Finalisté LSFH 2018: David Broda

17.09.2018 18:45

 

 

město v pěti částech

památce JA

 

I.

 

když píšu, myslím jen na tvé tělo

a to, jak s každou tečkou prochází přeměnou

pokud jsem něčím, jsem krutost

vklíněná v nerovnost povrchu a všeobecně netečná

k jakékoliv formě smutku.

 

občas ještě nahmatávám úzkou plochu, měním

pírka za jiná pírka, mluvím o nocích strávených

za zdmi vymyšlených pokojů. abych k nim mohl vstoupit

musím se otřepat. zatřást hlavou a celým tělem

jako přenos uvnitř trychtýře.

známost konce jednoho pohledu

a začátek nového.

 

než zmizíš mezi šum listí a aut:

na téhle straně postele chci

vybudovat vědomí, že něco už nás nedokáže zasáhnout

tam kde dřív. v noci to zkoušíš

ale jen naoko a pokud to vyjde

pak nemůžeš říct, že jsi nic neztratil.

stáhnout se zpátky na začátek, navléct pokožku

a možná hledat důvod po tom všem.

 

II.

všechno je to v jazyce, kterému nerozumím

 

tělo tíhne k podobám kde ho

nelze dohledat. shortcut: ⌘ F

0 results for this search

právě tak snadno

zapomíná, že pro ustavení čistého prostoru

je třeba definovat prostor nečistý

prostor k panickému katastrofickému diskurzu.

uvnitř něj lze vytvarovat slova v ofenzívu

uvnitř něj lze všecko překonat

a přece jen se dotknout něčeho.

 

III.

 

je vůbec možné, že by jaro ještě někdy

mohlo přijít? pokaždé na to zapomenu

jak nesmyslná, slizká věc to může být.

to proto fakt potahovat platinou, přetahovat

kůži přes drobounké vady.

ti kdo tento skandál odhalili, rozšířili

a publikovali

zkoušejí svést stopy vedoucí od stěn

místností přeplněných hlasy a jejich vzdechy.

 

IV.

 

pravdou je, že už od svého pramene je tahle voda

zabalená v petkách a převedená na fakturu.

už jsem to vysvětloval jinde, teď se snažím říct něco jiného.

 

v městě existuje víc než 2000 mostů. jsou němé, nehybné,

zbavené vší vřelosti a nesouvisí s

vzájemným lidským působením

přesto jsem docela rád, že mě skrz mlhy zavedly až k tobě

v místo mezi místy. i tak je tu pořád něco mezi námi

říkáme tomu látka, kůže nebo vzdálenost

buňky od buňky. svět, do něhož vstupuju je zcela jiný

je prostorem kam jde vejít a taky odejít

kde se známé mění v neznámé a kde se

umožňuje vstup i tomu, co vyžaduje anonymitu.

 

skutečné drama pak nastává na okrajích

 

V.

v našem světe jsou slovníky zcela nepotřebné

 

lidské tělo je obousměrná silnice:

já po všech stranách. já všude kam se podívám.

umírněný tichem a pomalým pulzem končetin

kam jsem si odložil svou hlavu.

dal vodu do vázy a doufal v květiny. všechno

už brzo zmizí v ozvěně sirén na požárním schodišti.

stín města zatím vpichuje do těl svou vlastní

naléhavost. krajina posedlá touhou po doteku.

cit, co se vrací do odkrvených rukou.

 

na těch místech nezanechám stopy

nesejdu těch pár bloků k vlastnímu bytu

už tam venku nemůžu zůstat.

 

 

in memoriam™

 

chci mluvit jako mrtví, kteří

si nepamatují prostor, kde se narodili.

vytrhnout se z času. mezi deštěm a vzpomínkou na něj.

a je vás tolik, co se mnou proženou pokaždé, když

jedu metrem. obraz člověka jako někoho,

kdo neměl dětství, kdo nenastoupil do vlaku,

neodjel s rodiči daleko od pobořených pecí.

proč by naše těla měla končit u pokožky

nebo předpokládat existenci druhého

zapadlou mezi pomlčky a tečky.

 

budoucnost, jak si ji představuju:

sjednocený odlitek každé z mých možných verzí

vepsaný na náhrobku uvnitř prastarých hřbitovů.

 

zapomenout jméno je totiž přesně takové pohodlí

kam se svlékám večer dovnitř postele.

 

 

David Broda (*1994) se narodil v Praze a v současnosti studuje komparativní literaturu na New York University. Žije střídavě v New Jersey a v Praze. Když zrovna neběhá mezi prací a školou, mapuje toulky velikánů americké literatury po pupku světa. Básně i prózu publikoval primárně anglicky, různě po webu a časopisecky.

 

..

Kompletní přehled finalistů 46. ročníku Literární soutěže Františka Halase zde.
Vyhlášení výsledků proběhne 13. října 2018 v Kunštátě.