Úvodní stránka > Finalisté LSFH 2018: Petr Vala

Finalisté LSFH 2018: Petr Vala

28.09.2018 18:23

* * *

Srpnový vítr obezřetně
našeptává rannímu okolí vitamíny.
Loudavý déšť přinesl
beztvaré vzpomínky.
Slunce jiskří
a zem už dopila.

V hřívě kopřiv za morušovými keři
to jednohlasně zašumí.
Něžný šum
roznáší chmýří z topolů.
Jím prochází bosá dívka.
Múza googluje její křivky.
Kaštanově vstřícné vlasy
a dlouhé nohy
má až na zem.

Na zem
popadané
zralé hrušky
jsou plny sršní.
Hučí to v nich jako v úle.
Je první středa v měsíci…

ROZJÍMÁNÍ SILÉNOVO

Svítání mi dalo loket do tváře
když jsem spal.
Podzim s bandou vrabců,
co drží hrozny v šachu.

Konečnost skla
a nekonečnost jeho obsahu.
Slyším červené víno
padat z mraků.

* * *

Měsíc zachycený o trn.
Tenké nitě rozplétají
klubko nočního revue.

Potmě s cigaretou
v skrytu podloubí sleduji,
jak okap domu tiše poplakává.
Následuji stříbrnou nit deštěm,
polykám hnojné dusno,
a konec zhoubné nitě
rozplétá torzo smutného měsíce.

INSOMNIA

Zvuk ledničky
uprostřed černé noci
propadá jemným sítem,
které jej odděluje
od absolutního ticha.

Kužely obou světel ranní tramvaje
nahlíží skrze žaluzie,
jako zvědavé babičky
za okny hodové zábavy.

Chladné bílé stěny pokoje
sklání se proti sobě na pozdrav.
Tiše a velice pomalu hledám důvod
proč zůstal jsem pod nimi.
Až do té chvíle,
kdy šeptají mi ho zblízka do ucha.

NOC

Je noc
ta moc,
když ospalý měsíc
svítí si na to místo,
které už spí.
Naplňuje prázdno ničím,
až žáha pálí stín.

Noc nosí voňavě
lesní ticho letní nocí.
Heboučký zelený mech
hrdě v stínu nechává žárlit.

Nebe potí chladné hvězdy
a silný vítr
je kapelníkem té krásné hudby.