Novinky

Finalisté LSFH 2017: Anna Luňáková

22.09.2017 15:15
velkohubá činnost bez podložení
základního kamene doteku
divadlo hořelo, třepotá
 
vlaštovka nad fotbalákem u Chlumce
věštírna much
a spousty krásných neskutečných souloží
-
nevzal sis, ale ona se dělala s perníkem
celé dopoledne
tolikrát
že historie složí poklonu
 
naštěstí
přátelé jsou jiřičky a štěbetají o dešti
přátelé jsou
 
morky růžovějí a sny se dají smýt
něco zahnilo
možná vděk vzpomínky
nedostaneš ani kost
(to zas řvu na své štěně?) 
Herakleitos s Kratylem
homoláska homo
sapiens
zbavit řeku času úkol dneška
 
kde ti nerozumí – šeptej
 
 
- - -
 
 
morek na polévku
polévka k růstu
růst k zpěnění
pěna k mýtu
skočit do vody
a najít
vejít do ohně
ztratit
tlačíš mě hlínou
VPŘED
přiložím se na rty
a nepolíbím
vyhlížím a pak najdu pod postelí
TY
moje maso je tvoje maso
žádná řeka
pojď
 
 
- - -
 
 
křik
 
spánek vyplavuje to ošklivé
na povrch, abychom si mohli
smýt včerejší
a vstát do 
 
křik
 
dejž nám dnes
 
 
- - -
 
 
BABIČKO
vypravuj mi o něm
zpěv srdce 
se nepodobá na vzpomínku
a postavy v rámu
nevěří v úsměv měsíce
                                                                
vidím se přecházet
do snímku nad pelestí
do dětí 
až k vosku 
kde zahoří mramor mého ticha
 
letíš napřed
zlámané křídlo kreslí
oknům jinovatku
 
v pařížském studiu 
vlna řeči
kdysi popálila básníka
 
a on tak sám, babičko
vypsal svou touhu nožem na záda
černooké alžírské dívce
 
napínal tělo obloukem vítězů
proti všem,
pak našel tebe
 
mám ráda
babičko, šum kostí toho hladovění
a zatím vojáci táhnou
dobývat města, co ještě nestojí
 
vypravuj mi o něm, babičko
 
„mrhej mladými léty
a nech se chytit
moje karkulko noci“
 
 
- - -
 
 
odchod
 
procházel čas a ona
se rozpouští v perleť
 
slábne a slábne
 
až se z kůže stává jen sten
tak jako křehkost oplatky
téměř cinkajíc na dotek
zahraje příčná flétna
to byly dny
a pak
ta zvláštní barva světla když svítá
nad mořem, tam kde prostor do prostoru
vniká a mísí se
žádný boj, jen ta barva
jak mléko dotčené moudrostí 
starší než kterýkoli svět
je měkké
slyším tiché hvízdání příchodu, který tentokrát
zůstane upozaděn
momenty těch kteří letěli vzhůru
a
velmi daleko
 
ničeho není příliš
 
dýcháme svět možností, ano
ale je den, kdy letím
je to tento den
 
pomalu sedím v tom mléce
čas kolem se chvěje
pohyby harfistky
pouští tóny z konečků prstů
má tvar
a já dnes miluji klidně
 
než se zvednu k protnutí
nahmatám radu pro později
už se vztahuji ke světlu a hledám
jednu větu pro tvé rty
slovo pro tvé ruce
a nádech
 
pro okno večer
kdy zvedl svůj pohled
a kolem vybuchl
křišťál paměti
a navždy zakřivil den
 
ten den
 
 
 
velkohubá činnost bez podložení
základního kamene doteku
divadlo hořelo, třepotá
 
vlaštovka nad fotbalákem u Chlumce
věštírna much
a spousty krásných neskutečných souloží
-
nevzal sis, ale ona se dělala s perníkem
celé dopoledne
tolikrát
že historie složí poklonu
 
naštěstí
přátelé jsou jiřičky a štěbetají o dešti
přátelé jsou
 
morky růžovějí a sny se dají smýt
něco zahnilo
možná vděk vzpomínky
nedostaneš ani kost
(to zas řvu na své štěně?) 
Herakleitos s Kratylem
homoláska homo
sapiens
zbavit řeku času úkol dneška
 
kde ti nerozumí – šeptej
 
 
- - -
 
 
morek na polévku
polévka k růstu
růst k zpěnění
pěna k mýtu
skočit do vody
a najít
vejít do ohně
ztratit
tlačíš mě hlínou
VPŘED
přiložím se na rty
a nepolíbím
vyhlížím a pak najdu pod postelí
TY
moje maso je tvoje maso
žádná řeka
pojď
 
