70. výročí úmrtí Františka Halase

27.10.2019 08:53
V sobotu 27. října 2018 si připomínáme 69. výročí úmrtí básníka Františka Halase.

Při příležitosti výročí přinášíme ukázky z Halasovy tvorby ve výběru finalistů 46. ročníku literární soutěže nesoucí básníkovo jméno...

Více zde: https://lsfh.webnode.cz/news/a69-vyroci-umrti-frantiska-halase/
V sobotu 27. října 2018 si připomínáme 69. výročí úmrtí básníka Františka Halase.

Při příležitosti výročí přinášíme ukázky z Halasovy tvorby ve výběru finalistů 46. ročníku literární soutěže nesoucí básníkovo jméno...

Více zde: https://lsfh.webnode.cz/news/a69-vyroci-umrti-frantiska-halase/
V sobotu 27. října 2018 si připomínáme 69. výročí úmrtí básníka Františka Halase.

Při příležitosti výročí přinášíme ukázky z Halasovy tvorby ve výběru finalistů 46. ročníku literární soutěže nesoucí básníkovo jméno...

Více zde: https://lsfh.webnode.cz/news/a69-vyroci-umrti-frantiska-halase/

 

V neděli 27. října 2019 si připomínáme 70. výročí úmrtí básníka Františka Halase.

Při příležitosti výročí přinášíme ukázky z Halasovy tvorby ve výběru finalistů 47. ročníku literární soutěže nesoucí básníkovo jméno...

 



F R A N T I Š E K  H A L A S

ASRAEL

Poznáte naše křídla
a bude již pozdě
Asrael nám je srovná
do pouzdra rakve

Rakev leklá ryba břichem se točí vzhůru
na tůni ticha
kdo dral tu dřevěnou vlnu
že je tak měkká

Pak zbude jen anděl
a bude hledět tklivě
krev z tisíce žilek
zbarví kříže

Tak sami jak klobouk v šatně
chryzantéma se schoulí na hrobě
tolik podobná Sulamitce
nezahřeje už kosti promrzlé

Holé pruty bez růží se chvějí
oči jezinky vyšlehaly
abychom nikdy neřekli
co jsme uviděli

Však jednou pootevřená ústa růží
v úskočném jaru prozradí vše
zapomeňte zapomeňte že dole jsou červi
a přivoňte


[Sépie, 1927]

Elena Pecenová
 

- - -


KOHOUT PLAŠÍ SMRT
Vladimíru Průšovi
    
Noc stoupá do hlavy a vrávorám
smysly neznámými zvídám chtivě
bojácný dech vzpurně polykám

Na čelo anděl pravou nohu klade
hladně lámu chleba vzpomínek
zamyšlený stín se za mnou krade

Tajná hnutí krve žárlivě si střežím
vylekaný pták mi náhle hlavu stíná
mezi červy ledovými ležím

Van smrti se lísá kolem čela
kohout hvězdy zobe zpívá
smrt se vyplašila

[Kohout plaší smrt, 1930]

Barbora Müllerová
 

- - -


TVARY
Janu Zahradníčkovi

Neslýchané děje pod zemí se dějí
a nevídané ve vzduchu
zakleté tvary se náhle probouzejí
s výkřikem po duchu

Za zrcadlem stínů jímž je svět
jich úpění je slyšeti
hledejte vysvobozujících vět
vy jimž dáno i pro nic trpěti


[Tvář, 1930]

Adam Hošek
Alžběta Johanka Petrová


 
- - -


PODZIM
Bohumilu Novákovi

Nebe podzimní tisíci ptačích křídel laskané
rosou naděje svlaž naše hrdla sevřená
vnuknutím rozšiř oči tam vzhůru upřené
pro nová čekání ach tolik úzkostná

Hleď na husy jak o plot lámou křídla
když šedé sestry k jihu odlétají
toť obraz duše která chvilku zhlídla
krásu návratů již snad jen mrtví znají

Blány mlh praskněte pro rána nedozralá
pro krásu pobíhající vždy v nových úžasech
pro pláňata co lásky nepoznala
a něhu květů sevřela v trpkostech


[Tvář, 1930]

Andrea Pišanová


- - -

 
STROM
F. X. Šaldovi

Strmí strom a vichry rozhrnuje
obrysem chráně prostor svůj
je jeho výhradou i žertvou mu je
perte si deště severáku duj

Míza klesá uchránit se v dřeni
kam zvenčí nevniká již nic
tam chtivě slévá se a pění
vědoucí píseň zpívajíc

Roste strom a tajemství svá střeží
zpívá a klame šuměním
a dole v tichu za spletenou mřeží
to syká mučením

Pramenù živých které prostupují
vše co dávno žádá si jen klid
a síly země prudce roztavují
slovo smrt a slovo žít


[Tvář, 1930]

Jan Jindřich Karásek


- - -

 
JEDNOU

Naléhavá modř se příčí
žluti našich rozjímání
jaká krása dravě klíčí
černi když ji neporaní

drzost světla která vniká
rušíc tvarů zralou krásu
do noci v níž čas jen tiká
bez chvatu a bez úžasu

Lem tmy mezi rty nám vnikl
lásky stín se tiše ztrácel
a hlas pýchy náhle ztichl
čím jsem se to zakrvácel


[Tiše, 1940]

Pavlína Borská
 

- - -


LADĚNÍ

Malou noční hudbu slov odzpívaných z ráje
do usínání dětí zazpívat bych chtěl
a oddychna si dozpíváno maje
bych do daleka s nimi odletěl

Do země lazurné kde vlezlé zimy není
a lidé nevědí co je to míti hlad
bóžinku jaké by to bylo posezení
na hoře z marcipánu jen si vzpomínat

Malá noční hudba podařit se nechce
do usínání dětí však pošeptat jsem šel
Dětičky malé kdo musí vzlétat těžce
ten věřte vždycky nejvýš vyletěl

A to je tatínek a to je vaše máma
a to jsou chudáci ba u nás skoro všem
vyrážejí křídla celá země s náma
se chystá letět nebi do oken


[Ladění, 1942]

Kateřina Tichá

 
- - -


PŘÁNÍ

Ne já bych nerad umíral
na lůžku při svíci
a aby u mne někdo stál
smutný a plačící

Já ležet bych chtěl v lopuchách
co velkým listem svým
by zakryly můj pyšný strach
budu-li zbabělým


[Ladění, 1942]

Eliška Vágnerová
 

- - -


AŽ BOMBA PRASKNE

Poleze dál
rýhujíc bahno
Otevře se
 
Škeble
 
Bledé pohlaví vod
 
Všecko začne znova
za netečnosti prvních ryb
a hvězdy
plankton bývalých básníků
otřesou se nudou
v chrámu mlhovin


[A co?, 1957]

Aneta Krejčík Plšková

 

- - -