Finalisté LSFH 2017: Petr Steindl

02.10.2017 15:33

 

 

Den se nenasytně prokousává

přes Ivančická pole.

Dech má hnilobný, plný zimy

a draků utržených ze řetězu,

kterými rozhazuje.

Sodíkové lampy se chvějí,

jako by beton povolil

páření

každou cévkou ohmatáváš svět

a striktně rozlišuješ na měkké a

Tvé.

 

 

- - -

 

 

Říjen svými stíny sráží ořechy.

V listí se plazí mrazíky.

Vzduch těžkne - ptačími odlety

odpočítané léto

už se stěží otiskuje

do hřbitovní zídky.

 

Za půl jádřince

náhlé podchlazení. Ticho, kdy i kámen dal by se krájet -

prsty přirůstají k sobě,

přerůstají v políbení.

 

 

- - -

 

 

Olamoval větvičky

jako mráz strhává květy planých jabloní -

tak sebejistě,

tak něžně.

 

 

- - -

 

 

Uřezával kohoutům krky,

to aby ho ráno nebudili,

pak spal

zadušen peřím.

 

 

- - -

 

 

Šelesty na srdci -

nevyřčené

je v ohrožení.

 

 

Petr Steindl se narodil v roce 1994, žije v Brně. V roce 2013 získal v rámci LSFH Uznání poroty.

..

Kompletní přehled finalistů 45. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde. 
Vyhlášení výsledků proběhne 21. října 2017 v Kunštátě.

 

 

Krystalky soli prorůstají světlo -
cos nestihl protrhat
přežije vinu.
 
 
 
 
Vločky bubnují na okna,
na střeše rampouchová stráž
hlídá kliku.
Půlměsíc v pomeranči,
průmyslová sabotáž
 
Ořechová loďka obeplula stůl
a v rozehřáté lžíci
cínové dětství rozplývá.
 
 
 
 
Den se nenasytně prokousává
přes Ivančická pole.
Dech má hnilobný, plný zimy
a draků utržených ze řetězu,
kterými rozhazuje.
Sodíkové lampy se chvějí,
jako by beton povolil
páření
každou cévkou ohmatáváš svět
a striktně rozlišuješ na měkké a
Tvé.
 
 
 
 
Říjen svými stíny sráží ořechy.
V listí se plazí mrazíky.
Vzduch těžkne - ptačími odlety
odpočítané léto
už se stěží otiskuje
do hřbitovní zídky.
 
Za půl jádřince
náhlé podchlazení. Ticho, kdy i kámen dal by se krájet -
prsty přirůstají k sobě,
přerůstají v políbení.
 
 
 
 
dětinské odlitky
 
Do oparů na rtech
vtištěné hříchy
jako do včelích pláství.
 
 
 
 
okamžiky
 
Vinice vin
skořápky něhy
zanesené do tišin zítřka
 
 
 
 
Olamoval větvičky
jako mráz strhává květy planých jabloní -
tak sebejistě,
tak něžně.
 
 
 
 
bílé vrány
 
Bělavá obloha
zažloutlé mraky
klovány dohola
bledými znaky.
 
 
 
 
Uřezával kohoutům krky,
to aby ho ráno nebudili,
pak spal
zadušen peřím.
 
 
 
 
 
Šelesty na srdci -
nevyřčené
je v ohrožení.

Štítky:

|

Zpět