem Vlaštovičky švitořičky a večer zaznělo pásmo z fejetonů Jana Halase o Kunštátu a z poezie Františka Halase věnované dětem. Tato druhá část programu nesla název Poučení synovská. Pravděpodobně vzhledem k absenci vyhlášení literární soutěže byl program pouze jednodenní a odehrál se v sobotu 23. října.
V roce 2011 se zúčastnilo 31 autorů. Porota pro tento rok zůstala stejná jako v roce 2009. Cenu revue Weles dostala Alžběta Luňáčková, Lenka Požárová byla odměněna cenou časopisu Host. I uznání poroty se neslo v ženských vlnách, uznání poroty získaly Natálie Paterová a Michaela Schwarzová. Laureátem 39. ročníku se stal Jan Delong. Porota se po roční odmlce setkala s kvalitními texty, vyjádření porotců přinesl Blanenský deník: „Příspěvky letošního ročníku byly velmi kvalitní. Vítěz mohl být jen jeden a je jím Jan Delong. Jeho básně mají osobitý rukopis. Je na nich poznat, že autor jde svou cestou. Mezi jeho deseti odevzdanými básněmi nebyla jediná slabá.“
Na své ocenění Delong vzpomínal krátce po vyhlášení pro Kulturní noviny: „Mám pocit, jako bych byl na začátku dlouhé cesty plné hledání a objevování. Ocenění, kterého jsem dosáhl v literární soutěži Františka Halase, je tak pro mne velkou motivací v tomto hledání a objevování pokračovat. Je to také závazek, nejen vůči mně, ale také vůči případným čtenářům mých básní.“
A jak na vyhlášení vzpomíná po třinácti letech? „K soutěži jsem měl velký respekt a zároveň jsem ji vnímal jako jednu z nejprestižnějších soutěží pro mladé básníky a básnířky, které se u nás konají. Pro mě ta cena byla důležitá nejen jako potvrzení, ale taky určité zviditelnění a v podstatě mě to nasměrovalo k vydání prvotiny Dušinec, která vyšla v roce 2014. V podstatě to pro mě bylo určité uvedení na básnickou a literární scénu.“
Podle Kunštátského zpravodaje po tradičním pátečním vyhlášení v sobotu odehrál pietní akt na hřbitově, později byl na programu literární večer s názvem Hranečníky dětství, tématem byla vzpomínka na Františka a Jana Halase.
Významu Halasova Kunštátu si byl dobře vědom i někdejší starosta Kunštátu Zdeněk Wetter, považoval Halasův Kunštát za významnou akci. Podle jeho slov „město pořádáním akce každoročně vzdává hold velkému člověku.“¨
(Díl 6. 2012 až 2023)
Rok 2012 přinesl do konceptu Literární soutěže Františka Halase několik novinek. Pořadateli soutěže se stalo město Kunštát a Spolek přátel umění města Kunštát, program vyhlášení se tedy v celé své šíři z Blanska přesunul přímo do Kunštátu, města posledního odpočinku Františka Halase.
Přesun oslav básníkova odkazu oznamoval v roce 2011 i Vojtěch Kučera: „Už jsme se o tom bavili se zástupci Kunštátu. Od příštího roku chceme, aby soutěž i s vyhodnocením byla přímo součástí oslav v Kunštátě.“ Po mnoha letech do té doby blansko-kunštátské tradice se tak zhmotnila myšlenka Františka Halase, kterou připomněl Ludvík Kundera ve svém článku Kunštát literární: „Ať z toho ten Kunštát něco má, když sem jezdí tolik literátů!“
Jak už bylo zmíněno, od roku 2012 se také již definitivně upustilo od vydávání každoročních almanachů. Od tohoto roku coby archiv existují pouze internetové stránky soutěže. Tímto krokem se literární soutěž přizpůsobila době a přiblížila se mladé básnické generaci. Jak poznamenává Petr Hruška V souřadnicích mnohosti, nakládání s poezií v prostoru internetu je „poměrně pestré a živé.“ Hruška také připomíná, že „virtuální komunikaci odehrávající se na internetu můžeme vnímat jako protipól k živé prezentaci poezie na autorských čteních.“ Literární soutěž Františka Halase kombinuje oba tyto přístupy, kdy jsou texty vybraných deseti autorů před vyhlášením zveřejněny na internetových stránkách, a poté na samotném vyhlášení jsou texty představeny prostřednictvím autorského čtení finalistů.
