- - -

Vyjádření poroty k tvorbě Alexandra Pecha

Alexandr Pech předkládá cyklus definovaný suverénně obráběnou materií jazyka. Křísí slova dávno zapomenutá, zkouší rzivá ostří neologismů, a to vše ve fascinující jednotě výsostně osobité poetiky, která se čtenáři nevzdává lehce. Ostnaté skořápky, do níž je třeba se probít, aby nás jádro zděsilo ještě více – svou obrazností, svou syrovostí a symbolikou. (Klára Goldstein)

Cyklus nazvaný Hansiáda je výjimečnou událostí dnešní poezie. Je spojený se jménem ústřední postavy, které je nejen tmelem, ale až jakými zaklínadlem neumožňujícím cestu tímto souborem předčasně opustit. V magii slov ožívají příběhy, mýty i legendy spojené s krajinou severních Čech, s krajinou Sandstein, tedy místy, kudy se již dříve s oblibou toulal Radek Fridrich. Přesto Alexandr Pech nejde pevně v jeho šlépějích, je osobitý jazykově i obrazně. Je silně svázán se severočeskou krajinou, s jejími příběhy, kterou neustále zachycuje, zpřítomňuje a vdechuje jim nový život. Básně se vyznačují osobitou poetikou, kdy do současnosti promlouvá jakési dávno. A přitom není vah, které by řekly, co z dějů v básních má reálný základ a kdy se pohybujeme v sedimentech autorovy fantazie. Vše je ztišené, nikoliv halasné. A přitom silné a překvapivě vyzrálé. Věru zajímavý hlas!  (Miroslav Chocholatý)

Ucelený soubor deseti básní Alexandra Pecha s názvem Hansiáda, tematicky ukotvený do poválečné krajiny severočeských Sudet, je pro mě pomyslným hřebem soutěžních příspěvků letošního ročníku Literární soutěže Františka Halase. Autor jím trefuje přesně, ryje na dřeň a drásá. Jeho nástrojem není nic jiného než jazyk. Krouhá, krouhá slova a ona, vyhřezlá, chrují, až se tají dech. Dlouhodobě obdobných stylem těží básně o generaci starší Radek Fridrich, se kterým se autor geograficky setkává i v místě svého rodiště – Děčíně. Alexandr Pech jde ale systematicky dál, hlouběji. Je uvnitř. A tvoří. Nejen suverénním jazykem, ale i jazyk samotný. V zaslaném souboru, ač tematicky syrovém a drsném, totiž nelze nic jiného, než rochnit se a ržát. (Vojtěch Kučera)

- - -

Alexandr Pech

Zaříkávadlo I

Vymršťuju se z útrob

a nemýlím se, smrčák

spřáhnutej s prstí

a přifařenej dovnitř.

Ouzkost je srdénko naruby,

hrkne-li nutkání

pokroutit kejhákem,

křením se jako kořínkář.

Pověry si stejskaj,

že chroustám šutří

a tvaruju se po hadrářsku.

Mezi řečma dřevnatím,

a až se utrhnu,

vyžbleptneš moje jméno.

Básnický profil Alexandra Pecha na internetových stránkách soutěže

- - -

Uznání poroty 51. ročníku Literární soutěže Františka Halase dále získali

Lukáš Červený (*1993)

Matěj Kulišťák (*1998)

Klára Latta (*1999)

Padesátého prvního ročníku Literární soutěže Františka Halase pro mladé básníky a básnířky ve věku do třiceti let se zúčastnilo 84 autorů a autorek z celé České republiky. Zaslané příspěvky posuzovala porota ve složení Klára Goldstein (básnířka, literární vědkyně), Miroslav Chocholatý (literární kritik, vysokoškolský pedagog), Vojtěch Kučera (básník a příležitostný editor, dramaturg Literární soutěže Františka Halase).