 
- - -
 
 
křik
 
spánek vyplavuje to ošklivé
na povrch, abychom si mohli
smýt včerejší
a vstát do 
 
křik
 
dejž nám dnes
 
 
- - -
 
 
BABIČKO
vypravuj mi o něm
zpěv srdce 
se nepodobá na vzpomínku
a postavy v rámu
nevěří v úsměv měsíce
                                                                
vidím se přecházet
do snímku nad pelestí
do dětí 
až k vosku 
kde zahoří mramor mého ticha
 
letíš napřed
zlámané křídlo kreslí
oknům jinovatku
 
v pařížském studiu 
vlna řeči
kdysi popálila básníka
 
a on tak sám, babičko
vypsal svou touhu nožem na záda
černooké alžírské dívce
 
napínal tělo obloukem vítězů
proti všem
pak našel tebe
 
mám ráda
babičko, šum kostí toho hladovění
a zatím vojáci táhnou
dobývat města, co ještě nestojí
 
vypravuj mi o něm, babičko
 
„mrhej mladými léty
a nech se chytit
moje karkulko noci“
 
 
- - -
 
 
odchod
 
procházel čas a ona
se rozpouští v perleť
 
slábne a slábne
 
až se z kůže stává jen sten
tak jako křehkost oplatky
téměř cinkajíc na dotek
zahraje příčná flétna
to byly dny
a pak
ta zvláštní barva světla, když svítá
nad mořem, tam, kde prostor do prostoru
vniká a mísí se
žádný boj, jen ta barva
jak mléko dotčené moudrostí 
starší než kterýkoli svět
je měkké
slyším tiché hvízdání příchodu, který tentokrát
zůstane upozaděn
momenty těch, kteří letěli vzhůru
a
velmi daleko
 
ničeho není příliš
 
dýcháme svět možností, ano
ale je den, kdy letím
je to tento den
 
pomalu sedím v tom mléce
čas kolem se chvěje
pohyby harfistky
pouští tóny z konečků prstů
má tvar
a já dnes miluji klidně
 
než se zvednu k protnutí
nahmatám radu pro později
už se vztahuji ke světlu a hledám
jednu větu pro tvé rty
slovo pro tvé ruce
a nádech
 
pro okno večer
kdy zvedl svůj pohled
a kolem vybuchl
křišťál paměti
a navždy zakřivil den
 
ten den
 
 
 
 
Anna Luňáková se narodila v roce 1993 v Jičíně, působí v Praze, kde mj. studuje a pracuje.

..

Kompletní přehled finalistů 45. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde

Vyhlášení výsledků proběhne 21. října 2017 v Kunštátě.

 
 
<< 98 | 99 | 100 | 101 | 102 >>

Vřelý vztah básníka Františka Halase (1901-1949) k mladším autorům je obecně známým faktem. U nakladatele Václava Petra měl v letech 1936-1942 na starosti redakci knižnice První knížky, v níž uváděl do literatury mladé básníky. Pod jeho patronací tehdy do české literatury vstoupili takoví básničtí velikáni jako např. Jiří Orten, Josef Kainar či Jiří Kolář. Celkem v knižnici První knížky vyšlo deset básnických sbírek.

Intenzivní kontakt s mladou generací Halas udržoval až do samého sklonku svého života.

Tuto část Halasova odkazu se již téměř pět desetiletí snaží připomínat i literární soutěž nesoucí básníkovo jméno.

Od svého vzniku soutěž probíhala pod hlavičkou Okresního kulturního střediska v Blansku, v letech 1993 až 2011 pod patronací Muzea Blansko. Od roku 2012 je zaštiťujícím subjektem Spolek přátel umění města Kunštát a Město Kunštát (v letech 2012-2014 rovněž Společnost přátel mladé poezie).

Díky soutěži vychází od roku 2013 samostaná knižní edice LSFH, přinášející básnické debuty laureátů soutěže anebo držitelů Zvláštní ceny Klementa Bochořáka. Dosud vyšlo pod editorským vedením Vojtěcha Kučery devět svazků.

Soutěž je vyhlašována květnu, uzavírka zasílání příspěvků (napsaných v českém jazyce) je zpravidla po dvou měsících ode dne vyhlášení, vyhodnocení a dvoudenní setkání finalistů probíhá v říjnu v rámci Halasova Kunštátu. Podrobnosti ke každému ročníku jsou včas zveřejněny.