Od roku 2012 se počet finalistů ustálil na deseti autorech, jednání poroty o složení těchto deseti autorech probíhá ve dvou kolech. Mimo deset finalistů porota také vybírá náhradníky pro případ, že se některý z finálové desítky nebude moci zúčastnit. Porota ve složení Miroslav Chocholatý, Jiří Červenka a Vojtěch Kučera se také rozhodla začít udílet Zvláštní cenu Klementa Bochořáka, která spočívá ve vydání básnické prvotiny vybraného autora, který dosud knižně nepublikoval. Umožnit básnicky debutovat jednomu z účastníků měl Vojtěch Kučera v plánu už od počátku svého působení v dramaturgii soutěže: „Když jsem na přelomu let 2006/2007 přebíral dramaturgii soutěže, měl jsem následující vizi: vytvořit z „oblastní“ literární soutěže celostátně uznávaný publikační prostor pro mladé básníky, hodný jména svého patrona, a vydávat „vítězům“ soutěže knihy.“ Práce na těchto prvotinách trvá přibližně půl roku, na jaře následující roku autor předkládá verzi textu, kterou posléze ve spolupráci s Vojtěchem Kučerou upravuje. Na podzim, při příležitosti vyhlášení nového Halasova Kunštátu, se autor do Kunštátu vrací a knihu křtí.
Porotci se také rozhodli dát účastníkům prostor na vzájemné poznání a začali od roku 2012 pro desítku finalistů připravovat víkendový program. Pro Blanenský deník Vojtěch Kučera chystaný program popsal jako „dvoudenní setkání plné besed, diskusí a vycházek.“
V roce 2012 své verše přihlásilo 66 básníků. Pozvání na poetický víkend do Kunštátu přijala desítka finalistů ve složení Eliška Beranová, Jakub Drážník, František Formánek, Iva Grajcarová, Alžběta Luňáčková, Pavel Martinec, Petr Mezihorák, Kristýna Sedláková, Tomáš Tománek a Pavel Zajíc. Uznání poroty získali Iva Grajcarová, Jakub Drážník a Alžběta Luňáčková. Laureátem 40. ročníku soutěže a držitelem Zvláštní ceny Klementa Bochořáka se v sobotu 20. října 2012 v Kunštátě stal Pavel Zajíc.
Pavel Zajíc se soutěže zúčastnil v době, kdy se psaní už téměř nevěnoval: „Když jsem někdy na začátku roku 2012 uviděl výzvu – pošlete básně do této soutěže, už jsem dávno skoro nic nepsal – vyhrabal jsem své věci z Písmáka apod. a říkal si, nechci to zahodit, potřebuji si ověřit, jestli ty gymnaziální snahy o literaturu měly nějaký smysl.“ Vzpomíná i na procházky Kunštátem a setkání s pozvanými básníky: „Nikdy předtím jsem ani živého básníka neviděl a pak najednou, hned Radek Fridrich, Radek Štěpánek, Vojta Kučera a tahle trojka mě provázela pak následující roky. Samozřejmě vzpomínám taky zcela oslňující Halasovo Kunštátsko, což je zcela spektakulární kraj.“
Byl si podle svých slov vědomý toho, že utváří podobu edice svým následovníkům: „Chtěl jsem, aby ta knížka byla čistá a mohli jsme s Vojtou vlastně nastolit předobraz celé té edice – chtěl jsem být doslovný, jsou tam jen ilustrace od mé ženy – zajíci a lišky. Vojta jako minimalista hodně ovlivnil sílu některých veršů, které jsme opracovávali někdy až na minimum a doteď cítím, že tam je důraz na některé skutečně podstatné věci. Dnes už píšu úplně jinak, používám jiné metody, ale tohle je podle mě knížka, která je snad básnicky řemeslná. Dnes už to mám víc na háku.“
Podle Kunštátského zpravodaje se v tomto roce celý program odehrál v sobotu, při příležitosti pietního aktu promluvil básník a držitel ceny Magnesia Litera za rok 2012 v kategorii poezie Radek Fridrich. Později byl na programu literární večer s názvem Naše paní Božena Němcová ke 150. výročí úmrtí Boženy Němcové. V rámci vyhlášení proběhlo i představení sbírky fejetonů Když do hnoje, tak zvesela Jana Halase, básníkova syna.