Finalisté s Klárou Goldstein a Miroslavem Chocholatým na kunštátském náměstí. Foto Jan Baron

Na dvoudenní setkání, které proběhlo v Kunštátu ze soboty na neděli 21. až 22. října 2023, přijala pozvání desítka finalistů a finalistek, jejichž tvorba byla představena i na internetových stránkách soutěže. Kromě již jmenovaných to byli Erubescit, Michal Grac, Lucie Janečková, Kristýna Petišková, Matyáš Vejvalka, Apolena Vybíralová. V rámci setkání proběhla rovněž připomínka básnické tvorby Františka Halase.

Knihy pro finalisty poskytla nakladatelství Dobrý důvod a Šimon Ryšavý.

- - -

Vyjádření poroty k tvorbě Lukáše Červeného

Verše Lukáše Červeného nás od prvního momentu lapí v geniálním řetězení obrazů a asociací, které se děje s naprostou samozřejmostí a přitom osvětluje momenty nečekané síly, takřka údery smyslů, které mají tendenci dekonstruovat linearitu děje, a to k jeho vlastnímu povýšení. Udržet napětí v rámci takové fragmentárnosti, skrze břitkou a plnokrevnou zkratku, dokáže jen skutečný básník a poučený pozorovatel života. (Klára Goldstein)

Slovy „Jak žít? Jak být prostý a být doslovný?“, začíná svou známou báseň Vladimír Holan. Navzdory odlišným poetikám básní Holana a Lukáše Červeného přesto vstupní tázání charakterizuje tvorbu tohoto mladého autora. V jeho krátkém verši je vše přesné a přitom objevné. Básně vyrůstají z každodennosti, jsou výrazově úsporné, a přesto sémanticky hluboké. Pojivem je zde rytmus i originální metaforičnost, které nahrazuje to, co nebylo vysloveno. Pro mne jsou tyto gnómické verše jedním z nejsilnějších čtenářských zážitků letošního ročníku soutěže. (Miroslav Chocholatý) 

Lukáš Červený představuje svou tvorbu sedmi básněni, či spíše, lépe řečeno, úvodní, pětiveršovou básní Můry (kterou lze vnímat i jako jakési motto), následovanou šesti básněmi spíše obsáhlými. Charakteristickým prvkem Červeného tvorby jsou krátké, úsečné verše, které, až na několik výjimek, nepřesahují tři slova. Dalšími nezaměnitelnými znaky jsou zlom verše a s ním ruku v ruce jdoucí přesah. V básních tyto prvky dohromady vytvářejí silné pnutí a postupně roztáčejí pomyslnou šroubovici, která čtenáře vtáhne, nepustí a nutí (v pozitivním slova smyslu) pokračovat ve čtení stále dál, dál, až k samotnému konci. Přes značnou „délku“ básní (kromě zmíněné básně Můry jde o 20 až 38 veršů) a jejich minimální šířku (nejčastěji tři slova a méně) jde o básně pevné, bez zbytných slov. Formálně nejsvébytnější soubor letošního ročníku soutěže. (Vojtěch Kučera)

- - -

Vyjádření poroty k tvorbě Matěje Kulišťáka

Precizní prací s jazykem i formou se vyznačuje poezie Matěje Kulišťáka, básníka, který uzrál k plnosti „daleko od hlučícího davu“, aby posléze předstoupil s vytříbenou poetikou, prostou jakéhokoliv kompromisu. Dostředivé ohledávání světa skrze vlastní zkušenost je zde povýšeno na duchovní i fyzickou potřebu, a to navzdory často děsivé hutnosti a čirosti existence, je-li přijata plně. Poezie jako zřetelná nevyhnutelnost. (Klára Goldstein)

