Lorkiana
(pár slov k mýtu)

Yo no quiero más que una mano,
Una mano herida, si es posible…
F. G. L.

I.

na jih od chvění
dvanáct vrstev noci
kolo luny sípe
cestou do úplňku

stromům bledne listí
napříč údolími
ve zděšené ruce
otáčí se země

chladná kápě tmy
ostřím do vrat škrábe
slavíkům až na krev
vítr dere peří

kovadlina řeky
vyrovnává úsvit
do široké šedi
ocelových plátů

srpen rozkročený
mezi dvěma vrchy
kolo luny sípe
cestou do úplňku


II.

samoto, tvé štíhlé paže
vybroušené z lesku rána
vzpínají se k nenávratnu
k rozednělé půlhodině
v hrudi neseš prudký šíp
který přeťal ptáka v letu
samoto, tvé štíhlé paže
zardoušené křikem výhně

o čem budeš s nocí mluvit
nad očima v reji stínů
nad očima, v kterých zmírá
temných mraků zrcadlení
o čem budeš noci číst
nad kráterem horké krve
a nad ústy umlklými
rodícím se žárem denním

samoto, tvůj modrý hlas
vbíhající do zeleně
tišší než tři tance mlhy
samoto, tvůj šepot sivý,
tvoje ruce unavené
v rozednělé půlhodině
vzpínají se k nenávratnu


III.

nad ránem přišla krev
a minula se prahem

a tato krev nám buší do svítání

nad ránem přišel hlas
a struny popraskaly

a tento hlas přeskočil plamen noci

nad ránem přišel křik
a cesty znesnadněly

a tyto cesty za srdce nás vedou

k večeru přišel stín
a nespatřený vstoupil

a jeho krev nám vtéká do soumraku


IV.

tělo města kamenné
otřásá se děsem chladu
střelbou, blížící se divě
za dusotu černých týdnů

bílá kůže jeho zdí
pláčem slunce potřísněná
pláčem, který neustává
jako příboj ve svých ranách

větve města nedosáhnou
ke kořeni vyrvanému
mezi půlnocí a tichem
stříbrných a slepých ptáků

ke kořeni vyrvanému
který v hlíně krví doutná
větve města nedosáhnou
k dvěma nocím v jeho zraku


V.

za půlnoci útlooké
matka černě zavzlykala
pomerančovníkům v hájích
spásá květy bledý vítr
stromy v tanci plápolají
o dveře se luna otře
a kytara chrlí ticho
z očí dřevem vypálených

v údolí se kdosi zachvěl
zalykal se vlastním srdcem
a nikdo se neprobudil
nikdo neslyšel ten výkřik
který dozněl v hrudi země



Klára Goldstein se narodila v roce 1988, žije v Olomouci, kde mj. vede občasník pro literárně-kulturní degustátory Lžička v šuplíku. Časopisecky publikovala např. v Hostu nebo iLeGaLiTu, v rámci 42. ročníku LSFH byla oceněna Uznáním poroty, na jaře 2015 zvítězila v Literární ceně Vladimíra Vokolka. Roku 2011 jí vyšla ve velmi omezeném nákladu básnická sbírka Úpatí vichřice.
...
Kompletní přehled finalistů 43. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.