V roce 2013 své verše přihlásilo 59 autorů. Na dvoudenní setkání finalistů 41. ročníku Literární soutěže Františka Halase, které proběhlo 19. a 20. října 2013 v Kunštátě, přijali pozvání Aneta Čamová, Jakub Drážník, Štěpán Hobza, Ivana Kašpárková, Jakub Koumar, Petr Steindl, Kristýna Svidroňová, Klára Šmejkalová, Nikol Šustrová, Václav Vomáčka. Uznání poroty získali Aneta Čamová, Petr Steindl a Václav Vomáčka. Laureátkou 41. ročníku soutěže a držitelkou Zvláštní ceny Klementa Bochořáka se v sobotu 19. října 2013 v Kunštátě stala Klára Šmejkalová. Součástí Halasova Kunštátu bylo rovněž uvedení prvního svazku Edice LSFH, básnické sbírky Pavla Zajíce Ona místa.
Podle Kunštátského zpravodaje se v sobotu odehrál pietní akt na hřbitově, při této příležitosti promluvil básník Radek Malý, později byl na programu literární večer věnovaný stému výročí narození kunštátského básníka a kunsthistorika Jana M. Tomeše Mou myšlenku zastíraly cáry snu, vyhodnocení literární soutěže a již zmíněné uvedení prvotiny Pavla Zajíce. Ke své prvotině se Pavel Zajíc stále rád vrací, ač ji považuje za odlišnou od své další tvorby.
„Vojta se mě poté ujal jako největší coach a snažil se ze mě dostat to nejlepší, myslím, že se mu to povedlo, dal mi během následujícího roku neuvěřitelný rychlokurz české poezie, přístupů i úvod do sběratelství a čtenářství poezie,“ vzpomíná na tvorbu prvotiny. Účast Pavlovi Zajícovi přinesla více, než jen vydání debutu: „Lepší start do jakési literární kariéry sem si skutečně nemohl přát, tolik ochoty, porozumění a debat, nejen literárních. A samozřejmě životní přátelství a nové obzory o kterých se mi ani nesnilo. Poté jsem Halasův Kunštát navštívil třeba ještě 5-6x i se svou ženou a vždycky finalisté vytvořili skvělou partu, lidí, kteří se tzv. hledali ale vzhledem k přirozenému introvertu básníků neměli moc šance se potkat,“ hodnotí Zajíc své působení v Kunštátu zpětně.
V roce 2014, kdy se konal 42. ročník soutěže, přihlásilo své verše 65 autorů. Na dvoudenní podzimní setkání finalistů, které proběhlo 25. a 26. října 2014 v Kunštátě, přijali pozvání Klára Goldstein, Michaela Horynová, Eliška Kohlíčková, David Kořínek, Jakub Koumar, Přemysl Krejčík, Dominik Melichar, Lenka Požárová, Beáta Tisucká a Kateřina Vaněčková.
Uznání poroty získali Klára Goldstein, David Kořínek a Kateřina Vaněčková. Laureátkou 42. ročníku soutěže a držitelkou Zvláštní ceny Klementa Bochořáka se v sobotu 25. října 2014 v Kunštátě stala Michaela Horynová. Součástí Halasova Kunštátu bylo také uvedení básnické sbírky Kláry Šmejkalové Naživo.
