.jpg?ph=a23fe38dc5)
Finalisté LSFH 2016: Teodor Kravál
26.09.2016 19:54
Enzo
chodil pracovat do sazovny
vedle níž jsme bydleli
a musel překračovat
ten zlomenej telegrafní sloup
co o něj pošta už nestála
a tak mlčky ležel
před našim zelenym plotem
vyučil se rákosářem
a často hrál rumšl a ferbl
po opici nadával fabrikantům
a usínal na rohožce
když nemoh zasunout klíč
do rezivýho zámku
a tak tam dycky ležel
jako ten nechtěnej sloup
Rimi
chovala rodajlendky
jak říkala
i když to byly
jen obyčejný slepice
co normálně sraly na zem
a nepřátelsky zíraly
poznala Enza v kůlně
a než se nadála
měla na krku tři raubíře
co klidně srali na zem
protlučenou hřebíky
Přehnaných nadějí 43
náš dům už nestojí
a nevim proč
ani domy v okolí
leží tam jen
rozbořený ploty
a pořád
ten zlomenej
telegrafní sloup
sazovnu zavřeli
všichni sou pryč
jejich umouněný úsměvy
i zaprášený pozdravy
roztrhaný rukavice
a taky kuřpauzy
na zahradě je hrnec
co sem ho nosil na hlavě
jak rytířskou přilbu
v blátě je vysklená tabulka z podkroví
to sem se mstil
kyselejm hroznům
Pohádkář
Enzo mluvil o naději
když trpěl
a my děti
sme mu naslouchaly
a mohly se zasnít s nim
dokud nás neposlal spát
a někdy se mi potom zdálo
že žiju bezstarostně
a dospěle
jako lidi v košilích
co sem znal
z filmovejch pásů
co sem vozil unavenej
sešlej eskamotér
než při jednom svym představení
málem umřel
a pak
už nikdy nepřijel
Teodor Kravál se narodil v roce 1991, střídavě pobývá v Lokti, Karlových Varech nebo Praze. Člen umělecké skupiny Pohrabáč.
Enzo
chodil pracovat do sazovny
vedle níž jsme bydleli
a musel překračovat
ten zlomenej telegrafní sloup
co o něj pošta už nestála
a tak mlčky ležel
před našim zelenym plotem
vyučil se rákosářem
a často hrál rumšl a ferbl
po opici nadával fabrikantům
a usínal na rohožce
když nemoh zasunout klíč
do rezivýho zámku
a tak tam dycky ležel
jako ten nechtěnej sloup
Rimi
chovala rodajlendky
jak říkala
i když to byly
jen obyčejný slepice
co normálně sraly na zem
a nepřátelsky zíraly
poznala Enza v kůlně
a než se nadála
měla na krku tři raubíře
co klidně srali na zem
protlučenou hřebíky
Přehnaných nadějí 43
náš dům už nestojí
a nevim proč
ani domy v okolí
leží tam jen
rozbořený ploty
a pořád
ten zlomenej
telegrafní sloup
sazovnu zavřeli
všichni sou pryč
jejich umouněný úsměvy
i zaprášený pozdravy
roztrhaný rukavice
a taky kuřpauzy
na zahradě je hrnec
co sem ho nosil na hlavě
jak rytířskou přilbu
v blátě je vysklená tabulka z podkroví
to sem se mstil
kyselejm hroznům
Pohádkář
Enzo mluvil o naději
když trpěl
a my děti
sme mu naslouchaly
a mohly se zasnít s nim
dokud nás neposlal spát
a někdy se mi potom zdálo
že žiju bezstarostně
a dospěle
jako lidi v košilích
co sem znal
z filmovejch pásů
co sem vozil unavenej
sešlej eskamotér
než při jednom svym představení
málem umřel
a pak
už nikdy nepřijel