Novinky
Finalisté LSFH 2023: Alexandr Pech
14.10.2023 19:04
HANSIÁDA
Zwei Tannenwurzeln groß und alt
unterhalten sich im Wald
Několik let po válce začali přistěhovavší se osadníci v neobývaných kopcích mezi Těchlovicemi a Vitínem potkávati podivného muže. Oděn do těžkého hubertusu pohyboval se tento v blízkosti starých baráků a rumišť zemědělských stavení po vysídlených Němcích, spatřil-li však živou duši, zmizel v neprostupném lesním porostu. Přistěhovalci pokládajíce ho za Němce, který vykázání vyhýbá se, či dokonce za werwolfa, jali se po neznámém pátrati. Napjatá situace se vyostřila poté, co několik místních žen vypovědělo, že je onen opakovaně sledoval při sběru klestí.
[Chybějící strana]
Po několikadenním pátrání těchlovičtí muži objevili podivína skrytého v útrobí jezevčí nory. Byl jimi vytažen a v následné tlačenici ubit. Po čase neřekl nikdo mrtvému jinak než Hans.
Z tamní kroniky
Zaříkávadlo I
Vymršťuju se z útrob
a nemýlím se, smrčák
spřáhnutej s prstí
a přifařenej dovnitř.
Ouzkost je srdénko naruby,
hrkne-li nutkání
pokroutit kejhákem,
křením se jako kořínkář.
Pověry si stejskaj,
že chroustám šutří
a tvaruju se po hadrářsku.
Mezi řečma dřevnatím,
a až se utrhnu,
vyžbleptneš moje jméno.
Vejral
Ukazuješ se v náznacích
a našeptáváš:
Očenka napřed prosviť,
než je zatlačíš.
Vyjevím se ti v šifrách plamence.
Odsouzenej k opatrné
očividnosti,
já cejchovanej -
že sem vejral
do uhlů řeřavejch,
kukadla zarostla
mně bělmem.
Zjevenej
Křápu, křivdím, láteřím –
jsem bachorek umřenej.
Je čas rejdit
po zákrutech a cachtat.
Posedlej dušinkama
se srážím jako sedlina
v rmutnejch strouhách.
Oprat hadry dou holky
k vodám, do nichž dejchám,
a mělčiny mámí:
Seš vyhřezlej příboj,
pojďme žíznit
a se svým blouzněním
čeřit hladiny uspanejch.
Mordýřská III
Vykejchnutý práče co skus brousí
o drť I dušinky zapředou si
z mlžnejch nitek který smutky plašej
I dušinky předou na rubáše
Vohákni se Hansi do mundúru
běs ti do peřiny zastlal můru
Vykrvil řeč kterou nerozproudil
Huhňá potom rozhupuje moudí
když dušinky choděj sbírat klestí
Huhňá zahrabanej na rozcestí
Vohákni se Hansi do mundúru
smrčata už vysvlíkla si kůru
Zaříkávadlo II
I ty vykořeněnej,
vybafnuls jak vyoraná kost
a po mezích poslals hubana.
Mornou strží mrouskám se,
drmolím: A za ksichty mrtvejch…
Zhmotňuj se z potočních bahnisek,
chlum se do ruměnejch hald.
Vykotlanej je tvůj modroret
a může
vyžvatlat smrt,
která mlaskne jako pocel.
Se rozviř, vykořeněnej,
a roztluč mě na pazdeří.
Hansovy vidiny
Naznačuju se k vidění
a vpadnutej do očnic
se mazaně protáčím.
Tě veme na věčnost kořen,
kterej hnízdí pod víčky.
Vyražená slepotiskem
do štvanejch usní
budeš vztekle zrnit
a v pohledech tajemnejch zvířat
se vytřeštíš jako bulva.
Uřknutí
Zachmuřenej chlume,
by tě šlak přehrabal!
Pod tebou se zřítelnice
svinstvem hemžej.
Kdybych je odhrnula,
rozhučím se jako vichr.
Až černozem zamžourá
a křemenné poryvy křísnou
o sušinu, zachrastí, co si
vylhaly bahnité kuběny
přivábené do těsnot,
a pohledy
zkřehnou za kotlinou,
v níž se smrt natahuje jak budík.
Pak se rozezvoněj slídy
a hlubiny se rozprostřou.
Vozka zvočil Kořenářův příplaz
Ukázkovej neřád,
po fotrovi zámora,
po máti kurevskej,
obejvá svoje bláboly.
Přisámbůh, zmerčil jsem ho
za ouplňku, jak se uřehtanej
plazil pod pařezem.
Řikám si: Aha, houžev!
Dupnu po něm, až zahejkal ozvěnou,
a za tři dni a tři noce
se mně kobyla
zalknula vozhřivkou.
Líbesbríf
Jsi zjevování.
Zatímco mrzout říjen
zduřel po jeřabince,
v prokřehlým jíní pohledu
dozrávaj ti karlata,
rozháraná pajdavko.
Půjdeš přes slepá kořeniště
a holé svahy,
přes šlejfířské brlohy
ke mně.
Na kahánku tmy
se proťukáš do oken,
a až ráno zapraská
jako vosk,
naleznu na skle
ukrutné obrazce
od nehašených prstů.
Zaříkávadlo III
Šeptanej po končinách
zastře se povídačkou
o jizvách
vylouděnejch na živůtku.
Než se přeřekne,
vyčmuchá pukrle
a přežvejká ouhor.
Jen ho klej,
poblouzní letokruhy,
rozzívá trhliště
a jako zapřená předzvěst
věštěná z prastarejch pařenišť
přelstí svou smrt.
Alexandr Pech se narodil v roce 2002, působé mezi Děčínem a Prahou.
..
Kompletní přehled finalistů 51. ročníku Literární soutěže Františka Halase je k dispozici zde.
Vyhlášení výsledků je plánováno na 21. října 2023 v Kunštátu.
Vřelý vztah básníka Františka Halase (1901-1949) k mladším autorům je obecně známým faktem. U nakladatele Václava Petra měl v letech 1936-1942 na starosti redakci knižnice První knížky, v níž uváděl do literatury mladé básníky. Pod jeho patronací tehdy do české literatury vstoupili takoví básničtí velikáni jako např. Jiří Orten, Josef Kainar či Jiří Kolář. Celkem v knižnici První knížky vyšlo deset básnických sbírek.
Intenzivní kontakt s mladou generací Halas udržoval až do samého sklonku svého života.
Tuto část Halasova odkazu se již téměř pět desetiletí snaží připomínat i literární soutěž nesoucí básníkovo jméno.
Od svého vzniku soutěž probíhala pod hlavičkou Okresního kulturního střediska v Blansku, v letech 1993 až 2011 pod patronací Muzea Blansko. Od roku 2012 je zaštiťujícím subjektem Spolek přátel umění města Kunštát a Město Kunštát (v letech 2012-2014 rovněž Společnost přátel mladé poezie).
Díky soutěži vychází od roku 2013 samostaná knižní edice LSFH, přinášející básnické debuty laureátů soutěže anebo držitelů Zvláštní ceny Klementa Bochořáka. Dosud vyšlo pod editorským vedením Vojtěcha Kučery devět svazků.
Soutěž je vyhlašována květnu, uzavírka zasílání příspěvků (napsaných v českém jazyce) je zpravidla po dvou měsících ode dne vyhlášení, vyhodnocení a dvoudenní setkání finalistů probíhá v říjnu v rámci Halasova Kunštátu. Podrobnosti ke každému ročníku jsou včas zveřejněny.