Podle Kunštátského zpravodaje byl na sobotním programu pietní akt na hřbitově, v kulturním domě následovalo veřejnosti otevřené literární setkání s finalisty. Hostem veřejného setkání s finalisty byl básník Martin Stöhr. Program byl zakončený Společenstvím poezie, pásmem složeným z veršů Františka Halase.
O rok později se mezi porotce dostala žena, a Miroslava Chocholatého a Vojtěcha Kučeru tedy v roce 2015 do trojice doplnila Veronika Schelleová. Do 43. ročníku přihlásilo své verše 35 básníků. Na dvoudenní podzimní setkání finalistů, které proběhlo od 17. do 18. října 2015 v Kunštátě, přijali pozvání Klára Goldstein, Jan Hoferek, Lucie Juřenová, Přemysl Krejčík, Jakub Liška, Ian Mikyska, Miroslav Srna, Marek Torčík, Jan Váňa a Vojtěch Velísek. Uznání poroty získali Lucie Juřenová, Jan Váňa a Vojtěch Velísek. Laureátkou se v sobotu 17. října 2015 stala olomoucká básnířka Klára Goldstein, zvláštní cenu Klementa Bochořáka získal Marek Torčík. Součástí Halasova Kunštátu bylo rovněž uvedení básnické prvotiny Michaely Horynové s názvem V zahradách.
„Na soutěž a Kunštát s láskou vzpomínám. Sem tam se vyškrtl nějaký verš, ale do větší polemiky jsme se kvůli tomu nedostali. Návrat na křest, který se konal spolu s dalším vyhlášením výsledků, se nesl ve stejném duchu, a ač se logicky obměnili soutěžící, opět jsem si v Kunštátě připadala jako mezi svými. Literární soutěž Františka pro mě má velké kouzlo v tom, jak umí spojovat. Ať už s básní na rtech nebo s režnou v ústech,“ pochvaluje si Michaela Horynová.
Podle Kunštátského zpravodaje se v sobotu odehrál tradiční pietní akt na hřbitově, při této příležitosti promluvil básník Petr Hruška. Text Petra Hrušky později přinesl Bubínek Revolveru, Hruška se ve svém proslovu zabýval významem epitafu na hrobu básníka, věnoval se ale i historii české poezie: „Myslím na léta šedesátá i s jejich stoupajícím zájmem o poezii, která tehdy hledala také nové cesty a nezřídka vycházela ve vysokých nákladech. Pak následovalo hluché a němé dvacetiletí po okupaci Československa v roce 1968, v němž se oficiálně vydávaná poezie měla stát jen bezduchou nedělní chvilkou (…) A vybavuji si záplavy básnických knih z devadesátých let, kdy se vydáváním a snad i četbou poezie demonstrovala otevřenost a smysl pro svobodu, takže regály knihkupectví byly náhle zázračně plné útlých svazečků i objemných spisů plných básní.“
Po vzpomínkovém aktu následovalo veřejnosti otevřené literární setkání s finalisty a v prostorách kulturního domu byl program zakončen vzpomínkovým večerem na Ludvíka Kunderu s názvem Mění se kulisa.
V rámci 44. ročníku se v roce 2016 sešlo 70 soutěžních příspěvků. Na dvoudenní setkání finalistů, které proběhlo od 29. do 30. října v Kunštátě, přijali pozvání Sebastian Kantor, Michaela Kašparová, Tereza Sylva Klenorová, Teodor Kravál, David Krkoška, Anna Petruželová, Hana Pololáníková, Zdeňka Pospíšilová, Jiří Štěpán a Adam Vrchlabský. Uznáním poroty získali Teodor Kravál a Zdeňka Pospíšilová. Laureátkou 44. ročníku soutěže a držitelkou Zvláštní ceny Klementa Bochořáka se v sobotu 29. října 2016 v Kunštátě stala Michaela Kašparová. Součástí Halasova Kunštátu bylo také uvedení básnické sbírky Rhizomy Marka Torčíka.