Texty Matěje Kulišťáka překvapí svou vyzrálostí. Autor je obrazně přesný, výrazově intenzivní a sémanticky objevný. V krajinných záběrech prokazuje smysl pro detail. Osobitá je také jeho metaforičnost, která se nezřídka stává můstkem mezi profánním a věčným. Autor přitom nespoléhá toliko na svůj talent, ale o skryté dění smyslu vede neustálý zápas. Víří slovem kolem podstaty, soustředěně jím útočí na skrytý smysl věcí a dějů. Atakuje skutečnost z různých úhlů, využívá různých optik. Nevzdává se a odměnou mu je schopnost uchopit smysl naší existence. Ejhle, narodil se básník! (Miroslav Chocholatý) 

Přečtu-li si v názvu úvodní básně slovo Kadiš, okamžitě mě napadne Allen Ginsberg (ano, jedná se o židovský chvalozpěv, sloužící jako předěl v bohoslužbě). Přehlédnu-li pak letmo grafické uspořádání sedmi zaslaných básní Matěje Kulišťáka, vyvstanou mi na mysli verše jiného básníka spojovaného s Beat generation, Lawrence Ferlinghettiho. Těmito ryze vnějšími znaky ale zmíněná (prvoplánová) podobnost končí. Kulišťák pro mě překvapivě a v kontextu tzv. „rozházených básní“ naprosto invenčně pracuje s rytmem. Jeho básně hrají, objevují se náznaky rýmů, zvukomalby. Zmíněné se naplno projevuje v závěrečné (vnějškově již plně přiznané) rýmované básni Lev obchází z roku 2021. Formální přerod k básním novějšího data ve mně vzbuzuje silné očekávání autorovy další tvorby. (Vojtěch Kučera)

- - - 

Vyjádření poroty k tvorbě Kláry Latta

Klára Latta propůjčuje tělesnosti v rámci své poetiky poměrně ojedinělou pozici balancující mezi póly ulpívání a ukládání se uvnitř a vystřihování, vyřezávání se z. Ustavičné napětí této dichotomie utváří přímočaré a znepokojivé jádro, jehož se zdráháme dotknout, dokud nezjistíme, s jakou silou nás ono samo vtahuje do sebe. Nikoliv na pozadí, ale v překvapujícím soukolí originální obraznosti. (Klára Goldstein)

V zaslaných verších rezonuje více autorčiných básnických poloh. Od existenciálně závažných směřujících o obecně platnému až po polohy výsostně privátní.  Charakteristická je naléhavost, s níž oslovuje blízký subjekt, člověka, s nímž chce sdílet své zápasy, radosti, touhy, zklamání i bolest. Kulisy v tomto zápasu o každodenní existenci tvoří věci důvěrně známé, a přesto zázračné. Báseň je záznamem hledání vlastní pozice v tomto nelehkém světě, jeho každodennosti i v jedinečném okamžiku (s vědomím jeho pomíjivosti). Autorka zapojuje v tomto zápase všechny smysly. Když běžná slova nestačí, přichází na řadu básnický neologismus. Osobitá metaforičnost a jazykový cit ústí v podstatné sdělení. Kvalitní poezii. (Miroslav Chocholatý) 

Básně Kláry Latta jsou závratné. Vrstevnatá obraznost servírovaná ve většině případů ve střídmém rozsahu (do soutěže Kláta Latta zaslala celkem devět básní) evokuje gurmánské chuťovky – ano, poezie je duševní strava – přinášející opojení. Nejsilněji na mně působí tří a čtyřveršové eliptické básně, při jejichž čtení jako bych kroužil po orbitách vesmírných těles. Důsledná absence interpunkce, umožňující variantní čtení, závratný zážitek ze čtení jen umocňuje. (Vojtěch Kučera)

- - -

Literární soutěž Františka Halase, určená pro autorky a autory od 15 do 29 let včetně, probíhá nepřetržitě od roku 1972. Od roku 2012 jsou pořadateli soutěže Město Kunštát a Spolek přátel umění města Kunštát. Výzva k zasílání příspěvků do 52. ročníku soutěže bude zveřejněna v květnu 2024.