Na sobotním pietním aktu promluvil spisovatel Jaromír Typlt, hosty veřejného setkání s finalisty byli literáti Jaromír Typlt a Klára Goldstein. Program byl zakončen v kulturním domě literárním večerem Žena v množném čísle, ve kterém byly předneseny verše Františka Halase, Vítězslava Nezvala, Josefa Svatopluka Machara, staré čínské poezie a úryvky z próz Eve Enslerové, Jojo Moyesové a Maxe Webera.
Zdeňka Pospíšilová, opakovaná účastnice, na svém blogu oceňuje péči, která je soutěži věnována: „Pokud jde o „servis" účastníkům, v mých zkušenostech je nedostižná péče Vojtěcha Kučery při organizaci kunštátské Literární soutěže Františka Halase. Závěr soutěže je součástí městské vzpomínkové slavnosti, ale nejedná se o pouhé "divadlo pro lidi", nýbrž oplývá bohatým doprovodným programem pro mladé básníky. Díky štědrosti města mohou vybraní básníci dva dny čerpat poetické vibrace z kunštátského ovzduší, tvořit společenství, absolvovat neformální formativní lekce od porotců, sdílet postřehy z tvorby, navázat trvanlivé přátelské vazby.“ Stejně jako Pavel Zajíc, i Zdeňka Pospíšilová Kunštát navštívila opakovaně a vlastní většinu sbírek, které v rámci soutěže od roku 2012 vyšly, sbírky si při příležitosti víkendového setkání nechává od autorů podepsat.
Do půlkulatého 45. ročníku v roce 2017 zaslalo své básně 62 autorů a autorek. Na dvoudenní setkání finalistů, které proběhlo o víkendu od 21. do 22. října 2017 v Kunštátě, přijali pozvání Jakub Cepník, Klára Fialová, Anna Luňáková, Kateřina Matuštíková, Mattia Natale, Hana Richterová, Anna Sedlmajerová, Petr Steindl, Tereza Šustková a Kristýna Znamenáčková.
Uznání poroty získali Jakub Cepník, Klára Fialová, Mattia Natale. Laureátkou 45. ročníku a držitelkou Zvláštní ceny Klementa Bochořáka se v sobotu 21. října 2017 v Kunštátu stala Hana Richterová. Určitý okamžik poznání pro Hanu Richerovou prý přišel nikoli při samotném vyhlášení, ale až o chvíli později: „Vyhlášení bylo pro mě dost euforické. Když řekli moje jméno, neslyšela jsem to. Až když do mě kolegyně dloubla. Takže jsem pomalu šla k pódiu. A Adalbert mi pak na pódiu řekl: dívej se do kamery, dívej se rovně. A já nechápala, co to je za blbost a dívala jsem se na nějakou starou paní někde vzadu. Když jsem to volala na záchodě mámě a slyšela, jak je dojatá, tak mi to docvaklo.“
Součástí Halasova Kunštátu bylo rovněž uvedení básnické sbírky Emmy Kausc (Michaely Kašparové) Cykly. Krátce před vydáním Emma Kausc oceňovala, že „se jí editor nesnažil vnutit svůj názor.“ Později vzpomínala, že jeden člen poroty její sbírku nazval „šifra Emmy Kausc.“ Toto pojmenování vzniklo z toho důvodu, jak dále vysvětluje, že „lidé neviděli nikoho za textem, nepřipadalo jim, že by tam byla rovina toho, kdo vlastně je.“ Texty, které jsou součástí její prvotiny, podle svých slov, „zakódovala.“
Na vzpomínkovém setkání na hřbitově v tomto roce promluvil básník Ladislav Zedník, po veřejnosti přístupném setkání s finalisty byl program zakončen pásmem textů s názvem Spotřebována je už víra naše?
Čtyřicátého šestého ročníku se zúčastnilo 62 autorů a autorek. Na dvoudenní setkání finalistů 46. ročníku soutěže, které proběhlo o víkendu od 13. do 14. října 2018 v Kunštátě, přijali pozvání David Broda, Jakub Caha, Hana Drštičková, Vojtěch Franců, Monika Charousková, Anna Martínková, Pavel Mrověc, Radek Touš, Mayuri Vaculíková a Petr Vala. Mezi pozvanými byl i prachatický básník Libor Staněk, který se z účasti omluvil.
Uznání poroty získali Hana Drštičková, Radek Touš a Mayuri Vaculíková. Laureátem 46. ročníku se v sobotu 13. října 2018 v Kunštátě stal básník David Broda. Součástí Halasova Kunštátu bylo rovněž uvedení básnické sbírky Hany Richterové Hluchá místa. Na proces utváření své prvotiny, na rozdíl od vyhlášení samotného, už nevzpomíná s takovou euforií: „Bylo to podivné diskutování nad mými vlastními slovy, až mi přišlo, že editor si to přetváří na nějakou svoji vlastní sbírku. Něco přepsat, něco ubrat... Ale zkušenost to byla skvělá. Určitě by mě víc potěšilo, kdybychom mohli víc mluvit i do toho, jak bude vypadat obal.“ Dodává, že podle jejích informací je „grafika edice jednotná a její podobu si přizpůsobilo pouze několik laureátů.“ Připouští, že roli vzhledu obalu ale mohla hrát finanční stránka.
Proslovu u básníkova hrobu se ujala básnířka a literární kritička Olga Stehlíková, autorské čtení básnířky bylo později i součástí setkání s finalisty. Literární večer s názvem I na počátku bylo slovo se skládalo z textů Jaroslava Seiferta, Oldřicha Mikuláška, Jana Skácela, Františka Halase, Jana Halase, Ludvíka Kundery, Klementa Bochořáka a Františka Hrubína, o přednes se postarali herci Jana Stryková a František Derfler.
V roce 2019 přihlásilo své verše 68 autorů a autorek. Na dvoudenní setkání finalistů 47. ročníku, které proběhlo o víkendu od 19. do 20. října 2019 v Kunštátě, přijali pozvání Pavlína Borská, Adam Hošek, Jan Jindřich Karásek, Aneta Krejčík Plšková, Barbora Müllerová, Elena Pecenová, Alžběta Johanka Petrová, Andrea Pišanová, Kateřina Tichá a Eliška Vágnerová.
Uznání poroty bylo tento rok v ženské režii, získaly ho Barbora Müllerová, Elena Pecenová a Alžběta Johanka Petrová. Laureátem 47. ročníku se 19. října 2019 v Kunštátě stal básník Jan Jindřich Karásek, který převzal rovněž Zvláštní cenu Klementa Bochořáka. Plánované vydání prvotiny Davida Brody se z důvodu nedodání rukopisu neuskutečnilo. Při setkání na hřbitově promluvil básník Jakub Řehák, literární večer tento rok nesl název Žádné protokoly sjezdu hainfeldského!, recitace se ujali recitátoři z Kunštátu a Zboňku.
V roce 2020 se soutěže zúčastnilo 70 autorů a autorek. Mezi vybraných deset se dostali Eliška Hondlová, Vasilios Chaleplis, Stanislav Klín, Vít Malota, Veronika Matúšová, Kristýna Petišková, Lukáš Tomášek, Jakub Racek, Marie Škrdlíková a Lubomír Tichý. Uznání poroty získali Kristýna Petišková, Lubomír Tichý, Vasilios Chaleplis a Eliška Hondlová. Laureátem 48. ročníku soutěže se v sobotu 28. listopadu 2020 stal Vít Malota, který získal rovněž Zvláštní cenu Klementa Bochořáka.
Z důvodu epidemiologické situace proběhlo vyvrcholení tohoto ročníku pouze on-line formou 28. listopadu 2020 prostřednictvím videonahrávek autorských čtení deseti finalistů. Básnická prvotina laureáta Jana Jindřicha Karáska, kterému byla zvláštní cena Klementa Bochořáka udělena v roce 2019, nese název Vyměřování vzdálenosti. Původní navrhovaný název Karáskovy prvotiny byl Milovaní, nezvěstní. Jan Jindřich Karásek v rozhovoru pro Kroměřížský deník vzpomínal na proces tvorby své prvotiny, první verzi dokončil koncem srpna, pak na podzim se „ještě hodně škrtalo, editovalo, a dokonce občas i přidávalo.“
Aleš Kubík pro Kunštátský zpravodaj popsal Literární soutěž Františka Halase jako „přes půl století trvající tradiční kulturní drahokámek města Kunštát, jehož pravidelné přeleštění je důkazem, že uměleckou svobodu nelze umlčet, a je i symbolem toho, co jsme za dobu trvání soutěže prožili.“ Plánované literární pásmo neslo název Navzdory básník zpívá.
Rok 2021 přivál na stoly porotců texty 80 básníků. Na plánované dvoudenní setkání finalistů 49. ročníku, které proběhlo o víkendu od 23. do 24. října 2021 v Kunštátu, přijali pozvání Eva Marie Růžena, Pavlína Štěpánka Borská, Marta Krausová, Anna Chesil Řezníčková, Anna Šilhanová, Rostislav Šíma, Marie Škrdlíková, Romana Švachová, Martin Švarc a Jaromíra Zálišová.
Uznání poroty 49. ročníku si odnesly samé ženy; získaly ho Pavlína Štěpánka Borská, Marta Krausová a Anna Řezníčková. Laureátem 49. ročníku se v sobotu 23. října 2021 stal básník Rostislav Šíma, který v Kunštátu převzal rovněž Zvláštní cenu Klementa Bochořáka. Vydání básnické sbírky Bez obrazů navíc Víta Maloty bylo naplánováno až na konec roku a na slavnostním vyhlášení tedy sbírka uvedena nebyla.
„Potřebuju v tvorbě hodně škrtat. Chci se dostat až na dřeň toho, o čem vypovídám. Když už se nacházím ve světě, kde je přehršel impulsů, názorů, textů, zpráv a neustále se to na mě valí, tak mám potřebu šetřit slovy. Tahle sbírka nevznikla jako sbírka, je to řada básní, které jsem rozdělil na čtyři části a které jsem publikoval v Hostu, Tvaru a jiných periodikách. Nešlo o tvorbu do šuplíku, byla to tvorba už dřív časopisecky publikovaná a díky úspěchu v soutěži a redaktorské práci Vojty Kučery se podařilo dát sbírku dohromady,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas Vltava Vít Malota.
Literární pásmo tohoto ročníku neslo název Všechno už je v knihách. Pro vítěze Rostislava Šímu šlo o první zkušenost s publikováním textů: „Vyhlášení výsledků byl pochopitelně šok! Nikdy před tím jsem své texty nepublikoval a nikam je ani nezasílal. A bylo skvělý zasvětit celý den a večer poezii.“ Přidal také svůj pohled na celý koncept soutěže: „Nerad bych to nazýval soutěží, popravdě se jednalo o setkání, o kontakt zpětné vazby z očí do očí a dlouhosáhlé a nosné diskuze.“
Rok 2022 byl pro historii literární soutěže Františka Halase památeční hned ve dvou ohledech. V jubilejním 50. ročníku přihlásilo své verše 111 autorů a autorek. Na plánované dvoudenní setkání finalistů, které proběhlo o víkendu od 22. do 23. října 2022 v Kunštátu, přijali pozvání Jonáš Franěk, Jan Horský, Jana Koukal, Rostislav Lysák, Sufian Massalema, Alexandr Pech, Julie Remešová, Denisa Rysová, Natálie Schejbalová a Vojtěch Štěpán.
Uznání poroty získali Jan Horský, Jana Koukal a Denisa Rysová. Laureátem 50. ročníku soutěže se v sobotu 22. října 2022 stal básník Vojtěch Štěpán, který v Kunštátu převzal rovněž Zvláštní cenu Klementa Bochořáka. Básnická prvotina z pera Rostislava Šímy, Hrobařův syn, byla uvedena v listopadu v Dolním Městě v římskokatolickém kostele sv. Martina, tradiční kunštátský křest se nekonal. Proč se tak dělo a křest se odehrál jinde, než je zvykem, přibližuje Rostislav Šíma korespondenčně: „Bylo nezbytné uvést sbírku v domácím prostředí, jelikož s místem je pevně spjatá. Čtení v Kunštátě bylo jen symbolickou oslavou.“
Pozvání do Kunštátu přijal také Jaromír Jeřábek, zakladatel Moravského gymnázia v Brně a obdivovatel Františka Halase. V tomto roce, 2022, se konal desátý ročník udělení Zvláštní ceny Klementa Bochořáka, v plánu bylo na vyhlášení pozvat všech deset laureátů, kteří díky soutěži vydali svou prvotinu. Setkání s finalisty se zúčastnili Pavel Zajíc, Klára Šmejkalová, Vít Malota a Rostislav Šíma. Vít Malota měl v tomto roce na starosti režii vyhlášení, kterou pojal jako rekapitulaci moderní fáze soutěže, tedy fázi od roku 2012, kdy se v rámci soutěže jeden z účastníků dočkal své prvotiny. Básně všech těchto debutujících autorů se recitovaly, buďto se recitace ujali přítomní autoři, nepřítomné autory četl Vít Malota. Recitace byla doprovázena hudebním podkresem kytaristy Martina Jelínka.
V roce 2023 se po pár letech opět udály mírně změny ve složení poroty a ženský element v porotě namísto Veroniky Schelleové zastala Klára Goldstein, finalistka z roku 2014 a laureátka roku 2015. Místo v porotě Klára Goldstein přijala na základě nabídky od Vojtěcha Kučery: „Když mě kontaktoval Vojtěch Kučera s nabídkou na porotcování, byla jsem naprosto nadšená. Musím přiznat, že v poslední době mi Kunštát i prostředí soutěže chybělo, a proto jsem velmi vděčná za danou možnost podílet se na jejím chodu. S mnohými finalisty, s nimiž jsem se před deseti lety v Kunštátu setkala, nás od té doby pojí přátelství, sledujeme navzájem své literární dráhy a „fandíme si.“ Práci porotkyně si pochvaluje a oceňuje snahu povzbuzovat autory s často minimálními zkušenostmi: „Žádný prázdný efekt se tu nenosí. Tohle je potřeba, jít až na dřeň. Soutěž to umožňuje beze zbytku. Autorkám, autorům i všem, kteří se kolem pohybují.“
I v tomto roce toho měli porotci ke čtení nemálo, své texty přihlásilo 84 básníků a básnířek. Pozvání do Kunštátu nakonec přijali Lukáš Červený, Erubescit, Michal Grac, Lucie Janečková, Matěj Kulišťák, Klára Latta, Alexandr Pech, Kristýna Petišková, Matyáš Vejvalka, Apolena Vybíralová.
Uznání poroty získali Lukáš Červený, Matěj Kulišťák a Klára Latta. Laureátem 51. ročníku soutěže se v sobotu 21. října 2023 stal básník Alexandr Pech, který převzal rovněž Zvláštní cenu Klementa Bochořáka. Básnický debut Vojtěcha Štěpána na slavnostním vyhlášení představen nebyl, plánovaný název Štěpánovy prvotiny je Vlčencům na setměnou.
Kunštátský zpravodaj zval na program složený ze vzpomínkového setkání na hřbitově a poslechu recitace textů Františka Halase v podání finalistů soutěže, v kunštátském kulturním domě následovalo autorské čtení finalistů a poetický večer s názvem Tiše jít kolem srdce. Pásmo se věnovalo milostné korespondenci Františka Halase a jeho ženy z roku 1928. Recitaci korespondence měli na starosti herci Kateřina Jebavá a Jan Kolařík.